Česko na cestě do Evropy a zpět. Aneb jak česká pravice oblbovala národ
Summit EU skončil dohodou o tom, že vznikne evropský systém rozpočtové odpovědnosti. Český premiér Petr Nečas nepodepsal: My si prostě naši rozpočtovou odpovědnost nenecháme brát. Naše vláda na rozpočtové odpovědnosti, jak ví každý, delší dobu pilně pracuje, dokonce ji umně kombinuje s bojem proti korupci. Oboje ovšem na český způsob. Navíc, jak jsme se dozvěděli, pan premiér ani neměl mandát něco podepsat. Finanční trhy sice již odpočítávaly poslední chvíle EU a naši mediální komentátoři se předháněli v úvahách o tom, kdy už to Euro konečně padne. Ale pan premiér neměl mandát?! Podotkl pouze, že bychom se neměli unáhlit. Proboha, proč tam jezdil, když neměl mandát? Pokud si chtěl dát nějaký ten chlebíček na banketu, mohl zůstat doma. Hádám, že na hradní recepci po návštěvě ruského prezidenta Medvěděva ještě nějaké chlebíčky zbyly.
Třetí cesta sociální demokracie
Svého času sepsalo několik levicových intelektuálů 10 otázek pro kandidáty na předsedu sociální demokracie s tichou nadějí, že politika je více, než „kabaret ve sněmovně“ (Vít Bárta), „oblbování lidí dole“ (sousedka), „derivace finančních toků nahoře“ (nejmenovaný post-marxista), nemluvě o výlevech doktora Ratha s abstinenčními kapkami v ruce. Bohuslav Sobotka, jeden z horkých kandidátů na předsedu, chce také od politiky asi něco více, když neváhal a publikoval své odpovědi na dané otázky (lze dohledat na webu Deník Referendum) . Postupoval přitom systematicky a dokázal „pokrýt“ všechna témata. Jeho argumenty si každopádně zaslouží pozornost. Jako jeden ze signatářů výzvy, jsem se nejen začetl, ale pokusil se též odpovědět – pouze za sebe ovšem. Zaměřil jsem se však pouze na jeden motiv jeho úvah, který považuji za zásadní.
Zákon o protikomunistickém odboji jako nástroj pro přepisování historie
(Psáno pro deník Právo)
Petr Uhl ve své příznivé reakci na petici historiků proti zákonu o protikomunistickém odboji soudí, že historikové chtějí měnit poměry. Po pravdě řečeno uvedená petice poměry měnit nechce, spíše naopak, brání se snaze pomocí zákona měnit historii, přesněji řečeno historii přepisovat. Petice není aktivistická, ale je obranou před nebezpečným aktivismem. Autoři volí střízlivá slova a věcně argumentují, protože věří, že argument by měl mít váhu i tam, kde se prosazuje politický zájem.
Češi "čtou" Obamovi z očí, co se protiraketové obrany týče určitě
Na summitu NATO v Lisabonu prohlásil prezident USA Barack Obama: „S radostí oznamuji, že vůbec poprvé jsme se dohodli na rozvoji systému protiraketové obrany, který je s to dostatečně pokrýt evropské území NATO a jeho obyvatelstvo, stejně jako Spojené státy". Teprve Obama tak z původně bushovského konceptu americké obrany s česko-polsko protiruským partnerstvím udělal obranný projekt NATO s ruskou spoluprací. Češi si to celé ovšem od počátku vykládali po svém. Upozorňuji na slova „vůbec poprvé“ v Obamově vyjádření. Zřejmě netušil, že Češi to už dávno věděli, alespoň jeho "věrní ctitelé" na české pravici, Mirkem Topolánkem počínaje a Alexandrem Vondrou konče.
Prezident v parlamentu contra Ústavní soud
Prezident přišel do parlamentu a pronesl docela zásadní řeč, která bude mít zřejmě nějaké to pokračování. Není příliš sporné, co bylo cílem prezidentova vystoupení (vedle přátelské poznámky o proměnách stranické scény a varovné úvahy o Evropské unii). Novináři se nenechali zmást a hned psali: Klaus se pustil do Ústavního soudu apod. Na první pohled se zdá, že není ani třeba vidět nějaké záhady v tom, co vlastně Ústavnímu soudu prezident vytýká. Na konkrétním příkladu prezident poslancům ukázal, že Ústavní soud je připravuje o moc, což by si neměli nechat líbit, protože v parlamentní demokracii je přece parlament suverénem. Na takovou prostou tezi lze pak prostě opáčit, že v parlamentní demokracii je soudcovská moc nezávislá a politici mají od ní dát ruce pryč, jak to svým neopakovatelným způsobem naznačil Karel Schwarzenberg. Ostatně na stejnou nezávislou strunu zahrál i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, když odvětil: projevy politiků zásadně nekomentujeme. Jak se v tom má jeden vyznat?
Srpen 68 v podání teorie totalitarismu
Připomněli jsme si výročí okupace v srpnu 68 a zase bylo všude vidět tanky. Před dvěma lety v jubilejním roce jsme si dokonce znovu postavili bolševický tank před Národní muzeum a hlavní výstava věnovaná osmašedesátému roku se „přirozeně“ jmenovala „A přijely tanky“. Není to divné vzpomínat na okupaci? Pokud nejsme masochistický národ, jakože nejsme, tak bude zřejmě ještě něco jiného ve hře. Co ještě? Převažující odpověď podává současná ideologie totalitarismu, jejíž výklad přičinlivě opakujeme.
Vláda nové pravice na mašínovské vlně
Stalo se, že vláda, když zrovna pilovala poslední odstavce svého programu, přerušila jednání a její představitelé odjeli na pohřeb mašínovce Paumera, aby zde uctili památku tohoto bojovníka proti komunismu. Lídři koalice nezaváhali a doplnili vládní program o závazek, že se zasadí o uznání třetího alias protikomunistického odboje. Koalice rozpočtové odpovědnosti tak dostala další rozměr. Staré známé neoliberální dogma o škrtání veřejných výdajů bylo doplněno o nový neznámý antikomunismus. Tentokráte ani antikomunismus kverulantů, ani vedlejší hra ODS, zato nový profil pravice, která tak našla ideový deštník, pod nímž se může držet za ruce. Mýlí se ti, kdo prorokují této koalici rychlý konec. Naopak, před očima nám roste nové politické souručenství české pravice.
Sociální demokracie ve třetím období
O sociální demokracii se nyní často mluví cizími slovy: Je málo aktivní. Neudělala sebereflexi. Co se ale pod těmito pojmy skrývá? Jakou aktivitu a sebereflexi můžeme od sociální demokracie očekávat? Měla vybojovat pro sebe lepší posty ve sněmovně? Soudím, že to by bylo málo.
Další rána do vazu zeleným
Pavel Drobil coby ministr životního prostředí je výsměchem zeleným. Zelení už dostali několik ran do vazu od české pravice. Doufejme, že tato nebude smrtelná.
Demokracie v Čechách v historické perspektivě
Aneb Od levice po 2. světové válce k pravici po volbách 2010.
Rozhovor pro časopis 3.LF UK „Vita Nostra Revue“
