Označení Česka jako banánové republiky, které použil Frank Herold v německém listu Berliner Zeitung je jistě nelichotivým pohledem na dění u nás. Česká korupční aféra podle něj ukazuje, že země potřebuje zásadní změnu své politické kultury. Zároveň ale pokládá kacířskou otázku, zda budou k této změně stačit pouze parlamentní volby,buď předčasné, nebo řádné za 11 měsíců.

Samozřejmě, že v centru pozornosti jsou dnes okolnosti a dopady rozsáhlého policejního a justičního zásahu proti politickým a (bohužel) i vojenským špičkám a jednání o volbách, resp. novém půdorysu vládnutí v zemi. Nemělo by ale zároveň uniknout pozornosti, že poslední aféra potvrdila jak dochází k postupné přeměně státu v nefunkční ochromované těleso. Vezmeme - li to chronologicky vyjevuje se poměrně chmurný obraz kolabujících systémů státu. Namátkou se jedná např. o výplaty sociálních dávek, dlouhodobě nefungující registr vozidel, kontrolu trhu s alkoholem. „Metanolová kauza“ přitom stála život 40 občanů a trochu se zdá, jakoby vyšuměla do ztracena…“Třešničkou na dortu“ je pak zneužití jedné zpravodajské služby k soukromým účelům.

Kapitolou sama o sobě je i ne příliš dobře fungující státní správa. Těžko se tomu ale divit ve světle permanentních politických zásahů do jejího chodu, projevující se i v politickém obchodování s vysokými posty v jejím rámci. Pro člověka s průměrným či podprůměrným platem, nebo nezaměstnaného je určitě fascinující debata o normálnosti či legálnosti politických „dealů“ v podobě přidělování vrcholných manažerských postů v podnicích se státní účastí. Zcela v pozadí je ale přitom kompetence těch, kteří jsou do těchto míst umísťováni a také zajímavá cirkulace „kádrů“ mezi ministerstvy. Jaký přínos třeba představovala pro ministerstvo obrany paní Nagyová, která sem zamířila z ministerstva práce a sociálních věcí poté co padla Topolánkova vláda v r. 2009? Ale jsou i další příklady jejích mnoha kolegů: z obrany na dopravu, z dopravy na zemědělství nebo vnitro, pak odskok do státního podniku a to vše třeba i v jednom volebním období…Smrtícím koktejlem se pak stává že vedle politiků nepřipravených zastávat funkce do kterých jsou ustaveni působí poradci, kteří, také nemají odborně „co poradit“, zato jsou ale zadobře se soukromým sektorem, kterému jdou na ruku. Mnohé „výsledky“ známe. Nemusí ale jít jen o soukromý sektor.

Bývalý ředitel Vojenského zpravodajství Petr Pelz upozornil na to, že ve zprávách všech zpravodajských služeb se od poloviny devadesátých let objevuje jedna věta. „Hlavním nebezpečím je přerůstání organizovaného zločinu do státní správy“. Politici se tomu podle Pelze smáli, minimálně posledních deset let je to ale nad slunce jasné. Pokud bude totiž dálnice stát nikoliv 70 ale 150 miliard , to už je organizovaný zločin. Zásah policejních a justičních složek u nás tak může mít i širší pozadí a jde o mnohem více, než se zatím může zdát.

Klíčovou otázkou pak je, zda může dojít k systémové změně, která opět postaví na nohy oslabený a kolabující stát. Může s tím začít i „vláda odborníků“, zásadní je ale mandát vlády z parlamentních voleb. Jejich předpokládaného vítěze čeká nepochybně velmi obtížný úkol jak změny dosáhnout i s ohledem na řadu dnes nepředvídatelných vnějších faktorů. Jedno volební období ale zřejmě nebude stačit.