Schwarzenberg překročil Rubikon
Původcem nynější vládní krize je ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Odstartoval ji veřejnou pohrůžkou vládě, že v ní nebude sedět, pokud tato neodsouhlasí německo-francouzskou vrchností chystanou smlouvu o fiskální unii, jež má po začlenění do eurozóny jednou provždy odstranit rozpočtovou a vůbec fiskální svrchovanost České republiky. Schwarzenberg tak ultimativně vyzval vládu, aby se vyslovila pro budoucí odstranění fiskální svrchovanost státu.
Odsun československých Němců jako závažný předpoklad demokratické a mírové Evropy
Text příspěvku z mezinárodní konference „Odsun Němců z Československa – 65 let poté,“ pořádané Univerzitou J. E. Purkyně 29. listopadu 2011 v Ústí nad Labem
Je vláda převodovou pákou Bruselu?
To se dozvíme možná již ve středu večer. Zatím tomu tak vždy ostudně bylo. Nyní jde o splnění příkazu do deseti dnů potvrdit, zda přispějeme částkou 3,5 miliard Euro, tedy 90 miliard korun,. A hádejte komu? No přeci prvním krachujícím členským státům eurozóny, jíž naštěstí nejsme členem. Tedy zatím prvním obětem pasti eura.
Viníci evropské krize budou pykat
Někteří z nich to vědí, jiní tuší, a proto obviňují druhé, jen ne sebe, další to ještě nevědí, ale zúčtování se nevyhnou. Byl to pro mnoho z nich každopádně dlouhý a skvělý mejdan a byznys, žít ze šíření tak skvěle placené ohlupující propagandy teď již prý konečně a jednou provždy nastupujícího eurounijního ráje. S Evropskou unií na věčné časy, a nikdy jinak! A když se tak dařilo, proč tomu tedy nevěřit? Kategorie eurofanatiků se liší, přestože mají společného dogmatického jmenovatele. Od konce první poloviny devadesátých let, kdy jsem začal veřejně vystupovat proti vstupu České republiky do Evropské unie, kterou jsem předtím mohl v Bruselu naštěstí hodně zblízka poznat, se mi postupně vrývali do paměti.
Historikova ideologie
Domnívat se, že historik je nestranný vykladač dějin je závažný omyl a předsudek. Každý historik, a tedy i historiografie jako věda, je vždy výrazem doby v níž vznikla, jejích myšlenkových střetů, jež se promítají do historikova pohledu na jím zkoumanou a vysvětlovanou minulost. Rozdíly mezi rozmanitými druhy historiků a historiček tkví v tom, jak dalece si jsou své vždy nezbytné volby, jak vykládat dějiny a případně jejich smysl vědomi. Tím se ostatně stávají součástí dějin, jejichž aktéři dějiny vždy nějak vykládali s ohledem na přítomnost a možnou budoucnosti.
Den nezávislosti a dnešní Evropa
Naše státní svoboda, nezávislost a demokracie se zrodily 28. října 1918 koncem první světové války, jež vznikla z politické krize Evropy a skončila radikální změnou evropských poměrů. Poprvé v dějinách do ní a do poválečného evropského uspořádání nakonec přímo, a to rozhodujícím způsobem, zasáhly Spojené státy americké. Tehdejší evropský a následně světový válečný konflikt vyvolalo německé a s ním spjaté rakousko-uherské rozhodnutí ukončit v Evropě i mimo ni existenci demokratické civilizace. O totéž usilovalo ve druhé světové válce nacistické Německo, a ve studené válce komunistické Rusko.
Musilovy europověry
Lidé rádi věří jednoduchým výkladům. Asi proto, že myšlení bolí každého, i zástupce šéfredaktora Mladé fronty Dnes, pana Michala Musila. A tak ve svém deníku vytáhl na obhajobu jednoduché zakladatelské pověry nyní po zásluze končícího monnetovsko-schumanovského pokusu o evropské sjednocování z počátku padesátých let (Válka, či mír? Otázky kolem eura, o nichž Klaus a spol. nemluví, MfD, 12. 10.). Pověra je to vskutku jednoduchoučká, každému okamžitě srozumitelná, a proto chytlavá. Říká, že státní suverenity evropských států způsobily první a druhou světovou válku, a proto je prý nezbytné místo nich vytvořit „federaci či evropskou entitu,“ tedy nakonec eurostát, abychom dosáhli blaha míru jednou provždy. Problém je ale v tom, že tato jednoduchá rovnice neplatí.
Co teď s Evropou
Souvisle se vyostřující chronická krize pojetí evropské integrace, jak se realizovalo od počátku padesátých let nejprve v západní Evropě, a do své rozhodující, nyní vystupňované a evidentně kritické fáze vstoupilo počátkem tohoto století, má jednu základní příčinu. Je jí neslučitelnost vůdčí ideologicko-politické koncepce dosud uskutečňovaného integračního projektu s evropskou realitou. Hlavní charakteristické znaky dosavadního pojetí evropské integrace lze vymezit jako:
Proč máme v září parlament
Poslanecká sněmovna parlamentu zasedne v úterý 20. září, aby mimo jiné v 60. bodě svého programu rozhodla o návrhu Evropské rady změnit Smlouvu o fungování Evropské unie. Je to velmi řídký, takřka výjimečný případ, kdy to, co se děje s Evropskou unií, záleží právě tak na České republice jako na každém jiném členském státu EU. Nyní platná Lisabonská smlouva takové případy omezila na minimum.
Bída historiků a smysl dějin
Polemika o publikaci Michala Pullmanna „Konec experimentu“ se dostala do polohy, jež závažným způsobem vypovídá o české intelektuální vrstvě.
