Jak vymývat mozky
Veřejné stanovisko prezidenta republiky o velezradě většiny československých Němců, jež učinil před státní návštěvou Rakouska, vyvolalo očekávané reakce. Rakouský kancléř se s českým prezidentem nesetkal a u nás spustila bubnová palba morálně domněle zcela čistokrevné party, překládající myšlenkové výkony sudetoněmeckého landsmanšaftu z němčiny do češtiny. Prý je to jednoduché: Češi se po válce dopustili genocidy, tedy národního vyhlazování, jako Němci za války.
Přirozenoprávní části ústavy vyžadují revizi
Přirozené právo (fysei dikaion, ius naturale) vytváří legitimitu, tedy ospravedlňuje existenci práva pozitivního, to znamená jednotlivých konkrétních zákonů. Je mravním odůvodněním a účelem práva pozitivního. Proto jsou přirozenoprávní části práva ústavního, tedy zejména textů ústav, jejich vlastním základem. Konkrétně jde o části označované jako preambule a listiny práv a svobod.
Vlajka EU nemá být nejen na Pražském Hradě
Státní vlajka je symbolem státu, a znamená stát svrchovaný. Je běžné a správné, že se vyvěšuje na státních budovách i místech samosprávy. Je-li občan na příslušnost ke státu hrdý, může si důstojným způsobem vyvěsit státní vlajku.. Ve svobodných státech je to běžné. U nás kvůli nacistickému a brzy následujícímu komunistickému období totalitní nesvobody ne. O svobodnou státnost jsme tehdy a i za rakouské nadvlády přišli. Formálně někdy ještě existující stát nebyl naším státem, ale územím nadvlády někoho jiného. Proto na státních budovách visely cizí prapory, aby každý viděl, kdo je tu pánem. Černožluté rakouské, záhy po svobodném dvacetiletí rudý německý s hákovým křížem, a od komunistického puče rudé prapory říše sovětské se srpem a kladivem, anebo vlajky komunisticko rudé, což bylo vlastně totéž.
Kde je česká pravice?
Kdysi jí byla ODS. Snažila se propojit svobodu jednotlivce a státu s jejich tradicí a načas to nejen znělo přesvědčivě. Zejména dnešní vládní ODS se ale svými rozhodnutími skandálně odklonila od pravicového programu a své někdejší politiky. Navíc její propojení s polomafiánskými parazitními strukturami postupně bylo a je čím dál patrnější a převažující skutečností.Výsledkem je dnešní absurdní stav, kdy slušnější lidé v čele ODS ve skutečnosti nereprezentují realitu strany jako takovou. Levicová ČSSD je na tom v daném ohledu zhruba stejně s tím rozdílem, že levicová, pro společnost ověřitelně zničující rovnostářská demagogie v nynější situaci Evropskou unií způsobeného hospodářského poklesu stále ještě zabírá. Tak tomu zřejmě bude do té doby, než příští, pravděpodobně levicová vláda své zoufalé voliče citelně a snad již nezapomenutelně vyvede z omylu.
Proticivilizační obrat
Český prezident sní o evropské armádě.Myšlenka je ale v opozici k transatlantické vazbě Evropy.
Začíná vymývání mozků
V totalitní komunistické diktatuře jsem si možnou svobodu a demokracii představoval naivně. Jako prostor, kde rozhodující budou argumenty, ne ideologická cenzura..V samizdatu to tak bylo. Ale ne vždy. Když jsem v osmdesátých letech do Lidových novin posla článek kritizující revue Střední Evropa, byl briskně zamítnut proto, že se kritika do vlastních řad nepřipouštěla.Vystřízlivěl jsem po revoluci. Do Přítomnosti jsem zaslal článek „Souvislosti 4., 5. a 6.. července.“ Z redakce se ozval Jan Sokol a řekl mi, že text neprojde, budu-li uvádět, že Jan Hus byl univerzitním rektorem. To mne šokovalo. Začalo mi docházet, že Sokolova cenzura byla jen miniukázkou typické vlastnosti intelektuálů. Nazývám ji komunismus naruby podle Marcuseho pojmu agresivní vázanosti. Kdo je jen odpůrce nepřítele, dělá totéž co on, jen obráceně. Intelektuální prostředí tím žije. At´ je to novohenleinovství, husitobijství, odmítání hlavního demokratického proudu národního obrození, prohabsburská a pangermánská nenávist k Masarykově Československu, nebo vzývání Evropské unie jako kdysi Sovětského svazu. Intelektuálský sklon nahrazovat myšlení frázemi, poručníkováním a ignorováním reality mají v krvi i papaláši EU.
Filosoficko-politický smysl Masarykova založení státu a jeho zásadní interpretace Janem Patočkou
Letošní dvacáté třetí výročí obnovy demokracie v Československu, desáté výročí mírového a konsensuálního rozdělení Československa a sedmdesáté páté výročí smrti Tomáše Garrigua Masaryka, tedy zakladatele československé státnosti, a tak obnovy české státní samostatnosti v podobě demokratické Československé republiky, jsou jak jednotlivě, tak v celku trojicí souvisejících výzev k hlubším než povrchně publicistickým a často nesnášenlivě ideologickým myšlenkovým krátkým spojením, jež se při takových výročích rutinně vynořují jako houby po dešti.
Má smysl čekat?
Někdy ano. Dějiny se dějí tak, že někdo přijde v pravý čas na správném místě se správným slovem a činem. Tak končí a začínají nové dějinné epochy.
Proč vystoupit z EU
Protože dnes i slepý a hluchý tuší, že náš někdejší vstup do Evropské unie byl chybou z neprozíravosti. Nadšení z očekávaných krátkodobých výhod tehdy převážilo nad obezřetností před očekávatelným postupným zhroucením EU. Před logickým skluzem do dlouhodobé až trvalé bezvýchodnosti, vyplývající ze soustavného oklešťování svobody a demokracie Evropy. Přesně před takovou pochmurnou budoucností ale tehdy u nás někteří marně varovali.
Mariánský sloup v Praze a smysl českých dějin
Debata o katolickými aktivisty prosazované obnově mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí ukazuje, jak obě strany sporu chápou či nechápou české dějiny a jejich smysl. Vyostřující se polemika je jakousi obnovou významného sporu o smysl českých dějin ve třetím tisíciletí. Jeho první, rozhodující fáze probíhala od r. 1895, kdy vyšla Masarykova Česká otázka, do první světové války. Masarykova výrazná účast v ní a její o výsledek byly v první řadě politicko-filosofickým činorodým příspěvkem do této trvale naléhavé debaty.
