Vojenské dopadení a zabití nejznámějšího teroristy světa Američany vyvolalo a dosud vyvolává všemožné komentování. Na obecně známou dramatickou událost číslo jedna má téměř každý nějaký názor, jenž se zřídka obejde bez vypjatých emocí. Ty zpravidla vypovídají mnohem víc o autorech, než o události samé. Každý se v nich projevuje, jaký ve skutečnosti je, hlavně co do svých „pudů a popudů,“ jak by řekl Palacký. Což řetězově vyvolává reakci dalších pudů a popudů. Tak se vynořuje dost výmluvná mapa pudů světa. A ukazuje, jak na tom která společnost, národ a stát ve skutečnosti jsou co do své duše. Jak ve své většině, tak v krajních polohách.

Ve Spojených státech amerických převládla pochopitelná radost nad koncem masového vraha Američanů, a nejen jich. Německá kancléřka Angela Merkelová si ale podobnou veřejnou reakci od svých tradičně protiamericky zakomplexovaných krajanů pěkně odnesla, a stala se tak ve své zemi extremistkou. Dovolila si totiž prohlásit, že je ráda, že zabití bin Ládina bylo úspěšné. Místopředsedkyně německého parlamentu za zelené Katrin Göring-Eckardtová ji vzápětí rázně okřikla za nedostatek křesťanství. K ní se pudově přidal pro změnu kancléřčin spolustraník z CDU poslanec Siegfried Kauder. Předsedkyni své strany a vlády odsoudil za nepřijatelný, neboť pomstychtivý způsob myšlení, což prý je středověké. Svou morální nadřazenost nad kancléřkou pak vytesal do podoby humanisticko-právní perly: OSN by prý měla „vytvořit závazné zákony,“ jež by určily „co se může dělat, a co ne.“ Rovněž kanléřčin ministr zahraničí Westerwelle si pospíšil, aby se od vyjádření vládní šéfové zřetelně distancoval.

Německý nápor vášně pro spravedlnost korunoval profesor mezinárodního práva Kolínské univerzity Klaus Kress.V rozhovoru pro týdeník Der Spiegel důrazně žádal, aby „se spravedlnosti nedosahovalo okamžitou popravou, ale trestem, jenž se vyměří na konci soudního procesu.“ Ba co víc. Německý profesor mezinárodního práva se nerozpakoval vyslovit pochybnost, zda Usáma vůbec byl ve svých posledních chvílích kohokoliv nepřítelem: „Není nikterak jasné, že v době svého zabití bin Ládin velel organizaci, jež vedla ozbrojený konflikt buď v Pákistánu, anebo z něj.“ Redakce Spiegelu profesorovi očividně drží palce. Vyhlásila totiž, že by právo mohlo být na americké straně pouze tehdy, jestliže by prezident Obama Usámu posadil na lavici obžalovaných nějakého mezinárodního soudu. Na německé redaktory v pátek reagovala redakce amerického deníku The Wall Street Journal takto: „K tomu jen můžeme říci, že je škoda, že německá elitní morální komanda nebyla v Abbottabádu někdy do neděle, aby provedla toto odvážné zatčení.“

V České republice má německá vlna pousámovského antiamerikanismu ozvěnu spíše intelektuálsky okrajovou, v našich podmínkách spíše extrémistickou. Za pozornost stojí alespoň dvě duchovní perly.O první se zasloužil mediálně hýčkaný neomarxistický učenec Pavel Barša.V pořadu České televize na Čt 24 tento profesor politologie nejprve prohlásil, že morální převahu nad Usámou by Amerika získala jen soudním procesem s ním. To, co se stalo, je prý kovbojská spravedlnost (tedy asi barbarská). K tomu Barša hořce zalitoval, že se prezident Barack Obama vlastně chová jako jeho předchůdce George W. Bush.

Co k tomu dodat ? Snad jen to, že čeho bylo zabití Usámy součástí, je válka, byť netradiční. Ta zatím neskončila. A procesy s válečnými zločinci se přirozeně konají až po válce. Předtím se, jak bývá zvakem, bojuje. To znamená, že k popravám válečných zločinců dochází v boji. Jednu takovou popravu válečného zločince během války v uvedeném televizním pořadu připomenul psychiatr Cyril Höschl. Takto ji sice nenazval, ale samotný čin přirovnal k zabití Usámy bin Ládina. Zmínil totiž popravu německého válečného zločince Reinharda Heydricha československým odbojem v r. 1942 v Praze.

Extrémní charakter psychiatrova vyjádření spočívá v tvrzení, že jak Heydrich, tak bin Ládin prý byly jen jakési symbolické postavy. Takže vlastně žádné velké, důležité ryby. Chatrná znalost dějin ale psychiatra Höschla nemůže z jeho výsledného klamání veřejnosti omluvit. Heydrich byl ve skutečnosti původcem systematického vyvražďování české elity, autorem plánu na postupné vyhlazení českého národa, autorem a hlavním realizátorem systémově vypracovaného plánu na vyhlazení evropských Židů a vrcholně schopným řídícím činitelem německého policejního a zpravodajského aparátu. Jeho úspěšná poprava uprostřed války zasadila nacistickému Německu těžký úder na jednom z nedůležitějších míst.

S Usámou tomu bylo podobně. Byl to on, kdo rozhodl o vražedném útoku na USA z 11. září 2001 a mnoha dalších vraždách. Byl vrcholnou autoritou, a mnohdy řídícím činitelem teroristické války militantních islamistů proti západní demokratické civilizaci, tedy masovým válečným vrahem, podobně jako Heydrich.

Německý obecně rozšířený antiamerikanismus a jemu podobný český intelektuální extremismus, reagující na americkou válečnou popravu Usámy bin Ládina, mají jednoho společného jmenovatele. Je jím nezvladatelné puzení ke zpupné hlouposti.

Ve zkrácené verzi vyšlo v Lidových novinách