Občanská společnost a politické strany (aneb My a oni)
Opět nám dnes jedny volby, které v Evropě proběhly připomínají, že se často nechceme znát ke své vlastní minulosti a jaké to může mít důsledky. Mám na mysli volby řecké. Ostatně Řeckem nás stále straší naše vládní koalice, když říká, že musíme tolerovat ta nebo ona úsporná opatření, aby to u nás nedopadlo tak jako v Řecku. Zajímavé je, že stejné nároky ministři současné vlády nekladou na sebe. Informovaní komentátoři upozorňují v tomto ohledu na zajímavé podobnosti. Přední česká publicistka Lída Rakušanová například píše:
Májové iluze
Paní poslankyni Peckové se podařil opravdu nezapomenutelný výrok, který nabízí i těm poslanců vládních stran, kteří by snad mohli mít ještě nějaké pochybnosti o své politice rozhřešení „Úsporná opatření pocítí v tomto případě ve svých peněženkách senioři, ale oni se tomu přizpůsobí. Mnozí se narodili za války a svůj život prožili v režimu, který jim žádné extra zbohatnutí nedovolil.“
Důležitá změna (aneb Lidé na náměstí)
Konečně se zdá, že si občané uvědomili, že země, ve které žijí je jejich a nikoli státu a jeho představitelů a to je v České republice důležitá a velká změna. Konečně si začínáme uvědomovat, že pokud se o svou zemi nebudeme více zajímat a necháme to jen na politiky, budou výsledky přiměřené tomuto postoji. Jaké výsledky to budou je dnes již zcela zřejmé.
Naděje a občanská společnost
V poslední době se opět mluví o nových politických stranách, které mají konečně přivést do sněmovny díky té či oné výrazné osobnosti politiky, kteří konečně zabrání různým zlořádům (například korupci). Vznik nových politických stran u nás však k žádnému řešení nevede. Důvod je docela jasný. Jsme takoví, jací jsme a jiní v danou chvíli jen těžko budeme. Jen malá část z nás všech dokáže odolávat nástrahám moci a peněz, které jsou nutně s politickými funkcemi spojeny.
Pane Sobotko z ČSSD, ukažte, že nejste jako oni
Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka říká v rozhovoru pro deník Právo: „S Topolánkovou vládou lidé nesouhlasili, ale Nečasovu vládu lidé nenávidí. A ve svém blogu svou myšlenku dále rozvíjí. Ve čtvrtek se lidé začali shromažďovat na podnět doposud neznámé občanské iniciativy, vlastně skupiny rozzlobených občanů, kteří přímočaře žádají demisi Nečasovy vlády. Dožadují se nových voleb. Odejít by měl i prezident republiky Václav Klaus. To, co chtějí, je maximum přímé demokracie.
Jak jednoduché (aneb Holešovská výzva)
Holešovská výzva je sama o sobě dokument vyjadřující zoufalství nad současným stavem naší země. Vyčítá českým politikům, že rozkrádají společný majetek ve velkém a usiluje o odstoupení vlády a presidenta. A její mluvčí, který je pod výzvou podepsán, pan Slávek Popelka, je přesvědčen, že politické strany musí být zrušeny a že by občané měli o všech důležitých věcech rozhodovat prostřednictvím referend.
Aktivní stárnutí a Česká republika
Občané států Evropské unie stárnou. Zvláště v poslední době si téměř všichni nějak uvědomujeme jen obtížně vypočitatelné důsledky, kterými tato okolnost předznamenává naši budoucnost. I vedení Evropské unie má pocit, že je třeba něco udělat a tak vyhlásilo Rok aktivního stárnutí 2012.
Spiritualita a Václav Havel
Proč se zabývat něčím takovým, jako je „spiritualita“, která je možná většinou z nás vnímána jako něco nebesky vzdáleného od našeho běžného života, prostě jako něco, co s obyčejnými pozemskými bytostmi vůbec nesouvisí? Je to dobré tak pro potrhlé intelektuály, kteří na to mají a navíc nejsou zatíženi obyčejnými životními starostmi jako my ostatní.
Listopad 1989 a současná bezradnost
Téměř všichni z nás, kteří jsme se v listopadu 1989 horlivě účastnili tehdejších akcí a s radostí zvonili klíči, abychom symbolicky ohlásili konec komunistického režimu jsme byli nezlomně přesvědčeni, že nyní se před námi otevírají všechny možnosti. Ta největší brzda, která tolik mrzačila všechno v této zemi byla v troskách.
Úsilí o lepší společnost (aneb My a ti druzí)
Můj minulý komentář nazvaný „Nejen o sametové revoluci“ se snažil reagovat na současné snahy o lepší společnost a kvalitní demokratický systém. A protože je opět listopad nemohl jsem opominout ani událost, která byla později nazvána „Sametová revoluce“, ani stručně poukázat na naše pozdější zklamání.
