Do Vietnamu za pár desetikorun? Žádný problém!
Léto v plném proudu a já denně závidím svým vietnamským kamarádům při pohledu na jejich statusy na facebooku, jak jedou do Vietnamu, jak navštívili tohle a tamto, jak jedli a ochutnali všechno možné i nemožné. Nostalgie téměř na denním pořádku! A tak jsem se jsem se rozhodla, že si zajedu do Vietnamu přímo tady v Praze. Jednoho krásného dne jsem vzala svoji kamarádku do našeho skrytého vietnamského města Sapa u Sídliště Písnice.
Nakažena francouzským virem. Vlastenectvím
Dlouho jsem se nevěnovala tématu „banánových dětí“ – tedy mladých lidí vietnamského původu žijících v Česku i celé Evropě. Přiznám se, že to bylo na jednu stranu erasmácké opojení (studuju nyní ve Francii), ale též únava z boomu, který jsem použitím těchto slov vyvolala. Ale když se ohlédnu zpátky na svůj rok ve Štrasburku, nedá mi to se k tomuto tématu nevracet.
Erasmus, symbol vztahů dneška
O studijním programu Erasmus kolují stereotypy typu: rok nekonečných mejdanů, dlouhých nocí plných drog, alkoholu a nezávazného sexu. Přiznám se, že můj akademický rok v Čechách je podstatně náročnější, co se týče učení, ale že bych to tady propila a propařila, tak to snad ne!
Ministře Langře: Vysvětlete, proč na nás posíláte transportéry!
Následující blog měl být o hřejivé atmosféře vánočních trhů, které již pár dní zdobí Strasbourg. Patří mezi jedny z nejkrásnějších a nejtradičnějších v Evropě. Jaké jsou letos asi v Čechách?
Kudy z francouzské nudy?
Stalo se vám někdy, že jste se hrozně moc na něco těšili, nemohli se dočkat, až ta krásná chvíle nastane, a vy si splníte dlouholetý sen? Jenže ono najednou není všechno tak skvělé jako ve vašich představách? Ne? Gratuluji! Ostatní vítám do klubu „zklamných srdcí“ , který jsem jsme tu hromadně založili my Erasmáci.
Můj multikulturní strom
Deset dní v Česku uteklo jako nic a já už jsem zase na cestách - tentokrát v zemi svého prapradědečka. Francouzské kořeny tedy mám, ale francouzská větev v mém rychle rostoucím multikulturním stromku zatím chyběla. Díky programu ERASMUS budu dalších deset měsíců studovat (a možná psát blogy) ve Strasbourgu, snad nejevropštějším studentském městě.
Když se ve Vietnamu začnete učit vařit
„Miláčku, co bude dnes k večeři?“
„MacDonald, zlato.“
Tak takhle fakt dopadnout nechci. Donedávna jsem se ještě držela přísloví: Láska sice prochází žaludkem, ale ta největší i tím prázdným. Přesto jsem se nakonec sama v Hanoi přihlásila do kurzu vaření. Rok života na koleji mě sice donutil sem tam si něco uvařit, ale tchýni bych tím asi neuchvátila.
Que aneb návrat do vesnice, odkud opravdu jsem
V jedné vietnamské písničce se zpívá: ,,Dnes se vracím do rodné země zavzpomínat si na dětská léta”. Já se teď taky vrátila do rodné země a do rodné vsi mého tatínka. A vzpomínám na dětská léta a prázdniny strávené v Thanh Hoa-que. Que ve vietnamštině znamená místo, kde se narodil můj otec. Ve Vietnamu se na otázku, odkud jsi, neočekává město, kde nyní žiju, ale kde se narodil otec.
Hledání kořenů
Léto, čas dovolených. A já na dva měsíce dávám sbohem svému domovu v Čechách, abych se po čtyřech letech vrátila ke svému druhému domovu ve Vietnamu. Ha Noi pro mě není jen hlavní město rodné země. Narodila jsem se přímo tady. Místní atmosféra je úplně jiná než v české metropoli. Ha Noi nikdy nespí. V noci je tu rušno skoro stejně jako ve dne. Obchody, restaurace, bary jsou plné skoro nepřetržitě.
Kam za pravou chutí a vůní Vietnamu?
V posledních letech vyrostlo v Česku obrovské množství čínských restaurací a bister. Ne každá čínská restaurace je ale opravdu čínská a jen málokde je jídlo autentické. Spíš je přizpůsobené českým surovinám a chutím.
