Článek věnuji čerstvé medailistce Kačence – Miss všech yorkšírských teriérů

„Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští stanice Výstaviště Letňany.“ Kdo by v sobotu dobrovolně vstával v sedm ráno? Jenom já a milovníci čtyřnohých mazlíčků, kteří je jedou promenádovat na mezinárodní výstavu psů, konající se na Výstavišti v pražských Letňanech.

Pravda, dlouho plánovaný sraz s bývalou profesorkou češtiny z gymplu jsem si naivně představovala trochu jinak. Ale TOHLE bylo rozhodně stokrát lepší než tradiční posezení v kavárně.

Poté, co jsem viděla pudla připomínající kouli vaty, profesorčina yorkšíra, jehož kosmetický kufřík měl velikost mé skříně na oblečení, jsem pochopila pravý význam slovního spojení „umřít smíchy“.

Hned u vchodu do výstaviště jsem si všimla, že tihle lidé nejsou normální majitelé psů. Nikde jsem neviděla, že by bylo zvíře tak rozmazlováno a hýčkáno. Ocitla jsem se na místě, kde byli psi vážení asi jako studená voda uprostřed Sahary. Všude roztomilé šišlání, něžné hlazení a sladké úsměvy.

Při pohledu na paní, která chovala svého milovaného pudlíka v náručí, jsem si nemohla nevšimnout, že její klobouk ladí s mašlí, kterou měl její pes. Napadlo mě, co by mi asi udělala tato dáma, kdybych k ní přišla a zeptala se, za kolik by mi prodala svého pejsánka, že bych jako konečně ochutnala psí steak. Asi bych dopadla hůř než Johanka z Arku.

Obecně se o Vietnamcích ví, že nemívají ke psům až tak blízký vztah jako Češi. Navíc v poslední době se v médiích snaží všemožně zviditelnit náš dlouholetý zvyk - pojídání psů. Takže česká společnost vidí Vietnamce jako nenažraný pojídače čtyřnohých mazlíčků.

Myslím, že na tom není nic špatného…jíst maso. Kolik je mezi Čechy vegetariánů? Dokázali byste vyškrtnout ze svého jídelníčku maso? Fakt se netěšíte na tradiční zabijačku? Maso prostě a jednoduše chutná, chutnalo už miliony let a chutnat bude.

Důležitý tady je citový vztah mezi konzumentem a jídlem. Jíme ryby, protože se s nimi denně nemazlíme, jíme vepřové, protože s námi prasata nesedí na jedné pohovce, jíme kuřata, protože se slepicemi nechodíme denně na procházky.

Tahle zvířata chováme kvůli masu, což je fakt, který nikdo nemůže popřít. A přesně takový vztah mají mí krajané ke psům. Pro průměrného Čecha je to těžko pochopitelné, protože tady jsou psi nejlepším přítelem člověka.

Takže to, že Vietnamci jí psí maso, bych zas tak neřešila a zkusila akceptovat jako prvek cizí kultury. Třeba by vám taky chutnalo, kdybyste ho okusili. Znám osobně mnoho Čechů, kteří psím masem nikdy nepohrdnou, ba naopak.

Na druhou stranu zavírání psů do neprostorných skleníků nebo jejich kruté zabíjení je samozřejmě odsouzeníhodné. Ale proč nás proboha házíte do jednoho pytle?

Znám spoustu Vietnamců žijících v Česku, kteří svého psa milují snad ještě víc než vlastní děti. Krmí je tím nejchutnějším masem a pravidelně s nimi chodí do psího salonu krásy. Lidi jsou prostě různí.

Nesouhlasím s tím, aby Vietnamci jedli psy v Čechách. Nerada slyším o tom, když se někomu tady ztratí pes, protože ho snědl jeho vietnamský soused. Prosím, tenhle zvyk si nechme raději ve Vietnamu. Tak se na psy nekoukají lidi jako na mazlíčky.

Z výstavy jsem odcházela s mírně zkaženou náladou. Po třech hodinách neustálého chichotání jsem dostala děsný hlad. Jenže v celém tom obrovském areálu výstaviště byly jen stánky se psím žrádlem! Panebože, prosím, ať se v příštím životě narodím jako pes. V Čechách.