Podle seriózních analýz by každý občan mohl mít v peněžence až o třetinu více peněz, kdyby nebylo korupce a souvisejícího plýtvání. Mezi výkonností české ekonomiky na vstupu a stavem českých peněženek na výstupu totiž někde mizí asi třetina zdrojů.

Převažuje veřejný zájem?

Od některých politiků slýcháme, že transparentnost není samospasitelná. Pokud bude vše veřejné, nebudeme šťastnější. A těch zveřejňovaných informací je vůbec už příliš. Mají samozřejmě pravdu v tom, že přehnané a nedůvodné zásahy do soukromí lidí škodí. Proto musejí být jednoznačně odůvodněné významným společenským zájmem a přesně úzce zacílené. U ostatních informací, například o obchodování, to zčásti platí také, i když citlivost takových údajů není vysoká a vyjma skutečného obchodního tajemství jejich zveřejnění nikoho nepoškozuje.

Veřejný zájem je zřetelný a zdrcující. Česká společnost se od druhé poloviny devadesátých let propadla do hluboké korupce. Kdo si to ještě nechce přiznat a tvrdí, že nejsou k disposici přesná data (principem korupce je skrytost), jen zastírá buď lenivost srovnat si dostupné údaje, anebo hůře – zastírá vlastní korupční angažmá, i když ho nemusí vnímat jako korupci, ale jen jako běžné zvyklosti a pozornosti, nárok na dobrou odměnu či tradici.

Ovšem podle seriózních analýz by každý občan mohl mít v peněžence až o třetinu více peněz, kdyby nebylo korupce a souvisejícího plýtvání. Mezi výkonností české ekonomiky na vstupu a stavem českých peněženek na výstupu totiž někde mizí asi třetina zdrojů. Přerozdělují se pouze do úzké vrstvy aktérů korupční scény. Ta je zčásti dále reinvestuje do dalších korupčních mechanismů, takže tyto prostředky slouží i k dalšímu snížení efektivity hospodářství.
Takový stav je alarmující. Je to významné národní ohrožení. Je nutné a oprávněné přijímat zásadní nápravná opatření, i když se někomu mohou zdát neobvyklá.

Registr smluv

Jedním za takových účinných opatření může být veřejný registr smluv veřejné správy. Předložila jej skupina poslanců, podporuje ho program Rekonstrukce státu. Již dva roky funguje na Slovensku, takže máme řadu příkladů, jak přispívá k efektivitě hospodaření a odhalování závad od korupce přes klientelismus až po nerozumné plýtvání.

Například v jednom slovenském městě se díky zveřejnění prokázalo, že pořizuje téměř sedminásobně předražený projekt sběrného dvora placený z eurofondů.
V jiném případě se podařilo o 2,5 miliónu zlevnit smlouvu s Microsoftem. Na základě veřejného tlaku, opřeného o možnost snadno a rychle získat starší smlouvy a vést o nich smysluplnou veřejnou diskusi, se podařilo uzavřít smlouvu, kde stát zaplatil o 2,5 miliónu eur méně oproti původní verzi předložené k podpisu.

Z registru také slovenští novináři vydolovali příklad předražených cen a zbytečných výdajů za marketink bratislavské župy, ať už šlo o 8000 € za logo nebo 1300 € za tříhodinové moderování předávání cen.
Pikantním příkladem, odhaleným z registru smluv, je nákup stejného krumpáče pro vybavení hasičského auta jednou za 10 € (asi 250 Kč), podruhé již za 270 € (asi 6750 Kč).
Dalším odhalením z registru byl nákup 2000 plastických map Krajů a územních obvodů Slovenska za 86 000 €. Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny tak platilo 43 € za jednu. V e-shopu však vyjde o 10 € levněji, a při takto velkém nákupu by samozřejmě měla vyjít ještě mnohem levnější. Ztráta 20 000 € není zanedbatelná.

Zásadním přínosem registru smluv je také v možnosti srovnání (benchmarkingu) pro nakupování spotřebního zboží pro veřejnou správu. Nad daty z registru vznikla v projektu otvorenezmluvy.sk analýza nákupu tonerů ve veřejné správě. Ukázaly se až dvojnásobné rozdíly v nákupu stejných tonerů pro tiskárny mezi různými ministerstvy:



Registr také motivuje k aktivitě občanů a mění jejich vztah ke státu. Vznikla soutěž Ušetři státu, ve které mohl každý v registru zkoumat a najít podezřelou či podivnou smlouvu. Výsledky, vyhlášené před několika dny, odhalily například smlouvu Slovenské technické univerzity v Bratislavě na úklid prostor, ve které zcela chybí dvě nejdůležitější přílohy – za co a kolik se má platit. Vznikla otázka, zda je smlouva vůbec platná, protože nezveřejnění podstatné části ji vlastně v novém systému povinného zveřejnění zneplatňuje.
Na druhém místě se objevil nákup zametacích aut. Obec, pečující o 14,2 km silnic, zakoupila auto za více než 400 000 € (10 milionů Kč). A zároveň si skoro stejná auta obstaraly dvě sousední obce, vzdálené 5 a 10 km a spravující stejně malý rozsah silnic. Neefektivita zde do očí bije, otázky o korupci budou namístě.
Třetím vítězem byla finta, jak obejít omezení rámcových smluv na 4 roky. Jedna z prešovských nemocnic uzavřela rámcovou smlouvu na dva roky. Na jejím základě však uzavřela částečnou smlouvu, podle které dodavatel poskytuje služby už sedmý rok.

Odborní novináři na Slovensku zdůrazňují, že registr smluv způsobil další významné společenské změny. Výrazně se zvýšila kvalita diskuse na obecních zastupitelstvech. Došlo ke změnám v lokálních i celostátních médiích. Novináři si zvykli téměř každou kauzu neefektivního výdaje veřejných financí konfrontovat s konkrétními smlouvami.
Zjevným přínosem jsou konkrétnější informace v médiích a to, že se opírají o ověřitelné informace. Vynikajícím (původně nedoceněným) efektem je také vyšší ochrana úřadů a institucí před pomluvami a médiím podstrčenými zfalšovanými podklady.

Kdo tedy chce o třetinu více v peněžence a ne krumpáč za šest a půl tisíce, podpoří přijetí povinného zveřejnění jako podmínku platnosti všech smluv za veřejné peníze.