Orientální ústav vyhlásil svatou válku vědě a zdravému rozumu
Do včerejška jsem nepředpokládala, že se dostanu do novin jako kriminální živel, hned vedle Janouška a BIS. IDnes a pak i LN v pátek na webu uveřejnily článek, z něhož se dovídám, že jsem „šéfovala“ hodnotící komisi, která posuzovala výkon Orientálního ústavu Akademie věd a že „pod mou taktovkou“ bylo hodnocení tak zmanipulované, že jsem své jednání musela vysvětlovat na policii (Jan Gazdík: „Džihád na vědecké půdě: orientalisté válčí s vedením Akademie“). Autor článku také píše, že ve čtvrtek jsem nebyla k zastižení -– nejspíš tedy mám, proč se skrývat. Pokud nechci vypadat jako zlovolná likvidátorka české orientalistiky skrývající se před médii, musím veřejně říct pár slov, jakkoliv bych raději psala o něčem jiném.
Zastavme šílený plán radnice Prahy 1
V posledním čísle Měsíčníku Prahy 1 byl veřejnosti představen úmysl radnice proměnit park na ostrově Kampa v jedno velké kluziště. Záměr vyvolává pochybnosti, zda zastupitelé městské části Praha 1 jsou kompetentní, aby pečovali o zájmy občanů a zároveň spravovali památkovou rezervaci jednoho z nejkrásnějších měst světa.
Ach ten tajuplný Orient!
Nesmyslných článků o Číně, které se občas mihnou v médiích, si obvykle nevšímám, tentokrát mi to nedá. Článek literárního kritika Štefana Švece, který se v Právu pustil do odkrývání tajemství Asie, je totiž nejen hloupý, ale i urážlivý. Připomíná časy, kdy bílý muž kráčel Asií a u vědomí vlastní nadřazenosti suverénně klasifikoval jinakost jejích obyvatel, o nichž nic nevěděl. Při pohledu na tvář autora, která se na nás sympaticky usmívá z fotografie v Právu, usuzuji, že ani neví, jaké nehoráznosti říká.
Co si doopravdy myslí obyčejní Číňané?
To ukázal již 5. června 1989 neznámý muž, ve světě známý jako „the Tankman“.
Před dvaceti dvěma lety v Pekingu, v noci ze 3. na 4. června 1989, armáda ukončila protesty na náměstí Tchien-an-men. Symbolem protestů se stali studenti, účastnili se jich však doslova všichni. Požadavky byly prosté — zaručit svobodu slova, učinit přítrž korupci a začít postupně demokratizovat politický systém. Počet obětí vojenského zásahu není znám, oficiální místa v r. 1989 hovořila o dvou stovkách, včetně padesáti vojáků, neoficiální odhady kolísají mezi jedním a třemi tisíci civilistů. Další byli popraveni nebo uvězněni v razii, která následovala.
Aj Wej-wej -- krutý příběh pomsty?
Počátkem dubna byl v Číně zatčen známý výtvarník Aj Wej-wej. Internetový čtrnáctideník Human Rights in China zveřejnil o jeho případu článek, který odkrývá pozadí celé události, jak je vidí čínský novinář.
Proč by na Kampě neměl být sochařský park
Paní Mládková přichází s projektem proměnit park Kampa v expozici soch pod širým nebem. Hovoří o tom, že je vedena touhou přiblížit umění lidem, že tímto projektem navazuje na tradice známé ze světových velkoměst a výsledkem že by mělo být místo, kde se příroda prolíná s uměním. Autoři soch, které paní Mládková hodlá na Kampě vystavovat, jsou známí čeští sochaři, architektonický návrh pro ni připravuje David Vávra a mohlo by se tedy zdát, že bychom se z projektu měli jen radovat.
O mandarínech
Češi donedávna věděli, že v Číně se mluví čínsky. To dá také rozum, když v Čechách se mluví česky, v Německu německy, v Rusku rusky a tak dále. V poslední době se však dovídáme novinku; pokud se chceme domluvit s Číňanem, je prý třeba na to jít přes mandarínštinu. Co je to za jazyk, tahle mandarínština? Je oranžová jako mandarinky, nebo manželsky věrná, jako příslovečné mandarínské kachničky? Nebo snad nosí cop a hedvábný hábit, kouří opium a je malovaná na porcelánu? Ale kdepak, je to jazyk nejrychleji se rozvíjející ekonomiky světa, kde co nevidět bude Expo (a o těch ošklivějších věcech dnes pomlčím).
Třicet století starý argument
Při debatách o stavu lidských práv v Číně se často objevuje názor, mnohdy vyslovovaný i v dobré víře, že čínské kulturní tradice se liší od těch našich, že Číňané mají jiné povědomí o lidských právech a že koneckonců nám, Evropanům, nota bene s naší koloniální minulostí, nepřísluší kázat Číně, co a jak má dělat. V jiných částech světa dnes nevídaný ekonomický růst je pak argumentem, že v ČLR je vlastně všechno v pořádku a raději ať si kritici čínského režimu zametou před vlastním prahem.
Pokrok v Číně
Na první svátek vánoční 2009 byl v Pekingu za rozvracení státu (nebo pokus o státní převrat) odsouzen k jedenácti letům vězení Liou Siao-po, filosof, literární kritik a veterán čínského hnutí za demokracii. Zatkli jej více než před rokem, vzápětí poté, co byla zveřejněna Charta 08, která obsahuje návrh na modernizaci čínského politického systému ve smyslu jeho demokratizace. Liou Siao-po je spoluautorem a jedním z prvních signatářů dokumentu.
O autorovi
Přednáší na filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny čínské literatury, klasickou čínskou poezii a ideologii v moderní Číně. Je ředitelkou Mezinárodního sinologického centra Chiang Ching-kuovy nadace při FFUK a členkou výboru Obce překladatelů. Byla ředitelkou Ústavu Dálného východu, proděkankou FFUK a generální tajemnicí Evropské asociace čínských studií. Je autorkou či spoluautorkou několika knih o čínské literatuře a kultuře (naposledy Hledání harmonie – studie z čínské kultury) a knižně publikovaných překladů (v tisku je rozsáhlý výbor z díla starověkého historika S’-ma Čchiena). Překlady a články o Číně uveřejňuje také v periodikách (nejvíce v Literárních novinách před r. 2009). Je spoluzakladatelkou a členkou výkonného výboru neziskového sdružení Komunitní centrum Kampa.
