Žigulíkem na Pik Lenina - pozvánka na promítaní
V Aktobe jsme se zastavili u našich starách známých z cesty tam a tak znovu degustujeme ruský (kazachstánský) gastronomický poklad, totiž vodku. Nějaké láhve bereme i domů, značka Chaoma nám chutnala nejvíce.
Žigulíkem na Pik Lenina (IX.)
Takže jsme znova v Biškeku, stavujeme se obchodu pro flašky ruského standartu. Dáme sprchu, nahodíme párty hadry a vyrážíme do města.
Žigulíkem na Pik Lenina (VIII.)
Drncáme se třicítkou zpátky k mostu přes Kyzyl-Suu. Asi v půlce nás předjíždí motorka se sajdkárou a na ni tři týpci. Valí opravdu solidně, na těch hrbolech všichni nadskakují jak na divokém býkovi. Samozřejmě všichni bez přilb. Přidáváme a závodíme s nimi, dojedeme je, když jim zapadne přední kolo do příkopu. Sportovně čekáme a potom je necháme ujet.
Festival
Opouštím Ondru s Pavlem, kteří se vydávají dobývat Pik Lenina a sestupuji zpět do základního tábora. Bez zátěže to jde podstatně rychleji a i s přestávkami trvá sestup pouhé čtyři hodiny. Mám několik volných dní a rozhoduji se, jak je vyplnit. V blízkosti základního tábora jsou slané prameny, prakticky opuštěné a nenavštěvované čtyřtisícovky, množství jezer a jako neposlední možnost se nabízí cestování Ladou za krásami jižního Kyrgyzstánu.
Horský speciál
Ze sedla Taldyk sjíždíme pomalu prašnou cestou do Alayského údolí. Zde se setkávají dvě pohoří: ze severu Ťan Šan a z jihu Pamír. Zastavujeme v Sary Taši. Odtud vedou cesty na východ do 60 km vzdálené Číny, na jih přes hory 40 km do Tádžikistánu a na západ údolím kolem Pik Lenina. V krámku doplňujeme zásoby a zjišťujeme cestu do základního tábora. Prodavač zhodnotí naše auto a prozíravě nás nasměruje na delší trasu přes Kashka-Suu. Mají tam most přes řeku Kyzyl Suu. Kamazy a offroady ji brodí už o 20 km dříve v Sary-Mogulu, ale my malou projížďkou nepohrdneme.
Žigulíkem na Pik Lenina (VII.)
Ráno projíždíme úzkým začouzeným tunelem na druhou stranu sedla Too Ashu. Trocha výfukových plynů po noci strávené v nadmořské výšce nad 3000m neuškodí. Pod sedlem podél cesty je spousta prodavačů kumysu a kumysových kuliček. Kumys chutná asi jako vyuzený kefír a má obsahovat alkohol. Alkohol necítíme, ale střeva nám to trochu protáhne. Po cestě z hor postupně vystřídají prodejce kumysu obchodníci s medem. Když zastavujeme u jednoho Kafe, Ondra se dává do řeči s jedním kyrgyzským dědečkem. Ptá se ho, jestli byl někdy ve Švýcarsku a kde to je hezčí, jestli tam nebo v Kyrgyzstánu.
Žigulíkem na Pik Lenina (VI.)
Z Almaaty do Biškeku už není příliš daleko. Ještě v Kazachstánu potkáváme první západní turisty, totiž německý a rakouský pár.Projíždějí na kole Asií. Krátce podiskutujem a znovu usedáme do auta, šťastní, že nemusíme šlapat. Na pumpě před hranicemi je velmi rušno, v Kyrgyzstánu je zrovna nedostatek benzínu a tak jezdí čerpat k severním sousedům. Borec před náma naklání auto aby se mu do nádrže vlezlo více paliva, poté čepuje do mnoha kanystrů a tajné skrýše na místě rezervy. Bere skoro 200 litrů do Audi A6.
Žigulíkem na Pik Lenina (V.)
Z Astany směřujeme k jezeru a stejnojmennému městu Balchaš. Celí natěšení po dni stráveném v rozehřátém autě si představujeme koupačku v příjemném letovisku. Jaképak překvapení, když první, co spatříme, jsou komíny,které kouří, jak Nová Huť v plné emisní parádě.
Žigulíkem na Pik Lenina (IV.)
Po Aktobe směřujeme na severovýchod. Původně jsme sice chtěli jet jihem přes Aral, ale místní znalci nám doporučili trasu přes Astanu, mají tam být lepší cesty. Dáme tedy na jejich rady,alespoň se podiváme do hlavního města, pár set kilometrů navíc nás přece nezabije.
Žigulíkem na Pik Lenina (III.)
V pátek 8. července přejíždíme hranice do Kazachstánu, moc aut zde nečeká. Zastavíme u závory, což je až za stopkou. Z celnice vyběhne oficírka a přísně nás odhání o dva metry nazpět. Očekáváme důkladnou prohlídku, ale Rusové jsou tentokrát v klidu a bez zdlouhavých kontrol nás pouštějí dále. Tak to však není na kazašské straně , kde sice uniformovaní hošani vypadají mile, ale nechají nás vyskládat celé auto.
