Ráno projíždíme úzkým začouzeným tunelem na druhou stranu sedla Too Ashu. Trocha výfukových plynů po noci strávené v nadmořské výšce nad 3000m neuškodí. Pod sedlem podél cesty je spousta prodavačů kumysu a kumysových kuliček. Kumys chutná asi jako vyuzený kefír a má obsahovat alkohol. Alkohol necítíme, ale střeva nám to trochu protáhne. Po cestě z hor postupně vystřídají prodejce kumysu obchodníci s medem. Když zastavujeme u jednoho Kafe, Ondra se dává do řeči s jedním kyrgyzským dědečkem. Ptá se ho, jestli byl někdy ve Švýcarsku a kde to je hezčí, jestli tam nebo v Kyrgyzstánu.
Z Almaaty do Biškeku už není příliš daleko. Ještě v Kazachstánu potkáváme první západní turisty, totiž německý a rakouský pár.Projíždějí na kole Asií. Krátce podiskutujem a znovu usedáme do auta, šťastní, že nemusíme šlapat. Na pumpě před hranicemi je velmi rušno, v Kyrgyzstánu je zrovna nedostatek benzínu a tak jezdí čerpat k severním sousedům. Borec před náma naklání auto aby se mu do nádrže vlezlo více paliva, poté čepuje do mnoha kanystrů a tajné skrýše na místě rezervy. Bere skoro 200 litrů do Audi A6.
Z Astany směřujeme k jezeru a stejnojmennému městu Balchaš. Celí natěšení po dni stráveném v rozehřátém autě si představujeme koupačku v příjemném letovisku. Jaképak překvapení, když první, co spatříme, jsou komíny,které kouří, jak Nová Huť v plné emisní parádě.