V neděli 15. února má svátek Jiřina. Zároveň (a to je mnohem důležitější) si připomínáme první výročí od zvolení Václava Klause prezidentem České republiky pro druhé volební období. Redakce Aktuálně.cz se domnívá, že je to pádný důvod k napsání blogu, a já s ní v tomto směru nemohu než souhlasit.
Do titulku jsem si vypůjčil drobně parafrázovaný název půvabné knížky Ivana Binara. Odpověď na tu jednoduchou (nebo řečnickou?) otázku však není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát.
Takže kdo, co je pan prezident? Bezesporu a v první řadě je to profesor ekonomie. Málo platné, stále dokáže říci jasné, autoritativní a fundované slovo k jakýmkoliv aktuálním hospodářským otázkám. Jeho teoretická erudice je totiž podložena také bohatstvím praktické zkušenosti ("úspěšná" kupónová privatizace). Současný prezident je rovněž zkušený, ba protřelý politik, který se nikdy nevzdává, sportovec (tam platí totéž), kritik populárních mýtů a popularizátor mýtů jiných.
Nezapomínejme také na Klausův přínos originálního stylisty a řečníka. Je sice pravda, že některá přídavná jména si prezident vahou své osobnosti doslova přivlastnil a prakticky znemožnil jejich používání v jiných konotacích (prázdný, falešný, módní, z příslovcí pak nesmírně, neskutečně a naopak jasně a zřetelně, z podstatných jmen především nesmrtelná větička). Na druhé straně však jiná slova emancipoval a samostatný život jim umožnil (balíček, mračit se, škarohlíd, nefér). Pozitivní hodnocení si zaslouží i Klausovo časté používání 1. osoby množného čísla (udělejme, nedělejme, zamysleme se, nemysleme si, všichni přece víme), které díky jeho ústavní funkci pomáhá národ stmelovat a budovat v lidech pocit sounáležitosti. Také citoslovce (dnes již nezaměnitelné Mmm...) posilují v občanech dojem bezprostřednosti a lidskosti, což je u hlavy demokratického státu vždy důležité.
Co si osobně slibuji od druhého funkčního období Václava Klause? Především musím zdůraznit, že navzdory drobným názorovým rozdílům mezi námi se na zbytek jeho druhé prezidentské pětiletky těším (napsal bych nesmírně, ale zdá se mi, že na to nemám právo). Vždycky jsem měl rád karikatury a prezidentův obraz (nikoli nutně on sám) je karikaturou čím dál zdařilejší. A také poučnější. Bereme-li totiž karikaturu jako určitou zkratku, pak je ta Klausova užitečným varováním před některými neblahými tendencemi v uvažování o klimatu, Evropě, trhu, fungování společnosti, nedávné české minulosti atd. Tendencemi, které se ve skrytější podobě objevují u řady jiných veřejných činitelů. Mnozí lidé současného prezidenta lacině kritizují a přitom opomíjejí tuto jeho nevědomou práci osvětovou.
Že kvůli tomu ještě nemusí být prezident? Že České republice v zahraničí dělá ostudu? Takové otázky může tváří v tvář prvnímu výročí vznášet jen opravdový škarohlíd.
Zahraniční politika USA se mění. Prezident Obama podle britského listu The Times zamýšlí vyměnit myšlenku protiraketového štítu na území České republiky a Polska za novou smlouvu o snížení počtu jaderných zbraní. Pokud Moskva na podobnou nabídku přistoupí, půjde o nejrazantnější krok k odzbrojení za dlouhá léta.
Zdá se tedy, že nová americká administrativa zaujme k řešení mezinárodních problémů sofistikovanější a méně silový přistup než její předchůdkyně. Svou energii by měla soustředit především na řešení skutečných kořenů mezinárodního napětí a na posilování mnohostranné dimenze mezinárodních vztahů, režimů, smluv, práv a principů. Protiraketová obrana nemusí být a priori zavržena, měla by ale být přesunuta do fáze vývoje a výzkumu. Ušetřený čas před jejím eventuálním rozmístěním by měl být využit k intenzivnějšímu úsilí v oblasti mezinárodní diplomacie a vyjednávání o budoucnosti protiraketové obrany a její relevanci pro řešení reálných bezpečnostních hrozeb. Je také nezbytné, aby Evropská unie vyslala znamení o existenci skutečné společné zahraniční politiky a začala se tímto tématem konečně zabývat.
Vzhledem ke stavu debaty o protiraketové obraně doma i v zahraničí, vzhledem k dynamice vývoje politických pozic jednotlivých aktérů a mezinárodních organizací a vzhledem k nejednoznačně sdílené analýze rizik a přínosů protiraketové obrany by bylo rozumné, aby Česká republika odložila rozhodnutí o radarové základně do té doby, než budou uspokojivě vyřešeny všechny přetrvávající otazníky nad americkými plány. Takové rozhodnutí by nebylo zradou našich závazků Američanům nebo spojencům obecně, ale logickou a zodpovědnou reakcí na vývoj situace. Česká republika plní své spojenecké závazky velmi svědomitě, ať již jde o finanční, personální nebo materiální příspěvky společným aktivitám. Správná analýza situace a zodpovědné a transparentně komunikované rozhodnutí odložit projednávání radarových smluv mohou významně přispět ke snížení mezinárodního napětí a poskytnout čas nové americké administrativě k formulaci priorit své zahraniční politiky. To by byly kroky skutečně vyspělé a suverénní země.