Evropská komise předložila členským státům EU návrhy opatření v oblasti integrace Romů. Jsou promyšlené a rozumné a podporují je zelení i řada nevládních organizací. Ne tak povážlivý počet našich senátorů. Včera jim v Senátu tyto návrhy představil předseda vlády Jiří Rusnok. V následné diskuzi se k nim mnozí senátoři vyjadřovali, a to velmi kriticky. Kdo to sledoval, byl svědkem smutného vodopádu neznalosti a omezenosti, ale v několika případech i čirého anticiganismu, rasismu a arogance.

V ten samý den vláda projednala Zprávu o stavu romské menšiny v roce 2012, která dokládá řadu faktů, které byly v senátní diskuzi opakovaně rozporovány. Pokládám za důležité je proto připomenout a upozornit na to, že zhoršující se postavení Romů v řadě oblastí v současné České republice není prázdným pojmem, který by nebyl podložený žádnými fakty. A že navrhovaná doporučení Evropské komise, ač nemají přímý dopad na legislativu v ČR (jsou však provázána s dalším čerpáním evropských peněz v příštím programovacím období v letech 2014-2020) nejsou odtržena od zdejší reality.

Na ukázku několik senátorských citací. Senátor Jaroslav Kubera: "A teď už k praktickým radám, co bychom mohli. První, co bychom měli udělat, je omezit výrobu dětí za účelem zisku. To není ničí vina, to je naše vina. Pokud jsme nastavili takové systémy, že se vyplatí vyrábět děti za účelem zisku, tak kdo by je nevyráběl?" Senátor Jaroslav Doubrava se nenechá zahanbit a Kuberu dohání svou neznalostí českých reálií: "Vím, že to mají podstatně složitější. Ale jsem také přesvědčen o tom, že ti, kteří chtějí pracovat, tak práci najdou. Problém se tady vztahuje k vzdělání. Protože, který zaměstnavatel může zaměstnat někoho, kdo neumí číst, kdo neumí psát, kdo neumí počítat."

Jedním z rozporovaných faktů byla hlavně diskriminace v oblasti vzdělávání. Zde je třeba připomenout Výzkumy Veřejného ochránce práv a České školní inspekce provedené v uplynulém roce. Ty potvrdily, že 32 procent romských žáků dochází v České republice na praktické školy určené pro děti s lehkým mozkovým postižením a z takových škol s omezeným obsahem učiva jen těžko nacházejí uplatnění na trhu práce.

V diskuzi bylo také zmiňováno, že kdo chce, tak práci najde. Zde se sluší poukázat na realitu řady chudších regionů České republiky, kde připadá na jedno volné pracovní místo 100 a více uchazečů, bez práce je zde každý pátý práceschopný obyvatel. Získat zaměstnání v takovém místě tedy často není jen otázkou chtění a nechtění, ale reálných možností. Pozice lidí s nízkým vzděláním v kombinaci s obavami zaměstnavatelů a špatnou pověstí, kterou si s Romy spojují sráží šance řady z nich takřka na minimum. Ve vyloučených lokalitách tak nezaměstnanost dosahuje závratné výše více než 70 procent. Více než 60 procent mladých Romů zůstává po ukončení škol bez práce a to nikoli jen z důvodu toho, že by pracovat nechtěli.

Možnosti, jak přispět ke zlepšení této situace, během senátní diskuze také zazněly a objevují se i v návrzích Evropské komise. Nejde přitom o „pozitivní diskriminaci“ ani vytváření speciálních kvót týkajících se pouze Romů. Jde o komplexní a dlouhodobou podporu vzdělávání, zaměstnanosti i podmínek k bydlení u všech lidí, kteří se ocitají na sociálním dně. Řada měst má již s podobnými programy dnes dobré zkušenosti – za všechny jmenujme Most, Cheb, Kadaň, Jirkov, Břeclav, Bruntál. Věříme, že i přes nedůvěru některých senátorů budou další podobné programy v českých městech spíše přibývat. A pokud chceme dosáhnout nějaké změny, nestačí vzdělávat jen romské děti, ale především vzdělat řadu našich politiků, senátory Kuberou a Doubravou počínaje.