Na vysoké školy je toho MOOC
Masové on-line otevřené kurzy (MOOC), ale i další nové technologické možnosti, začaly měnit podobu terciárního vzdělávání na celém světě. Jistě dopadnou i na nás. Připravované změny v našem vysokém školství ale stále vycházejí z tradičního pojetí univerzity, kterému australská studie dává nejvýše patnáct let.
Tři kameníci a škola
Chcete, aby vaše děti, až budou dospělé, dělaly práci, která je nebaví? Ne? A co pro to děláte?
Ministerstvo vzdělávání
Ať chceme nebo ne, vzdělávání se bude přesouvat ze škol do okolního VZDĚLÁVAJÍCÍHO SVĚTA. Hrozí, že s tím se bude zvyšovat sociální diskriminace v přístupu ke vzdělávání, a to může být dlouhodobě velký problém. Řešit by to mělo Ministerstvo vzdělávání.
Kam zmizelo vzdělávání?
Ve školství pořád děláme reformy, vymýšlíme záměry a opatření, ale nějak se to nelepší. Začněme raději přemýšlet o světě mimo školu. Co můžeme udělat, aby vzdělával a vychovával lépe a více než dosud?
Až bude truhlář bakalář
I průměrně nadané děti dnes mají maturitu a vystudují vysokou školu. A to je správně. Problém je, co studují a k čemu jim to bude.
„Mládí ke strojům!“, tak nějak by patrně znělo heslo ve zkratce vystihující způsob, jakým o vzdělávání přemýšlel minulý ministr školství Josef Dobeš. Byla to docela zásadní změna kurzu: po většinu polistopadové éry jsme spíš doháněli západní Evropu, kde na vysokých školách studovalo podstatně víc mladých lidí než u nás. Když pak počet vysokoškoláků vystoupal na šedesát procent populačního ročníku, rozšířil se názor, že by bylo vlastně lepší vzít zpátečku. Prý moc lidí studuje, zato odborná učiliště zejí prázdnotou. Tažení proti masovosti vysokých škol ani proti „příliš početným“ všeobecným gymnáziím ale neprospěje nikomu. Snad kromě montoven, kterým schází levná pracovní síla.
Vzdělání nebo maturita
Státní maturita bohužel pohltila téměř zcela naše uvažování o vzdělávání. Chceme ale maximální a tudíž nutně různorodé vzdělání nebo jednotné tituly?
Bez chemie a kvadratických rovnic
Naše škola byla za časů Marie Terezie vystavěna na pilířích, které čas nezvratně rozdrolil, a v jiných vyspělých zemích na tom nejsou o moc lépe. O tom, proč je klasická škola v krizi, už tu bylo řečeno dost. Ale jak by mohlo vypadat fungující vzdělávání jednadvacátého století?
Výchova v době blahobytu
Škola, jak ji známe, už se do moderního světa nehodí. Je bytostně srostlá s hodnotami, jako je respekt k formálním autoritám, kázeň a plnění povinností. Ty ale z blahobytných společností každým rokem víc a víc mizí. Lidé jsou stále bezstarostnější, méně ochotní konat pod vnějším tlakem nebo přizpůsobit se celku. Má se ale škola za každou cenu pokusit následovat překotný společenský vývoj, nebo jít proti proudu?
Ptala se Kristýna Balajová, redaktorka týdeníku Euro.
Škola na konci svých roků
Dnešní škola má spoustu problémů. Žáci jsou zlobivější, někteří programově narušují vyučování. Mnozí se nechtějí učit a většinou prý neumějí, co jsme my uměli. Nejen žáci, ale už i rodiče, a někdy dokonce učitelé pokládají za zbytečné mnohé z toho, co se ve škole učí. Děti jsou nevychované, a učitelé si stále víc stěžují, že je nic, ale opravdu nic nezajímá. Rodiče přehazují výchovné problémy na školu a někteří se chovají k učitelům hrubě a neurvale. Prestiž učitelů klesá, kvalita zájemců o studium učitelství je chabá. Školství chybí vize. A tak dále. Co se vlastně stalo se základním a středním školstvím, na které jsme byli donedávna docela pyšní?
