Pan Pavel Kohout na svém blogu včera publikoval článek Supervelmoc, která nikdy nebude. Článek najdete zde.
Jde o zajímavý pohled na Čínu a i diskuse pod článkem je podnětná. Dovolím si zde uvést několik vlastních postřehů k tématu.


V současnosti plánuje přibližně 30-40% studentů prestižních čínských univerzit další studium na nejlepších univerzitách v USA i jinde. Naprostá většina z nich se tam také dostane. I nemalé procento zbytku čínské mládeže chce studovat v zahraničí, nejčastěji v USA, dále v Kanadě a západní Evropě.

S tím, jak roste životní úroveň v čínských městech nyní dochází ke změně dřívějšího trendu a velká část těchto studentů má již v plánu se do Číny vrátit. Důležitou roli v tom hraje nejen čínský patriotismus, ale zejména rodina, která zůstává v Číně a oni se vracejí zpět kvůli rodičům a sourozencům.

Pokud jde o demografické otázky, podle dostupných informací se nyní trend obrací a začíná se rodit více dívek než chlapců. Jedním důvodem samozřejmě může být to,že mít dceru je výhodnou investicí, druhým je v diskusi zmíněný důvod, že muži byli vnímáni jako ti, kdo se dokáží postarat o starší rodiče lépe. To už ale není tak úplně pravda a synové, kteří byli vychováni jako jedináčci a mají svou kariéru, odcházejí do měst, nemají čas se o rodiče starat a jsou to spíše dcery, které se o ně postarají lépe. Oficiální údaje přesto říkají, že do roku 2020 bude v Číně 50 milionů mužů na ženění bez ženy.

Podle nejnovějších zpráv začíná vláda uvažovat o zásadních změnách v politice jednoho dítěte. A pokud čínská vláda rozhodne o tom, že se něco zrealizuje, pak se to také zrealizuje. Tedy, nedokáže poručit větru dešti, alespoň ne v krátkém časovém období. Ale že má otěže pevně v rukou, se projevilo při nedávné sněhové kalamitě. A tak zatímco západ se třásl, až se Čína otřese, žádný "lijavec" se nekoná.

Závěrem jen dodám, že největším problémem pro pochopení dnešní Číny je asi nedostupnost spolehlivých dat. Na vině je vztah k přesným údajům obecně a zejména pak překotný vývoj Číny, při kterém jsou změny skutečně tak rychlé, že statistika z roku 2003 sice může být pořád ještě pravdivá, ale spoléhat se na ni nelze. Proč to tak je, to je asi něco, co se musí vidět na vlastní oči. Nejlépe to člověkovi docvakne, když odjede z Pekingu na tři týdny pryč a po návratu zjistí, že ulice, po které předtím denně chodil, se mezitím změnila k nepoznání.

PS: O vztahu Číňanů k exaktním číslům si přečtěte na blogu Mr. Lu shanghai.bloguje.cz v tomto článku.