Do postdrobilovského roku 01
Volby do Poslanecké sněmovny v květnu 2010 se nesly na tématech státních úspor a boje proti korupci. Pokud jde o druhé uvedené téma, od té doby se korupci u nás - nejen podle Transparency International - daří lépe než před oněmi volbami.
Můžeme si doslova sáhnout na pravdivost lidové moudrosti, že ryba smrdí od hlavy: drobilskou kauzu, kde strany vládní koalice se při hlasování o důvěře vládě staly komplici korupčního případu, netřeba komentovat; deklarace koaliční smlouvy o větší otevřenosti vlády při zadávání veřejných zakázek kocourkovsky vyústilo v tajné jednání vlády o největší zakázce - tzv. ekozakázce. Netřeba dál pokračovat.
Proč tomu tak je? Nevěřím na samonosnost různých protikorupčních projektů: ty léčí jen příznaky, nikoliv příčiny rakoviny podplácení. Mám za to, že příčina korupce u nás záleží v tom, že většina společnosti se vyznačuje velmi jedovatým mixem nedostatku vlastenectví a ateismu. Sílu nenechat se zkorumpovat může totiž člověk čerpat zásadně ze dvou zdrojů: buď vyznává morální hodnoty vyjádřené mj. Desaterem, jež vycházejí z existence objektivního Zla a Dobra, anebo vyznává existenci společného dobra, nadřazeného individuálním zájmům. Jelikož ale naše společnost ve své většině nevyznává ani jedno, ani druhé, nehlásí se ani k morálním principům, ani ke společnému zájmu, pak jde jen o prosazování individuálních zájmů a není důvod k nepřijetí úplatku, je-li naděje, že nebudu chycen. Důkaz o pravdivosti této teze nacházíme nejen v oblasti korupce: vždyť se podívejte, že jako stát nemáme ani vydefinován národní zájem - nevíme, kdo jsme a čeho chceme společně jako občané v jednom státu dosáhnout: proto to bezcílné politikaření, proto ta blbá nálada.
Porovnejme se s Finy, kteří si před lety postavili dva cíle: vzdělanostní ekonomika a boj proti korupci. Druhý bod jsem již okomentoval. Zdálo by se podle vládních prohlášení, že u nás podporujeme i vzdělání, ale financování vysokého školství co do absolutních částek i co do nekoncepčnosti křičí o pravém opaku.
Cesta ven podle mého soudu spočívá v tom, že si každý z nás musí alespoň vybrat jednu ze dvou cest morální hodnoty a/nebo vlastenectví, nejlépe oboje a důsledně je aplikovat ve svém životě. Jinak rok 2011 nebude celospolečensky lepší než ten předchozí, jinak blbá nálada nezmizí, jinak hrozí další zbanánovatění našeho státu.
Můžeme si doslova sáhnout na pravdivost lidové moudrosti, že ryba smrdí od hlavy: drobilskou kauzu, kde strany vládní koalice se při hlasování o důvěře vládě staly komplici korupčního případu, netřeba komentovat; deklarace koaliční smlouvy o větší otevřenosti vlády při zadávání veřejných zakázek kocourkovsky vyústilo v tajné jednání vlády o největší zakázce - tzv. ekozakázce. Netřeba dál pokračovat.
Proč tomu tak je? Nevěřím na samonosnost různých protikorupčních projektů: ty léčí jen příznaky, nikoliv příčiny rakoviny podplácení. Mám za to, že příčina korupce u nás záleží v tom, že většina společnosti se vyznačuje velmi jedovatým mixem nedostatku vlastenectví a ateismu. Sílu nenechat se zkorumpovat může totiž člověk čerpat zásadně ze dvou zdrojů: buď vyznává morální hodnoty vyjádřené mj. Desaterem, jež vycházejí z existence objektivního Zla a Dobra, anebo vyznává existenci společného dobra, nadřazeného individuálním zájmům. Jelikož ale naše společnost ve své většině nevyznává ani jedno, ani druhé, nehlásí se ani k morálním principům, ani ke společnému zájmu, pak jde jen o prosazování individuálních zájmů a není důvod k nepřijetí úplatku, je-li naděje, že nebudu chycen. Důkaz o pravdivosti této teze nacházíme nejen v oblasti korupce: vždyť se podívejte, že jako stát nemáme ani vydefinován národní zájem - nevíme, kdo jsme a čeho chceme společně jako občané v jednom státu dosáhnout: proto to bezcílné politikaření, proto ta blbá nálada.
Porovnejme se s Finy, kteří si před lety postavili dva cíle: vzdělanostní ekonomika a boj proti korupci. Druhý bod jsem již okomentoval. Zdálo by se podle vládních prohlášení, že u nás podporujeme i vzdělání, ale financování vysokého školství co do absolutních částek i co do nekoncepčnosti křičí o pravém opaku.
Cesta ven podle mého soudu spočívá v tom, že si každý z nás musí alespoň vybrat jednu ze dvou cest morální hodnoty a/nebo vlastenectví, nejlépe oboje a důsledně je aplikovat ve svém životě. Jinak rok 2011 nebude celospolečensky lepší než ten předchozí, jinak blbá nálada nezmizí, jinak hrozí další zbanánovatění našeho státu.