Díváme se s trochou závisti přes Šumavu – přiznejme, že bychom se chtěli mít jako v Bavorsku, tak spořádaně a bohatě. Položili jste si otázku, proč ani po dvaceti letech od sametové revoluce se jako v Bavorsku ani zdaleka nemáme – a to ani po stránce bohatství, ani po stránce spořádanosti života? Odpověď je jednoduchá. Dvacet let jsme politicky zkoušeli střídavě jít cestami, které do Bavorska nevedou. Bavorsko je tam, kde je, jen díky křesťansko-demokratickému politickému programu – který dosud nedostal v naší společnosti ani jednou pořádnou šanci. Takže se nedivme, že cestami, které nevedou k odpovědnosti (to je totiž klíč k Bavorsku i ke křesťanské demokracii), se do Bavorska skutečně nedostaneme. Ledaže vezmeme už jednou při volbách rozum do hrsti.

Vysvětlovat křesťansko-demokratický program u nás je obtížné – jsme pořád plni jiráskovských předsudků. Je to ale obtížné i proto, že všechna média se vám snaží vnutit myšlenku, že nemáte-li nejnovější typ mobilu, žijete zbytečně. Napsal jsem o tom písničku – text viz níže. Já se ale o to vysvětlení pokusím, omlouvám se předem za určitá zjednodušení.

Levice i pravice se pohybují na ekonomické přímce – na přímce přerozdělování národního bohatství. Levici volí ti, kdo stojí s nataženou rukou: státe, postarej se o naše potíže. Výsledkem je zadlužování státu = nás; dnes každý z nás dluží státu = příštím generacím 96.000,- Kč.

Pravici volí ti, jimž se daří a kteří mají dojem, že všichni mají stejné příležitosti (jakože nemají), a tudíž ať se každý postará sám o sebe. Proto např. rovná daň.

Levice i pravice se mýlí v tom, že zaměňuje bohatství a štěstí. Bohatství se podle vědeckých výzkumů na pocitu štěstí podílí cca 8 procenty. Zbytek jsou rodina, vztahy, potomstvo, zdraví, příroda, vzdělání, jejichž společným jmenovatelem je ODPOVĚDNOST.

To si uvědomuje křesťanská demokracie, to ji vyčleňuje z oné ekonomické přímky pouhého přerozdělování národního bohatství. Proto křesťanská demokracie není někde mezi levicí a pravicí (tedy na té ekonomické přímce), ale je samostatným třetím vrcholem politického trojúhelníku. A proto se tak těžko vysvětluje křesťanskodemokratická politika: díváme-li se na ni jen ekonomickýma očima, je opravdu těžko uchopitelná. Je holt třeba o těch věcech přemýšlet.

Pro filosofy mám ještě jednu zkratku ke křesťansko-demokratickému programu. Pravice říká „já“, levice „my“, křesťanští demokraté „ty“.

A teď na závěr ten slíbený text písně:

Štěstí
(T: Pavel Svoboda)

Vysokou rychlostí
za nízkou cenou
regály se štěstím
střemhlav mě ženou.

Na slevy je sleva,
toť dobrá zpráva.
Rozkoše jsou zleva
a štěstí zprava.

Ref.: /: Chtít – vzít – mít :/ – žít.

Běhám tu v sobotu,
v neděli taky,
rádi mě mají tu
a moje prachy:

Jen rychle nakupuj,
nakupuj hbitě,
štěstím pak nákup tvůj
hned nasytí tě.

Ref.: /: Chtít – vzít – mít :/ – žít.

Proč koupit jeden kus,
když můžu oba.
Tomuhle říkat zkus
„moderní doba.“

Tvrdá je měna
a veka je měkká,
Vem k feně fén a
štěstí tě čeká.

Ref.: /: Chtít – vzít – mít :/ – žít.

Ke stu piv bude dost
pět lojů na rty;
nemáš-li hotovost,
berem i karty.

Pojďte už, lidičky,
potáhnem jinam,
z týhletý písničky
dech pekla čichám.

Ref.: /: Chtít – vzít – mít :/ – blít.