Kanadský úředník, evropská solidarita a kanadská víza
Stěžujete si, milí blogaři, na české úředníky ? Ti kanadští také nejsou k zahození, a to hned z několika pohledů...
(1) Zavedení víz kanadská strana oznámila jediným – a nejméně nápadným způsobem - vyhlášením na webu, i když třeba nějaká tiskovka by se asi bývala hodila.
(2) Kanaďané přitom vytýkají českým úředníkům, že tito kanadské rozhodnutí neoznámili, jakoby šlo o rozhodnutí české a ne kanadské.
(3) Kanaďané oznámení na webu učinili doslova za pět minut dvanáct, i když podle vlastních slov o tomto kroku rozhodli již před několika týdny.
(4) Kanaďané tak učinili uprostřed turistické sezóny, asi aby naštvali co nejvíce lidí.
(5) Chcete-li vízum do Kanady, musíte je získat od kanadského konzulárního zastoupení ve Vídni, kam Češi územně spadají. To je přeci logické a spravedlivé dělení: Rakušané nemají vízovou povinnost do Kanady, ale mají kanadské konzulární zastoupení vyřizující víza. My vízovou povinnost máme, ale nemáme kanadskou vízovou konzulárku.
Tak si nejsem jist, jestli země s takovými úředníky je tou nejlepší možnou destinací pro potencionální azylanty.
Jistě, víza jsou svrchovaným oprávněním Kanady. Česko má svázané ruce společnou vízovou politikou EU, jež mu umožňuje jen dvě věci: zavedení víz pro držitele služebních a diplomatických pasů a dovolat se tzv. klauzule solidarity, jež by mohla vést k zavedení víz Kanaďanům ze strany Sedmadvacítky.
Pokud jde o zavedení víz pro držitele služebních a diplomatických pasů, je to jistě namístě. Kdybychom navíc chtěli být zlomyslní, pověřili bychom centrálně jejich vyřizováním náš generální konzulát v Sydney s podmínkou osobní účasti žadatele.
Klauzule solidarity je ale na celém případu to nejzajímavější. Pesimista ve mně mi říká, že by se ostatní členské státy EU musely zbláznit, aby zavedly Kanaďanům víza kvůli tomu, že čeští Romové utíkají do Kanady. Můj vnitřní optimista ale doufá, že klauzule solidarity projde tímto testem úspěšně. Jinak by se totiž ukázalo, jednak že všichni jsme si v EU rovni, ale někteří jsou si rovnější (Orwell, Zvířecí farma), druhak že hlavním znakem společné vízové politiky EU je to, že de facto není společná.
(1) Zavedení víz kanadská strana oznámila jediným – a nejméně nápadným způsobem - vyhlášením na webu, i když třeba nějaká tiskovka by se asi bývala hodila.
(2) Kanaďané přitom vytýkají českým úředníkům, že tito kanadské rozhodnutí neoznámili, jakoby šlo o rozhodnutí české a ne kanadské.
(3) Kanaďané oznámení na webu učinili doslova za pět minut dvanáct, i když podle vlastních slov o tomto kroku rozhodli již před několika týdny.
(4) Kanaďané tak učinili uprostřed turistické sezóny, asi aby naštvali co nejvíce lidí.
(5) Chcete-li vízum do Kanady, musíte je získat od kanadského konzulárního zastoupení ve Vídni, kam Češi územně spadají. To je přeci logické a spravedlivé dělení: Rakušané nemají vízovou povinnost do Kanady, ale mají kanadské konzulární zastoupení vyřizující víza. My vízovou povinnost máme, ale nemáme kanadskou vízovou konzulárku.
Tak si nejsem jist, jestli země s takovými úředníky je tou nejlepší možnou destinací pro potencionální azylanty.
Jistě, víza jsou svrchovaným oprávněním Kanady. Česko má svázané ruce společnou vízovou politikou EU, jež mu umožňuje jen dvě věci: zavedení víz pro držitele služebních a diplomatických pasů a dovolat se tzv. klauzule solidarity, jež by mohla vést k zavedení víz Kanaďanům ze strany Sedmadvacítky.
Pokud jde o zavedení víz pro držitele služebních a diplomatických pasů, je to jistě namístě. Kdybychom navíc chtěli být zlomyslní, pověřili bychom centrálně jejich vyřizováním náš generální konzulát v Sydney s podmínkou osobní účasti žadatele.
Klauzule solidarity je ale na celém případu to nejzajímavější. Pesimista ve mně mi říká, že by se ostatní členské státy EU musely zbláznit, aby zavedly Kanaďanům víza kvůli tomu, že čeští Romové utíkají do Kanady. Můj vnitřní optimista ale doufá, že klauzule solidarity projde tímto testem úspěšně. Jinak by se totiž ukázalo, jednak že všichni jsme si v EU rovni, ale někteří jsou si rovnější (Orwell, Zvířecí farma), druhak že hlavním znakem společné vízové politiky EU je to, že de facto není společná.