Reaganovy státy americké. Prezident? Barack Obama

05. 02. 2011 | 23:28
Přečteno 11824 krát
Když koncem ledna Barack Obama podal oběma komorám Kongresu svou zprávu o stavu unie, vkrádala se při čtení a poslechu jednotlivých pasáží projevu do hlavy neodbytně vzpomínka na jednoho z jeho předchůdců, který sice v čase prezidentského úřadování zastával jiné stranické barvy, současný nájemník v Bílém domě se však k němu několikrát nápadně přihlásil.

Části Obamovy řeči byly jako by vystřižené z proslovů Ronalda Reagana, prezidenta, jehož stoleté výročí narození si Spojené státy o tomto víkendu spontánně a intenzivně připomínají.

Barack Obama vzbudil zmínkou o Reaganovi rozruch už v době své kampaně za zvolení prezidentem. Republikánskou ikonu tehdy jmenoval jako vzorový případ politika, který dokázal zásadním způsobem pootočit děním ve své zemi (tento výrok byl dlouho pumpou posílající zlou krev do Obamova vztahu s Billem Clintonem, jehož zásluhy postavil Obama do nelichotivého srovnání s Reaganem).

Obama měl při nástupu do prezidentského úřadu reaganovské ambice: finanční a hospodářskou krizi, do níž USA spadly, chtěl využít k rozsáhlým reformám, které měly – minimálně v Obamových očích – učinit ze Spojených států spravedlivější společnost. A jako vedlejší produkt demontovat části politického dědictví Reagana.

Devítisetmiliardový balíček na podporu ekonomiky, reforma zdravotnictví i přísnější regulace finančního sektoru se staly nejdůležitějšími triumfy jeho legislativního „blitzkriegu“, které se však zrodily v nevábných vnitrostranických půtkách mezi Obamovými demokraty a navzdory halasnému odporu Republikánské strany i částí veřejnosti.

Prezidenta navíc stály mimořádnou politickou cenu vyčíslenou v historické porážce v podzimních kongresových volbách.

Obama se tak, z podstatného dílu přinucen politickými okolnostmi, odhodlal k jinému napodobení Reagana. Po rychlé a pragmatické dohodě s republikány na zachování daňových slev z dob Bushovy vlády vsadil na optimistický apel probouzející v Američanech víru v to, že nemožné není nic. Odkazy na Reaganův úsvit v Americe byl projev o stavu unie prošpikován s důsledností Obamovi vlastní.

Sázka na optimistu Reagana je od současného prezidenta logická a inteligentní. Reaganův nástup do Bílého domu spadl do období, kdy byla víra Ameriky v sebe sama kriticky podryta recesí doma, postupem Sovětského svazu ve světě a ponížením v Íránu.

Obamovo prezidentské období spadá obdobně do času, kdy Američané přišli o něco, co je tradičně charakterizuje: víru ve vlastní jedinečnost a schopnost poradit si s protivenstvími všeho druhu. Do jakých chmurů společnost upadla, dokládají výsledky průzkumu veřejného mínění, podle něhož si velká část Američanů myslí, že ekonomickým lídrem světa už se stala Čína.

Změnit tuto neamerickou náladu Ameriky je pro Obamu klíčovým úkolem. Má totiž přímé a praktické dopady na ekonomické chování obyvatel USA a tím i výkon tamní ekonomiky. A bude mít přímý a praktický dopad na Obamovy naděje na znovuzvolení za rok a tři čtvrtě.

Vzpomínka na Reagana při příležitosti stoletého výročí jeho narození tak přichází Americe vhod a povzbuzuje šířící se „reaganostalgii“. Je vzpomenutím na časy, kdy se Spojeným státům podařilo narovnat páteř a nastartovat dvě a půl dekády prosperity.

Ekonomové se dnes neshodnou v tom, zda Reaganovo období hodnotit výhradně pozitivně. Řada z nich poukazuje na to, že to byla jeho vláda, která uvrhla federální pokladnu do rozsáhlých deficitů a že za jeho administrativy odstartovalo dlouhé a dosud trvající období, kdy životní úroveň střední třídy fakticky stagnovala, zatímco rostlo bohatství těch nejmajetnějších vrstev.

Co lze jen těžko zpochybnit, je úspěch Reagana jako politika a státníka.

Když Gallupův úřad v prosinci loňského roku zjišťoval názory Američanů na devět prezidentů, kteří zemi vládli v posledních padesáti letech, obsadil Ronald Reagan druhé místo za ikonickým J. F. Kennedym. Pozitivně ho hodnotí 74 procent obyvatel USA.

Mezi těmi, kteří něco znamenají v Republikánské straně, nenajdete politika, jenž by se k Reaganovi nehlásil jako ke svému vzoru.

Říkejme tomu Reaganův republikánský paradox současnosti: politik, který chce ve straně uspět nebo dokonce získat její prezidentskou nominaci, se musí upsat boji za nízké či ještě nižší daně. A zároveň se hlasitě přihlásit k Reaganovi, který ale jako prezident podepsal šest rozpočtů znamenajících v té či oné míře růst daní.

Reagan stál v čele nejdůslednější ideově-politické revoluce v Americe za řadu desetiletí, dokázal vrátit USA ztracené sebevědomí, byl však zároveň politickým pragmatikem, který se nebál uzavírat rozsáhlé politické kompromisy s opoziční Demokratickou stranou.

Obama může po dvou letech svého prezidentství zapomenout na to, že by se Reaganovi dokázal vyrovnat v prvním: jeho touha po posílení role federální vlády u veřejnosti narazila (a Obama to po porážce v podzimních volbách řadou politických i personálních rozhodnutí uznal). Narazila proto, že Reaganova revoluce rétoricky zvítězila a návrat před ni není navzdory troufalému Obamovu pokusu možný.

Zatímco boj na poli politické ideologie Obama s Reaganem vzdal, dvě další bitvy o napodobení už odstartoval a hodlá je v následujícím roce a půl neúnavně vést. Už před koncem loňského roku prokázal, že je připraven navzdory remcání vlastní strany uzavírat dohody s republikány, projevem o stavu unie pak načal soustředěné úsilí o přivlastnění si Reaganova zářícího optimismu.

V republikánech, tedy logických nositelích Reaganova dědictví, našel překvapivě ochotné nahrávače. Republikánská odpověď na jeho projev o stavu unie (díky agilnímu zapojení Tea Party dokonce dvojí) byla plná zlověstných varování a černých scénářů.

Je to paradox v politicky polarizované Americe stěží očekávatelný, ale může to být demokratický prezident Obama, který se pro Ameriku toužící se vrátit do časů, kdy jí Reagan vrátil víru v sebe sama, stane jeho pokračovatelem.

Že pochopil, jakou šanci mu čím dál zářivější odlesk Reaganova kouzla skýtá, svědčí přesná slova, která Obama napsal ve vlastním komentáři pro deník USA Today.

„Důležitější než jakýkoli jednotlivý úspěch byl pocit sebevědomí a optimismu, který prezident Reagan Američanům za všech okolností dodával. Byl to duch, jenž přemostil i ty nejzostřenější politické hádky a který nás všechny měl k tomu, abychom uvěřili, že zítřek bude lepší než dnešek. V čase, kdy země procházela mimořádně těžkým obdobím, čelila ekonomickým problémům doma a vážným hrozbám v zahraničí, to byl právě tento pozitivní pohled a pocit hrdosti, které Američané potřebovali víc než cokoli jiného.“

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy