Obvinění z kšeftování s licencemi je nepodložené
Na adresu Akreditační komise MŠMT byl 27. ledna doručen materiál „Analýza rozhodování Akreditační komise v letech 2004 – 6/2009“ z pera děkana Národohospodářské fakulty VŠE v Praze Jiřího Schwarze a jeho tří proděkanů. Autoři této analýzy tvrdí, že rozhodování Akreditační komise je netransparentní a kritéria formální, a obviňují ji, že její rozhodování není nezávislé, ale dochází při něm ke směně, což si média přeložila jednoduše tak, že komise „s licencemi kšeftuje“.
Zadýchaná Bílá kniha
Bílá kniha terciárního vzdělávání je v posledních dvou letech fenoménem prostředí vysokých škol České republiky. Výrazně rozdělila postoje vysokých škol a ministerstva školství. Zároveň se stačila během ministerského působení Ondřeje Lišky transformovat z „živého organismu“ do „mrtvého materiálu“, aby byla pod následným vedením ministerstva resuscitována a opět postavena do role klíčového materiálu. Procesu zmrtvýchvstání měla posloužit i expertní návštěva odborníků z OECD, která se odehrála v měsíci říjnu. Nyní tedy máme na stole velmi zajímavé posouzení Bílé knihy i procesu přípravy právě ze strany tohoto subjektu. Obecně se mi pak po pročtení patnácti stran tohoto materiálu chce konstatovat, že se vzývaný bílý materiál ve světle poznámek OECD přinejmenším poněkud zadýchal.
Základní výzkum je životem vědy
Když v současné debatě o budoucnosti vědy akademici mluví o základním výzkumu, považují obvykle za zcela zřejmé, že základní výzkum je jaksi základní, ze své podstaty dobrý a lidé, kteří se jej snaží redukovat zaškrcením finančních prostředků na něj poskytovaných, jsou zlí a měla by jim být odebrána moc o budoucnosti české vědy rozhodovat. Co však v debatě pohříchu schází, jsou argumenty, které by pomohly přesvědčit o výše uvedené tezi i ty, kteří ji nejen že nepovažují za zřejmou, ale dokonce jsou přesvědčeni, že je chybná. Tedy v důsledku ty, kteří nyní o budoucnosti české vědy rozhodují.
Reforma požírající sama sebe
Na začátku února letošního roku jsem jako pověřený zástupce předsednictva Akademického senátu FF UK oslovil osobním dopisem ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ondřeje Lišku s prosbou o osobní setkání, na němž bychom mohli společně a především konkrétně prodiskutovat některé z palčivých otázek týkajících se reformy tuzemského vysokého školství. Jako zástupci akademické obce jsme cítili, že by bylo dobré ujasnit si některé základní pojmy a pokusit se případně najít společnou řeč pro další – vskutku věcnou – debatu mezi ministerským týmem pracujícím na reformě a těmi, komu je reforma určena především, tedy vysokými školami. Pan ministr má totiž pravdu, když tvrdí, že na veřejnost přicházejí různé informace a jsou různě interpretovány a že se ve velké většině jedná o nedorozumění mezi jednou a druhou stranou (a vice versa). Nicméně komunikační strategie MŠMT vedená cestou průběžných a snad i záměrných nedorozumění se nezdá být nijak konstruktivní a schůdnou.
Liškova reforma - utajená ztráta koncepce
V květnu roku 2008 představil ministr Liška první verzi tzv. Bílé knihy terciárního vzdělávání. Tento strategický podklad pro plánovanou reformu terciárního vzdělávání byl vytvořen týmem lidí kolem prof. Matějů a nesl jasný rukopis neoliberálního přístupu ke světu obecně a vzdělání zvláště. Vysoké školy byly představeny jako firmy zprostředkovávající vzdělání, studenti pak jako klienti těchto firem. Z tohoto hlediska bylo vysokým školám vyčteno, že díky nezávislosti na tržním prostředí produkují absolventy zastaralé, případně zcela nevyhovující poptávce trhu práce.
O autorovi
Teatrolog a překladatel (*1978), předseda akademického senátu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Vystudoval divadelní vědu a francouzský jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2007 vede Katedru divadelní vědy FF UK. Specializuje se na francouzskou divadelní kulturu a literaturu, které i aktivně zprostředkovává a překládá.
Jako jeden z koordinátorů iniciativy Pro vzdělanost dává na tomto blogu prostor pro vyjadřování názorů signatářům tzv. Hradeckého prohlášení (www.provzdelanost.cz) a lidem, kteří s ním sdílejí názor na budoucnost české vzdělanosti.
Oblíbené
Iniciativa Pro vzdělanost
Filozofická fakulta UK
Aktuálně.cz