Včera jsem se setkal s velmi zajímavým člověkem. Patří mezi nejúspěšnější české podnikatele. Neživí ho žádné státní či veřejné zakázky. Odlišuje se i tím, že svůj projekt vybudoval doslova na zelené louce.

Postupně jej rozšiřoval, zaměstnával více a více lidí a začal úspěšně exportovat a později i expandovat. Dnes rozjíždí své filiálky v západní Evropě, ale i v USA a Číně. Je více na cestách. Bavili jsme se o všem možném, o atmosféře ve společnosti, domácí politické scéně i různých scénářích dalšího vývoje. Byl k naší současnosti velmi kritický. Doslova řekl, že se po několika dnech pobytu zde spíše těší na jiné prostředí a jiné klima.

Zeptal jsem se proč, i když pocity a důvody asi tuším. On mi řekl, že tady silně vnímá negativní energii. Je zde příliš skepse, neklidu, nejistoty, vzájemné nedůvěry, podezřívavosti, nízká míra tolerance, téměř absentuje pokora a nejhorší je to, že lidé už necítí jen ztrátu iluzí, ale i ztrátu naděje. Obává se, že ti schopnější nebudou mít důvod se sem vracet, ba co víc vychovávat zde své děti.

Psal jsem na podobné téma již několikrát, ale přesto jsem se snažil tlumit jeho pesimismus. On kontroval, že to žádný pesimismus není, nýbrž strohý popis reality. Vadí mu přebujelá a často nevlídná byrokracie, která je málo profesionální a náchylná ke korupci. Vadí mu naprostá devalvace politické kultury. Vadí mu nesrozumitelné předpisy a zákony. A také nízká úroveň vymahatelnosti práva či dokonce selektivní uplatňování právních norem.

Nemůže se smířit s malou efektivitou institucí státu. Přišla řeč i na naši politickou reprezentaci. Jemu se zdá, že si naši vládcové možná nevědomky nesou různé návyky minulé éry. Nepochopili, že jsou jen dočasnými správci našich daní. A především převzali za modus vivendi dvojí morálku. Mnozí například žijí či žili dvojí privátní život. Podvádějí či podváděli své manželky, lžou či lhali. Dnes se tomu říká mystifikace. Své výroky omlouvají někdy opilostí. Ovšem, pokud žijí dva privátní životy, pak nelze vyloučit, že žijí i dva životy veřejné. Jeden je ten pro kamery a druhý za zavřenými dveřmi. A tam už vůbec nemusí jít o veřejný zájem.

Politik by měl ctít starou kantorskou zásadu - „Konej tak, aby Tvé konání mohlo být obecnou normou“. A pak také starou křesťanskou zásadu - „Nečiň nikomu jinému to, co nechceš, aby jiní činili Tobě“. U těch, kteří se v různých pozicích drží už dvacet let, a mají za sebou různé eskapády menších či větších selhání či dokonce záměrných pochybení, už nelze očekávat pokání a nápravu. Ti tzv. noví v současné vládní sestavě ukázali, že k úspěchu ve volbách může v dnešním mediálním světě stačit dobrý volební maskot, nejlépe celebrita z bulváru, a k tomu pár set milionů na kampaň. To ovšem neznamená, že maskoti, se svými guru v zádech, pak budou umět vládnout, tak, aby to zemi prospívalo. Můj host byl v hodnocení některých jedinců ještě mnohem příkřejší a konkrétnější.

Na závěr mě potěšil jeho zájem o projekt OBČANÉ.CZ (www.obcanecz.cz) i o Výzvu NEO 2011 (www.neo2011.cz). Podrobně si prohlédl naše webové stránky. Zjistil, že jsme byli schopni i přes mediální blokádu, a velmi omezené naše osobní finanční zdroje, postavit v minulých volbách plné kandidátky ve všech krajích. Všiml si také zásadního rozdílu mezi námi a VV. Ocenil, že své politické a společenské postoje prezentuji veřejně celých dvacet let, že jsem dokázal včas říct ne a být nezávislým na vládnoucích garniturách uplynulého období.

Četl i mé tři knihy a texty na blozích. Ale ještě více mne potěšil, když hodnotil osobnosti z mého okolí. Na rozdíl od jiných, jsou to zralí a zkušení lidé, kteří ve své profesi něco dokázali. Místopředsedy OBČANÉ.CZ jsou pánové Ing. Arch. Petr Bílek, zakladatel a dlouholetý předseda České komory architektů a Ing. Ivan Pilný, bývalý šéf české a slovenské pobočky společnosti Microsoft. Oba jsou nezatížení předchozími politickými pozicemi, jsou nezávislí, a to i finančně. Politické postoje opírají, stejně jako já, o životní zásady a hodnoty.

V době voleb jsme se dokázali integrovat i s jinými subjekty a s regionálními iniciativami. Díky tomu za nás kandidovali zkušení komunální politici, jako Ing. Jiří Kotek z karlovarské Alternativy nebo Ing. Jan Střechovský, jinak předseda Nezávislých starostů či pan Ing. Jan Holba z KAN. Na kandidátce byl i Jan Šinágl, známý občanský aktivista. A jmenovat bych mohl další desítky odvážných, schopných, zkušených a slušných osobností z celé republiky. Jsem rád, že je oslovil náš program, ostatně mnozí se na jeho formulaci podíleli. Společně chápeme, že je třeba dělat věci správné a nejen momentálně výhodné.

Výzva NEO 2011 má ambici být platformou pro rozumné síly občanského vzdoru. O to více nás těší 9000 signatářů. Jsou mezi nimi velmi významní představitelé různých občanských iniciativ a i mnoha různých profesí. Navázali jsme dialog mimo jiné i s Nadačním fondem proti korupci a jeho zakladatel pan Karel Janeček je rovněž signatářem naší výzvy.

S přítelem Janem Hnízdilem jsme se shodli především na tom, že nestačí pouze kritizovat. Pozitivní ohlas nás velmi těší. Především to, že se přihlásili lidé doslova z celé republiky. Nečinili tak anonymně. Uvedli své osobní údaje. Více se dozvíte na naší webové stránce. Ze všeho nejvíce mne potěšilo, že na závěr našeho rozhovoru můj host vytáhl notebook, připojil se a přidal svůj podpis pod výzvu NEO 2011. Řekl, že odletí na pracovní jednání do zahraničí s novou nadějí, že by se přeci jenom mohlo v naší zemi něco změnit. Osobní útoky na mě a na Jana Hnízdila nás nepřekvapují. Naopak. Potvrzují to, že se někteří začínají obávat koordinovaného a kultivovaného občanského vzdoru. Samotná výzva byl první krok. Pečlivě připravujeme další.

Věříme, že zítřejší volič bude odpovědnější a nedá pouze na okázalou fasádu. Jde o to nenechat si vše líbit. K tomu je potřeba opustit pohodlí anonymity, nevědomosti a nezájmu. Můj včerejší rozhovor, který začal téměř defétisticky, mě nakonec opět utvrdil v tom, že je třeba to nevzdávat.