Příměr s kmotry uvedl do domácího politického slangu Topolánek. Možná šlo v jeho případě o klasické freudovské přeřeknutí, neboť od nositele pokročilé buranizace české politiky vyznělo spíše jako neobratná sebekritika. Vámi citovaný autor Mario Puzo byl dokonalým znalcem tématu. Dobře věděl, že rodina, nebo li mafie, je organizované společenství, s pevnou strukturou, s jasnými zásadami, kde se dohody drží a platí respektovaná hierarchie moci. Oproti tomu je naše džungle, v níž se proplétají vztahy byznysu a politiky, naprostým Eldorádem, a téměř žádná pravidla neplatí. Spíše než období prohibice to připomíná časy osidlování Divokého západu.

Ve skutečné mafii docházelo k ovládnutí struktur organizovaného zločinu, byznysu, politiky, státní moci, ale i světa show byznysu a médií. V tomto smyslu byli u nás skutečnými mafiány snad jenom Mrázek a možná Krejčíř. Těch několik opravdu velmi mocných amerických rodin prodělalo v období po 2. světové válce významnou kvalitativní proměnu. Stalo se tak za prezidenta Trumana. Byla přijata společná dohoda.

Z bývalých zákulisních hráčů, kteří rozhodně nehráli v rukavičkách, se stali vlastenci a kupodivu i hlídači vlády práva a pořádku. Pochopili, že pouze fungující stát jim může zajistit udržení vlivu a bohatství. Dohoda zněla - „ Co je dobré pro Ameriku - je dobré i pro nás “. A tato dohoda platí de facto až do současnosti, i přes různé dílčí excesy. Oni sami přispěli k ostrakizaci těch, kteří pravidla neuměli anebo nechtěli dodržovat.

Náš model spíše připomíná vzory ruských novodobých oligarchů a jejich spřízněných gubernátorů. Naše miliardářská elita se převážně rekrutuje z vítězů privatizace. Jsou to nezřídka potomci svých kdysi vlivných a dobře se orientujících otců. Platí to o Komárkovi, Tkáčovi, Adamcovi, Tomanovi a do jisté míry i o Babišovi. Za jinými stáli také zkušení hráči, kteří odstartovali jejich strmé kariéry.

U Dospivy je to jeden ze zakladatelů Penty generál Lorenc. U zrodu mega příběhu Romana stál doc. Kopp. Za Tykačem to byl Potáč. Libereckému Kellnerovi pomohl Popovič. Legendárního piráta z Prahy Koženého odstartoval Vostrý. Ani Bakala nezačínal sám. Určitě mu mimo jiné pomohl blízký vztah s exministrem Dlouhým.

Samozřejmě s Vámi Eriku souhlasím v tom, že za některými velkými ambicemi naši byznysové VIP sešlosti byly a jsou i interesy ze zahraničí.

Já bych na rozdíl od Vás do té extraligy zařadil i úspěšného třineckého privatizátora a majitele mnoha nemocnic Chrenka. A také nejen zbrojařského prostředníka Hávu, ale i ještě nedávno nejlépe placeného státního manažera v Evropě Romana. Všichni dohromady mají společné to, že dokážou významně ovlivňovat domácí politickou reprezentaci, včetně klíčových rozhodnutí exekutivy a Parlamentu. Nahrává jim k tomu i velmi benevolentní legislativa pro financování politických stran.

Nezdá se mi, že by se nyní všichni pouštěli do vzájemných likvidačních šarvátek. Možná, že si spíše začínají dělit sféry vlivu. Například v energetice tomu dnes zřetelně šéfuje Kellner, který jedná s Tkáčem a Komárkem v akordu, a Romana považuje již za jakýsi relikt minulých let. Kellnerův vztah ke Klausovi a vazby na Rusko signalizují mnohé.

A ještě něco má společného tato exkluzivní parta. Mají peníze, mají moc, mají vliv (doslova všude!), ale ještě touží po celospolečenské prestiži a po uznání. Proto se občas připletou k nějaké charitě, sponzorují různé sportovní a kulturní akce, investují do médií a někdy komentují překvapivým způsobem i politické dění. Souhrnně tomu můžeme říkat třeba odpustky.

Pokud však úspěšní miliardáři nepřevezmou spoluodpovědnost za svou zemi, pokud budou vždy a vše poměřovat jen svým okamžitým ziskem, pokud budou zdroje a výnosy spíše vyvádět ven a nebudou zde investovat, zaměstnávat lidi a platit daně, pak se žádného velkého uznání dočkat nemohou. Chci věřit tomu, že to alespoň někteří začínají chápat.

Vzpomeňte, Milý Eriku, také na Al Caponeho. Žádná z mnoha vražd a poprav mu nebyla nikdy prokázána. Do vězení se dostal za porušení zákona o přiznání daně z příjmu. Nepomohl mu ani neúspěšný pokus o podplacení členů poroty. Soudce byl neústupný. A o tom to je, jak by řekl klasik.

O tom, že je ČR ovládána a někdy i přímo řízena klientelistickými sítěmi není sporu. Jsou v ní nejen Vaši kmotři a kmotříčci, ale i jejich námezdní síly. Náš posttotalitní východoevropský chaos se nechává nedospěle inspirovat legendami o zrodu nejmocnějších z mocných. Výsledkem je prapodivný model „made in Czech“. A to v nejisté době a v nejistém světě.

Naše domácí „hrdiny“ příběhu utvrzuje překotně rychlá kumulace kapitálu v jejich vlastní neomylnosti a výlučnosti. Přičemž ještě pořád platí, že tím hlavním penězovodem je stále stát, byť již značně vypumpovaný. Na čí účet? Hádejte sami.

Snad jednou bude platit rčení o Božích mlýnech, či o tom, že žádný strom neroste do nebe, i když by asi strašně rath.