O zbytečnosti kultury aneb Naučme se počítat
Už zase se mluví o rušení ministerstev a jedním z favoritů je opět resort kultury. V Česku jsme v tom pokračovateli marxistů. Ti dělili skutečnost na materiální základnu (která kardinálně hýbe světem – například cena vajec) a duchovní nadstavbu (což je zbytná šlehačka na dortu – jako třeba poezie či hudba).
I proto není český stát léta schopen dávat na kulturu alespoň 1% z rozpočtu, což ve vyspělé Evropě patří ke standardu. I proto slýchají ředitelé institucí a kulturních akcí, že si na existenci mají vydělat a ne využívat veřejné zdroje, zvlášť když je krize...
Představitelé Asociace hudebních festivalů České republiky si v této situaci řekli „dost“ a místo nářků nechali vypracovat nezávislou analýzu ekonomického dopadu deseti festivalů: Pražského jara, Janáčkova máje či Smetanovy Litomyšle. Připravil ji tým Terezy Raabové (z Economic ImpacT v. o. s.) ve spolupráci s Českým statistickým úřadem a celá je zde:
Stačí ale uvést jenom jeden konkrétní příklad, aby bylo jasno v tom, jak to s kulturou a jejím financováním je. Pražské jaro, největší a nejprestižnější hudební festival v ČR, dostal letos od státu o 20% méně peněz. Musí se spokojit s 12 miliony namísto 15, což v celkovém rozpočtu kolem cca 75 milionů pocítí.
Přitom podle ekonomické analýzy od společnosti Economic ImpacT získal stát v roce 2011 díky Pražskému jaru 22 milionů. Ty se do veřejných rozpočtů vrátily jako daň z přidané hodnoty, daň z příjmu a jako sociální a zdravotní pojištění. Proč?
Protože návštěvníci festivalu (hlavně zahraniční) v Praze utráceli za ubytování, jídlo a další služby. A taky proto, že tyhle útraty vygenerovaly 52 pracovních míst. Pro vyznavače hrubého domácího produktu dodejme, že Pražské jaro do něj loni přispělo 48,5 miliony a všech deset hudebních festivalů sdružených v Asociaci 140 miliony Kč. To je v celkovém HDP ČR, který byl loni 3807 miliard Kč, samozřejmě nepatrná částka. Ale podstata je jinde: čerstvá analýza vyvrací mýtus o ztrátovosti kulturních akcí. A tedy i o tom, že se státu nevyplatí podobné akce dotovat.
Ještě jednou: Pražské jaro dostalo loni od státu 15 milionů. Vydělalo mu 22 milionů. Čistý zisk pro stát (tedy pro nás pro všechny): 7 milionů korun.
Podobné studie má i sousední Rakousko. Co je důležité: ne jako ospravedlňování existence festivalů ekonomikou, ale jako legitimní poukaz na některé z přínosů.
Salcburský hudební festival (ZDE), jeden z největších a nejlepších na světě, je toho ukázkovým příkladem. 27% rozpočtu festivalu pokrývá rakouský stát (podle zváštního zákona z roku 1954). Rozpočet akce přitom činí 50 milionů eur, tedy 1 a čtvrt miliardy Kč. K obratu rakouské ekonomiky přispívá částkou 280 milionů eur (cca 8 miliard Kč) a díky festivalovým výdajům (a výdajům jeho návštěvníků, kteří v Salcburku stráví průměrně týden, během nějž každý z nich utratí 2300 eur – cca 58 000 Kč) se každoročně vytvoří 3300 pracovních míst.
Nelze než si přát, aby podobnou vážnost měly i zdejší hudební festivaly. Nejen proto, že státu díky nim přiteče víc peněz, než do nich vkládá. Ale hlavně proto, že se na nich hraje mistrovská hudba ve výtečném provedení, že přitahují neopakovatelné události (jako třeba letošní hostování Vídeňských filharmoniků Praze nebo Dmitrije Hvorostovského v Českém Krumlově), a že vytvářejí prostor – jakkoliv to zní banálně – pro nevšední setkávání lidí.
Tak proč má Pražské jaro letos o 20% méně, paní ministryně kultury? A proč by mělo být ministerstvo kultury na zrušení nebo sloučení, pane premiére?
I proto není český stát léta schopen dávat na kulturu alespoň 1% z rozpočtu, což ve vyspělé Evropě patří ke standardu. I proto slýchají ředitelé institucí a kulturních akcí, že si na existenci mají vydělat a ne využívat veřejné zdroje, zvlášť když je krize...
Představitelé Asociace hudebních festivalů České republiky si v této situaci řekli „dost“ a místo nářků nechali vypracovat nezávislou analýzu ekonomického dopadu deseti festivalů: Pražského jara, Janáčkova máje či Smetanovy Litomyšle. Připravil ji tým Terezy Raabové (z Economic ImpacT v. o. s.) ve spolupráci s Českým statistickým úřadem a celá je zde:
Stačí ale uvést jenom jeden konkrétní příklad, aby bylo jasno v tom, jak to s kulturou a jejím financováním je. Pražské jaro, největší a nejprestižnější hudební festival v ČR, dostal letos od státu o 20% méně peněz. Musí se spokojit s 12 miliony namísto 15, což v celkovém rozpočtu kolem cca 75 milionů pocítí.
Přitom podle ekonomické analýzy od společnosti Economic ImpacT získal stát v roce 2011 díky Pražskému jaru 22 milionů. Ty se do veřejných rozpočtů vrátily jako daň z přidané hodnoty, daň z příjmu a jako sociální a zdravotní pojištění. Proč?
Protože návštěvníci festivalu (hlavně zahraniční) v Praze utráceli za ubytování, jídlo a další služby. A taky proto, že tyhle útraty vygenerovaly 52 pracovních míst. Pro vyznavače hrubého domácího produktu dodejme, že Pražské jaro do něj loni přispělo 48,5 miliony a všech deset hudebních festivalů sdružených v Asociaci 140 miliony Kč. To je v celkovém HDP ČR, který byl loni 3807 miliard Kč, samozřejmě nepatrná částka. Ale podstata je jinde: čerstvá analýza vyvrací mýtus o ztrátovosti kulturních akcí. A tedy i o tom, že se státu nevyplatí podobné akce dotovat.
Ještě jednou: Pražské jaro dostalo loni od státu 15 milionů. Vydělalo mu 22 milionů. Čistý zisk pro stát (tedy pro nás pro všechny): 7 milionů korun.
Podobné studie má i sousední Rakousko. Co je důležité: ne jako ospravedlňování existence festivalů ekonomikou, ale jako legitimní poukaz na některé z přínosů.
Salcburský hudební festival (ZDE), jeden z největších a nejlepších na světě, je toho ukázkovým příkladem. 27% rozpočtu festivalu pokrývá rakouský stát (podle zváštního zákona z roku 1954). Rozpočet akce přitom činí 50 milionů eur, tedy 1 a čtvrt miliardy Kč. K obratu rakouské ekonomiky přispívá částkou 280 milionů eur (cca 8 miliard Kč) a díky festivalovým výdajům (a výdajům jeho návštěvníků, kteří v Salcburku stráví průměrně týden, během nějž každý z nich utratí 2300 eur – cca 58 000 Kč) se každoročně vytvoří 3300 pracovních míst.
Nelze než si přát, aby podobnou vážnost měly i zdejší hudební festivaly. Nejen proto, že státu díky nim přiteče víc peněz, než do nich vkládá. Ale hlavně proto, že se na nich hraje mistrovská hudba ve výtečném provedení, že přitahují neopakovatelné události (jako třeba letošní hostování Vídeňských filharmoniků Praze nebo Dmitrije Hvorostovského v Českém Krumlově), a že vytvářejí prostor – jakkoliv to zní banálně – pro nevšední setkávání lidí.
Tak proč má Pražské jaro letos o 20% méně, paní ministryně kultury? A proč by mělo být ministerstvo kultury na zrušení nebo sloučení, pane premiére?