Vloni poprvé jsem se dostal do publika Festivalu spisovatelů Praha. Měl jsem předsudky, jak jinak: snobská akce na Nové scéně, všichni ti slavní spisovatelé, dvakrát se zasměju na nevhodném místě a všichni poznají, že jsem z Brna. Byl to můj velký omyl.

Pražský podnik pro spisovatele a čtenáře je jedinečná akce svého druhu, která nepochybně nemá v Česku konkurenci. Skuteční myslitelé tohoto světa si najdou čas, aby přiletěli a nejen četli, ale taky diskutovali s publikem, které nijak nezaostává za pestrostí pozvaných hostů. Mohl bych v superlativech pokračovat, ale nemá to smysl. Liška ví své.

Liška je chytré zvíře, a proto máme chytrého herce Lišku, který si může dovolit ze sebe dělat idiota, máme Lišku v čele zelené strany, který jako jediný obstál v protikorupčním testu novinářů, a měli jsme třeba taky Lišku hudebního skladatele. Ale do revíru se vloudila Liška, se kterou si nevím rady. Je to zastupitel v Praze, takže tím by to pro mne mohlo skončit. Kdyby ovšem tato Liška nepáchala škody přesahující nejen její mandát, ale i politický volební obvod. Jde o škody pro celou českou kulturu.

Ve zkratce se má věc takto. Předseda grantové komise a zastupitel Liška si myslí, že Festival spisovatelů Praha je marginální podnik, který hlavnímu městu nic nepřináší. Aby ostudy nebylo jen na jeden kabát, dodává, že v publiku sedí jen (!) čtyři sta studentů. Proboha, to ten Liška myslí vážně? To mu je málo? Kolik by přišlo lidí na jeho vystoupení? Tipuju, že do deseti i s členy rodiny.

Jedna z mála literárních akcí u nás, o které je slyšet i v zahraničí, zdaleka nejen u sousedů, se kvůli Liškovi bude muset značně zredukovat. Poběží pouhé dva dny, jelikož si Liška a spol. myslí, že si můžou ve městě dělat, co chtějí, a klíčovému kulturnímu podniku snížili dotaci takřka desetkrát.

Tragikomickou pointou je, že Liška je zastupitelem za TOP 09, tedy strany neúspěšného prezidentského kandidáta, po jehož boku se ještě před pár týdny houfovala umělecká obec. Dobře, TOP 09 dala této zemi současnou ministryni kultury, dala nám i Lišku, to všechno jsou epizodní figury, o kterých se nemusíme bavit; jenže škody, které páchají, možná nepůjde napravit. Bohatě by stačilo, aby se ředitel festivalu, ctihodný pan Michael March urazil a řekl si, že se na to může taky vykašlat. Těžko bychom mu to mohli mít za zlé.