Jak se zpívá v nezapomenutelné písni Hanky Zagorové, do volby nového generálního ředitele České televize, zbývá už jen pár dnů. Ve hře je pět excelentních kandidátů, ze kterých si rada složená z odborníků na filmovou vědu, současnou dramatiku, reprezentační sport, komentátorství či katolickou církev, musí vybrat jen jednoho manažersky zdatného muže, který povede instituci s miliardovým rozpočtem a snovými ambicemi. Úkol je to sice nezáviděníhodný, ale nikdo snad nepochybuje, že to právě tato rada zvládne a všichni budeme spokojeni. Přesto jeden kandidát, respektive kandidátka, která vyčnívá nad průměr, a když neexistuje špatný kandidát na nejvyššího šéfa Kavčích Hor, byl bych rád, kdyby Jana Bobošíková nakonec ve férovém klání kádrů zvítězila.

Všichni kandidáti mají podporu napříč všemi politickými stranami, každý z nich by chtěl televizi řídit minimálně s vyrovnaným rozpočtem, když už se ví, že ve veřejnoprávní televizi by byl s tím přebytkovým problém a každý jeden má svého přítele na telefonu. Ale jedinečná možnost, jak by Česká televize mohla v obecné rovině pomoci České republice je volba Jany Bobošíkové.

Jana Bobošíková moderovala pořad „21“ na druhém programu a podle pamětníků se nebála pustit i do Václava Klause, což se prokázalo o x let později při volbě prezidenta republiky. Podílela se na různých projektech, ale vždy prohlašovala, že návrat do České televize, nyní luxusně zrenovované pracovny, je jejím hlavním úkolem. V mezičase pracovala v evropském parlamentu, kde jí výrazně pomáhal její manžel asistent, a uvažuje o založení politické platformy pro sněmovní volby.
Česká politická scéna má před sebou těžké časy a je zbytečné, nepřeberné úkoly, které souvisejí se znormálněním poměrů a potlačením takzvané občanské společnosti. Jestliže po předčasných volbách na podzim tohoto roku, vznikne velká koalice ODS a ČSSD, nepomůže nám ani Miloš Zeman. Překonávání překážek čeká i na Jiřího Paroubka a nového šéfa ODS, budou to oni, kdo budou muset vymyslet nový koncept zpravodajských relací ČT, přerozdělit miliónové zbytky státního majetku a neustále utužovat obraz společnosti, která vzkvétá. A neodpracuje to nikdo za ně. V takové situaci je nejrozumnější už teď volit s rozvahou.

Jana Bobošíková v případných parlamentních volbách odebere nějaké to procento velké koalici, což je škoda. Ale hlavně, každý jiný kandidát, než ona může nakonec propadnout kouzlu České televize, zamilovat si ji a pracovat v její prospěch, to u Jany Bobošíkové neplatí, nepochybně je připravena zbavit se nejen většiny zaměstnanců zpravodajství, kteří beztak jen tak, nečině, polehávají ve spacácích v pracovní době, ale posvítí si i na další úseky. Bobošíková je kandidátkou, která dokáže skloubit snahu občanských demokratů po privatizaci a rozkulačení televize se sociálně demokratickou vizí o televizi solidární k Lidovému domu, a to na základě průzkumů veřejného mínění. Zatím každého ředitele televize veřejné služby musely politické strany vodit za ručičku jako malé dítě. Jen těch telefonních hovorů z centrál politických stran na Kavčí Hory muselo být tolik, že se to nakonec muselo poznat i ve stranických pokladnách. Jana Bobošíková žádné instrukce nepotřebuje a nejspíš ji nebude nutné motivovat ani finančně. Přestavbu České televize provede ráda a zadarmo.