Federalismus v odstředivce dějin

01. 01. 2013 | 20:18
Přečteno 17608 krát
Před dvaceti lety se západní Evropa teatrálně divila rozdělení Československa. Komentátoři se více méně nepokrytě ošklíbali nad zaostalými Východoevropany, kteří nechápou, že národní státy patří minulosti a kontinentu kyne zářná budoucnost v nadnárodní federaci.Dnes víme, že Češi a Slováci byli evropskou avantgardou; o několik délek předběhli Vlámy, Skoty a Katalánce a předejmuli dnešní odstředivé tendence na celém kontinentě.

Bezmocně a staromilecky dnes naopak působí trucovité prosazování federace. Je totiž založené na celé řadě problematických hypotéz. Na prvním místě je třeba jmenovat odvážný předpoklad, že velikost státního svazku s sebou automaticky přináši i jeho sílu. Věci jsou však trochu složitější. Soustátí je mocnější než jeho části jen tehdy, když je akceschopné. Od toho stavu je však EU dosti vzdálena.

Plošné katastrofické důsledky

Evropská politika je pokusem použít sjednocování jako nastroj k řešení problémů. Ve skutečnosti je však sjednocení pouze možnost řešení plošně prosadit. Eurokrize je nejčerstvějším příkladem toho, jak snadno se toto domnělé řešení může stát příčinou problémů.

Společná měna měla urychlit dosažení jednoty kontinentu tím, že byla přijata v co největším počtu zemí. Eurokrize však ukazuje, že předpokladem úspěšnosti řešení není velikost plochy, na které je použito, nýbrž především jeho přiměřenost. Ta je závislá na sourodosti celku, kterého se řešení týká. Je nabíledni, že s počtem členů spolku klesá jeho sourodost. Dnes nelze přehlédnout, že prakticky celé jižní křídlo eurozóny pro společnou měnu, tento velmi zásadní posun sjednocování, zralé nebylo.

Společná měna pro rozdílně rozvinuté ekonomiky se projevila jako nepochybně špatné řešení. Když je chybné řešení plošně nasazené, má to odpovídající plošně katastrofické důsledky. Co všechno se ještě musí stát, aby evropští státníci pochopili tuto elementární skutečnost?

Řešit vlastní problémy

Slovensku se po rozdělení ČSFR vedlo ekonomicky lépe než v bývalé federaci zejména proto, že mohlo zvolit rozvojovou strategii přiměřenou jeho jedinečné situaci. Řecko tuto šanci (ve jménu nedotknutelnosti primátu sjednocení) nedostalo, a zůstane tak věčným poškolákem Evropy.

Co nás to učí? Rozdělení umožňuje alternativní politiku, a je tudíž skutečně prostředkem k dosažení cílů a k řešení problémů. Sjednocení různá řešení vylučuje a hrozí proto, že se stane cílem samo o sobě. Přesně to se přihodilo Evropské unii. Sjednocení se stalo samoúčelem. Tato tato skutečnost Unii fakticky i psychologicky uzavírá možnost korigovat chyby související s podceněním nesourodosti členských zemí.

Odpověď evropských elit na integrační krizi je příznačná. Svou bezmocnost vůči spontánnosti a mnohorozměrnosti reality chtějí překonat dalším prohlubováním standardizace. Jejich cílem je vtěsnat jedinečnost a proměnlivost každé evropské společností do sítě institucí a pravidel.

Technokraté bez duše

Ano, evropský federalismus měl kdysi i významný idealistický rozměr. To však platilo pouze v prvních poválečných letech. Dnešní federalismus vypustil svou morálně historickou duši a je na nejlepší cestě stát se čirým technokratismem.

Před dvaceti lety se federátoři ještě mohli utěšovat tím, že dynamika vývoje je na jejich straně. Kyvadlo dějin zdánlivě nabíralo směr k velkým řešením. Postkomunistický svět bez hranic si žádal velkoprostorové organizace a řešení; evropský federalismus se jevil jako předstupeň nadcházejícího globálního vládnutí.

Rozdělení Československa tehdy mohlo být vykládano jako ironie dějin či vyjimka potvrzující pravidlo. Dnes jsme moudřejší, a kdo chce ten vidí, že se kyvadlo dějin pohybuje směrem k národní perspektivě. Rostoucí význam národů již nelze zesměšňovat jako závan zatuchlosti z 19. století. Federalismus se dostává do odstředivky dějiného vývoje proto, že se národní perspektiva jeví jako užitečný model produkující lepší řešení.

Národ má a plní své úlohy. Tak především zřejmě uspokojuje potřebu lidí najít pevný bod v chaotickém světě a poskytuje jistoty v čase zmatků. Národ je řeč, historická pamět a znalost sociálních reálii; je to důvěrně známé sociální a materiální prostředí. Národ je odlišnost a sounáležitost - hodnoty, které federalismus neposkytuje. Že je to zápecnická perspektiva?

Rostoucí důležitost národní perspektivy se opírá i o mnohem praktičtější důvody. Odstředivé tendence, ať již ve Vlámsku nebo Katalánsku se jen na první pohled týkají především národního sebeurčení.

V podstatě jsou odpovědmi na to, že krize související s doznívající globalizací oživily význam národní pospolitosti při hledání nejvhodnější cesty k dosahování blahobytu a zajišťování bezpečnosti. Nadnárodní organizace výzvy současnosti buď neřeší vůbec, nebo jen pomalu a nedůsledně. Renesanci národního státu proto posiluje i skutečnost, že se národní vláda postará o potřeby národa bezprostředněji a účelněji než od reality konkrétní země vzdálený, a tudíž nedostatečně informovaný a chabě motivovaný supranacionální úředník.

Menší celky se lépe řídí

V neposlední řadě jsou požadavky národní nezávislosti projevy hledání optimálně fungující velikosti sociálního systému. Rozkližování státních celků je projevem spontánní fragmentace, a to není nic jiného než hledání takové velikosti sociální jednotky, která odpovídá omezeným lidským schopnostem porozumět a řídit sociální systémy.

A proto spočívá z hlediska federátorů subverzivnost česko-slovenského rozdělení zejména v jednom. Češi a Slováci ostatním Evropanům dokázali, že byť i malé, avšak sourodé národní celky fungují lépe než federalizační nadkonstrukce. Vlámové a Skotové, Katálanci - a ti, kteří k nim ještě přibydou - respektují skutečnost, že úspěšné fungování jejich společenství předpokládá jeho vyšší (než současnou) ekonomickou, politickou a psychosociální sourodost.

A ještě jedno nám připomíná výročí konce československé federace. Rozdělení je daleko rozumější než rozpad. Tahle lekce je velmi významná pro Evropskou unii právě proto, že její vůdci tak křečovitě trvají na nedotknutelnosti primátu sjednocování. Také eurokrize je totiž projevem spontánní fragmentace nesourodého a tudíž dysfunkčního systému. Pokusy federátorů tento proces „zakázat“ jeho vyvrcholení pouze oddalují a zvyšují jeho ekonomickou a politickou nákladnost.

psáno pro DNES

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy