To byly ale křtiny! Jako ta nejlepší komedie. Samotný obřad ani náhodou neprobíhal v režii biskupa. Režie se chopili paparazziové. Byly jich desítky. Nejdřív se snažili převzít roli kněze a pobíhali z jedné strany na druhou za oltářem a ubohý biskup se je marně snažil napomínat. Přece jen roztrhané džíny a umolousané svetry a bundy nejsou tím vhodným obřadním oděvem. Ale paparazziové si s tím hlavu nedělali, byli „v práci“. A nějaký dress code je nezajímal, díra sem, flek tam – do kostela dobré...
To je zase ráno! Neměl jsem včera tolik pít, moje hlava… Dnes je uzávěrka, musím hnout kostrou. A mozkovými závity, ale na to si musím nejdřív dát kafe. A hurá do práce! (Pokud to s tou kocovinou vůbec půjde…) Je mi fakt blbě, tak si na někom zchladím žáhu. Komu to dnes nandám? To nebude tak těžké. Pravice už není, co bývala, zelená se ztrácí v propadlišti dějin, šéfredaktor zbožně mluví o těch „nových“. Těm bych to přece neudělal. Takže to bude zas můj „levý“ oblíbenec. Je mi z duše protivný, ale prý bych o něm neměl psát pořád. Taky jsem o něm už dva dny nepsal, tedy jen jsem ho trošičku zmínil.