Jan Urban se v kauze Diag Human pasoval za jakousi morální autoritu. Usuzuji tak z toho, že svůj blogový článek o podvodech v Čechách uvozuje odkazem na boj T.G. Masaryka o Rukopisy. Dále pak čtenáři představuje své vidění kauzy Diag Human, po svém si interpretuje některá fakta a vynáší autoritativní soudy ve prospěch firmy, která žaluje Českou republiku.

Jan Urban kope za Diag…

Jan Urban není a nemůže být morální autoritou. Kauza Diag Human je totiž obchodním sporem, v němž jde o peníze až na prvním místě. Není to spor o morálku národa, ale o velký finanční balík, konkrétně se hraje o zhruba 9 miliard korun daňových poplatníků. Jan Urban je v tomto sporu zainteresován jednou ze stran. Sám musel před časem přiznat, že ho platí Josef Šťáva, majitel společnosti Diag Human (údajně za pořádání archivu).

Jan Urban by měl každý svůj článek o kauze Diag Human začít prohlášením, že je placen jednou stranou sporu. Bylo by to fér. Já zase přiznávám, že stojím na straně daňových poplatníků. Všechno, co mi pomůže v argumentaci ve prospěch státu, použiji. Na tomto půdorysu – Jan Urban za Diag, já za daňové poplatníky - jsem sním schopen občas nějakou tu polemiku vést. Bez Masaryka a Rukopisů a podobných falešně přilepených morálních ozdob.

…a podle toho interpretuje skutečnost.

Pokud jde o fakta, všechna je najdou zájemci o hlubší pochopení kauzy na mém webu www.anikorunu.cz. Postupně doplňuji další. Takže alespoň heslovitě k hlavním bodům článku kolegy Urbana:

- Zahrnutí tzv. off shorových firem do kauzy je od začátku hrou firmy Diag Human. Navíc jsou v současnosti obě již z této hry venku, takže jejich existence je pro kauzu samotnou bezpředmětná. S připuštěním firem Towit Machinery Trading a Dumfires Holding do rozhodčího řízení nesouhlasili ani zástupci Diag Human, ani státu a nakonec ani přezkumný rozhodčí senát. Celé hořekování Jana Urbana (a ve stejné tónině i oficiálních zástupců Diag Human) je založeno na nepravdivé informaci, že Diag Human neměl dostat nic a peníze stát chtěl poslat pouze off shorovým firmám. To je právní nesmysl! Stát vede spor s Diag Human, pokud by tedy nějaké peníze platil, pak jedině této firmě. Jestliže jí ale nenáleží ani koruna, o čemž jsem přesvědčen a stát má úplně stejnou pozici, pak nemůže dostat jakékoliv peníze ani nikdo jiný. V případě off shorových firem se tedy od začátku hrálo o peníze Diag Human a nikoliv daňových poplatníků! Jan Urban a s ním například Reportéři veřejnoprávní České televize (viz rozbor scénáře pořadu na www.anikorunu.cz) hájili peníze Diag Human, nikoliv daňových poplatníků.

Navíc off shorovky do kauzy vnesl bývalý právník Diag Human Jiří Oršula, to on jim prodal své údajné pohledávky. Není problémem státu, ale pana Josefa Šťávy, že se pohádal se svým právníkem a ten teď po něm chce peníze. Nicméně, jak už jsem uvedl – tento problém nyní nehraje žádnou roli, protože off shorové firmy nejsou žádným způsobem účastny současného přezkumného rozhodčího řízení.

- Svědectví představitelů dánské firmy Novo Nordisk jsou stále platná, nebyla vyvrácena. Svědectví pánů Jensena a Larsena jsou podle mého přesvědčení naprosto věrohodná, navíc zachycená v úředním záznamu. To, že si jeden svědek nechal zaplatit svědečné, nedokazuje, že jeho výpověď je nepravidvá. Druhý svědek, právník Anders Jensen, byl firmou Novo Nordisk dokonce pověřen, aby mluvil v kauze jejím jménem. Není pravda, že svou výpověď, nebo některé z tvrzení odvolal. Dokazuje to sám Jan Urban poukazem na dopis A. Jensena ze 7. ledna 2005. V tomto dopise Jensen pouze vypovídá o tom, do kdy Diag Human zřejmě splatil své závazky, neříká nic o tom, že dluhy neexistovaly. Nadále tedy není zpochybněna jeho výpověď z roku 2004, kde sdělil, že ještě v září 1992 dosahoval dluh více než 3 miliónů marek a společnost Diag Human AG jej prokazatelně nebyla schopna splácet (část dluhu musela být ze strany Novo Nordisk prominuta, aby došlo alespoň k jeho částečné úhradě). V této době byla spolupráce obou firem ukončena. Zkrátka důvody, proč Novo Nordisk ukončil spolupráci s Diag Human byly jiné, než dopis ministra Martina Bojara (a to navíc v roce 1992 existovaly dvě firmy české Conneco a švýcarská Diag Human AG, a dopis Bojara se týkal Conneca, vše je podrobně vysvětleno na www.anikorunu.cz)

- Stanoviska dalších dánských pracovníků, která zaslali přímo Josefu Šťávovi na jeho vyžádání (!) se k dluhům ani jiným důvodům ukončení spolupráce nevyjadřují. Je to pochopitelné pánové Joergensen a Astrup měli sen o dalším rozvoji plasmové jednotky, za kterou byli odpovědní. Tento sen se jim rozplynul poté, co se firma Novo Nordisk rozhodla frakcionaci krve ukončit. Dnes tito pánové ve firmě nepracují, jednotku se snažili sami provozovat, ale neúspěšně. Jejich stanoviska nejsou stanovisky firmy Novo Nordisk, na rozdíl od svědectví pana Jensena, který k němu byl firmou oficiálně pověřen (Mimochodem ani o funkcích pánů Joergensena a Astrupa neinformuje Jan Urban správně, záměrně vynechává, že jejich bývalá kompetence se omezovala pouze na plasmovou jednotku, nebyli to vedoucí představitelé celé firmy).

- Jan Urban nemá pravdu, když tvrdí, že bývalí rozhodci (Růžička a spol.) ve svém konečném nálezu zdůvodnili v čem tkví nezákonnost získání důkazu v podobě svědectví Jensena a Larsena. Na straně 81 nálezu, na který se J. Urban odkazuje, podstata nezákonnosti vysvětlena není, rozhodci ji pouze konstatovali.

Nechme tatíčka odpočívat

Tak bych mohl pokračovat dál, ale zkrátím to: Jan Urban předkládá tzv. fakta, která nic z jeho tvrzení neprokazují. Spoléhá na to, že si je nikdo skutečně neprostuduje a interpretuje si je svévolně po svém. Zvláštní shodou okolností zcela identicky jako jeho mecenáš Josef Šťáva. Chceme-li tedy mluvit o podvodech v Čechách, musíme si nejprve nalít čistého vína. Jasně si musíme říci, kdo za koho kope. A pro jistotu nechat tatíčka Masaryka na pokoji, mohl by se v hrobě obracet.

Tomáš Cikrt, bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví