Minulý rok byl ve znamení řady výzev, kdy naše politická reprezentace měnila dosavadní pořádky s ambicí, aby nové nastavení lépe reflektovalo potřeby naší společnosti. Poslední léta přinesla řadu impulzů, ať už šlo o koronavirovou pandemii nebo válku na území Evropy. Tyto události se zásadně propsaly do fungování České republiky.

Mám za to, že společenský vývoj posledních let je příčinou skutečnosti, kdy experti z mnoha oblastí otevřeně avizují, že je nutné upravit mantinely fungování jejich oborů, mají-li dále smysluplně fungovat a plnit svoji roli. Rád bych přidal postřehy ze své profesní oblasti, kde z mého pohledu takřka mimoděk došlo ke změnám, které ve výsledku mění běh celého oboru, konkrétně vymáhání práva. Pojďme se společně podívat na zásadní změny tohoto roku a výzvy, které nás čekají v tom následujícím.

Konsolidační balíček zvednul příjmy státu skrze nový monopol

Pokud bychom hledali téma, které v roce 2023 vzbuzovalo emoce napříč společností, byl by to zcela jistě konsolidační balíček. Tento soubor vládních návrhů byl představen coby cesta, jak zvýšit příjmy veřejných rozpočtů a současně snížit jejich výdaje. Zasáhl do mnoha oblastí našeho života, v řadě ohledů jistě správně, ale ne však v případě vymáhání práva. Přestože tato změna nevzbudila příliš velkou pozornost veřejnosti, součástí desítek přijatých zákonných úprav se stal také přesun vymáhání tzv. justičních pohledávek (nákladů soudních řízení, které má hradit jedna ze soudících se stran) výlučně na Celní správu. Její provoz je přitom kompletně placen z daní, což jistě není v souladu s avizovanou ambicí šetřit na provozu veřejného sektoru.

Dosavadní nastavení systému umožňovalo, aby náklady za vymáhání těchto pohledávek byly placeny samotným dlužníkem, nikoliv všemi. Navíc jde o krok, který je zarážející zejména u vlády, která se odvolává na teze o štíhlém státě, který nevstupuje do života občanů více, než je třeba. A která má navíc k dispozici velmi dobře fungující systém vymáhání prostřednictvím soudních exekutorů, jejichž úspěšnost a efektivita Celní správu vysoce převyšuje. Nyní ale fakticky dojde k vytvoření nesmyslného státního monopolu, jehož fungování zaplatí všichni daňoví poplatníci.

Stát musí zefektivnit vymahatelnost práva a více do něj zapojit i soudní exekutory, kteří jsou nejefektivnějším vymáhacím orgánem a odvádějí velmi kvalitní práci. Výrazně by mělo dojít k omezení praxe, že exekuční náklady jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Je přece spravedlivé, aby tyto náklady nesli ti, kteří neplní své povinnosti a nerespektují rozhodnutí soudů a státních orgánů.

Novou výzvou tak budou nutné změny v materiálním zabezpečení soudních exekutorů a jejich odměňování. Dosavadní systém nebyl upraven více než 15 let! I exekutoři však čelí neustále se zvyšujícím se mzdám, nákladům na energie a vysoké inflaci. Lidé a politici především si musí uvědomit, že bez vymahatelnosti práva nebude fungovat ekonomika tohoto státu. Jinak řečeno bez vymahatelnosti práva tento stát přestane úplně fungovat.

Zvyšování nezabavitelného minima a rostoucí počet exekucí

Mezi lety 2019 a 2023 došlo k jedenácti zvýšením nezabavitelného minima, což definovalo trend, jehož důsledky byly dobře viditelné zejména v uplynulém roce. A sice, že v řadě případů není možné srážet ze mzdy dlužníka fakticky nic, případně pouze marginální částku, která jen těžko může vést ke splacení dluhu v rozumném horizontu. To v důsledku vede k poklesu objemu vymožených financí pro věřitele a ruku v ruce s tím logicky klesá i počet ukončených exekucí. Trend je možné doložit i tvrdými daty. V ČR setrvale ubývá dlužníků v exekuci (k začátku roku 2024 se jedná o méně než 646 tisíc osob, zatímco ještě v roce 2017 jich bylo více než 860 tisíc), nicméně počet běžících exekucí roste. Jen za rok 2023 se počet exekucí (nikoliv počet dlužníků) zvýšil o zhruba 30 tisíc na necelé 4 miliony. To se děje navzdory zastavování marných exekucí, které se reálně rozběhlo v létě roku 2023, nebo dluhovým amnestiím typu „milostivé léto“.

Už dnes ve svém praxi vidím, že aktuální nastavení systému je problematické zejména pro drobné věřitele jako samoživitelky, případně oběti trestných činů nebo členy SVJ. Tito věřitelé se diví, proč je jim zasílána výrazně menší částka (pokud vůbec nějaká) než dříve. Řešením, které by zabránilo nežádoucímu prodlužování exekucí a kupení se více řízení v řadě, aniž by se dluhy fakticky umořovaly, by jednoznačně mohlo být stanovení minimální výše srážky ze mzdy, která by spravedlivě vybalancovala nezabavitelnou částku. Bez ní se exekuce stávají bezzubé.

Rok 2024 přinesl digitalizaci a automatizaci procesů

Jako pozitivní vnímám změnu, k níž došlo začátkem tohoto roku, kdy je výměna informací mezi exekutory a zaměstnavateli dlužníků plně automatizována. Mizí tak pracná „ruční“ komunikace mezi zaměstnavatelem a exekutorem, což v případě některých velkých zaměstnavatelů ušetří desítky, možná stovky hodin měsíčně, které budou jejich pracovníci moci využít k jiným činnostem. Je zřejmé, že nové nastavení je rychlejší a z hlediska nákladů také levnější. Dalším digitalizačním krokem, na který je náš stav připraven, a který by byl obecně ku prospěchu věci, by mohlo být sjednocení informací o všech exekucích v rámci Centrálního registru exekucí. To by umožnilo relativně snadné dohledání probíhajících exekucí, které dnes není možné. Exekutorská komora je v tomto směru připravena spolupracovat se státními orgány, a zároveň být jedním z hlavních hráčů, kteří se na vytvoření tohoto registru budou podílet. Samozřejmě, že je naším zájmem tento registr také realizovat a využít tak zkušenosti s Centrální evidencí exekucí, která již funguje více než 20 let.

Věřím, že se v tomto roce podaří implementovat zásadní změny, které pomohou vybalancovat nastavení vztahů mezi dlužníky a věřiteli, a že na konci roku 2024 budeme moci konstatovat, že právo a vymahatelnost jsou pojmy, které k sobě neodmyslitelně patří.

JUDr. Jan Mlynarčík, prezident Exekutorské komory ČR