Spasí současný novinář Pavel Kovář českou novinařinu?
Málokdy se podaří najít tolik nesmyslů v jediném článku, jako je tomu v případě absurdního článku Pavla Kováře s názvem „Spasí bývalý novinář českou politiku?“. Tak jenom k těm největším absurditám a zjevným nepravdám:
Nikdy jsem nepodnikal s vínem. Odešel jsem z Novy jako osmý z devíti klíčových novinářů pořadu Na vlastní oči, kterým se nelíbilo, jak je pořad veden. A to poté, co jsem byl v září roku 2007 sesazen z pozice šéfredaktora pořadu a vládu nad publicistikou Novy převzala redakce zpravodajství. Zrušení pořadu Na vlastní oči, po kterém zbyly dvě neodvysílané reportáže týkající se vysokých českých politiků je dostatečně objasněno. Nejlépe v článku Oslepené vlastní oči, který vydal časopis Ekonom na podzim minulého roku. (http://m.ihned.cz/c4-10005650-38209130-700000_ekodetail-oslepene-vlastni-oci).
Novinařiny jsem nezanechal, píšu pro magazín Koktejl a Vínorevue konečně také o něčem hezkém.
Společnost Ora print, pro kterou jsem za deset tisíc měsíčně dělal konkrétní úkol, organizoval vydávání časopisu se zdravotnickou tematikou a nic jiného, nikdy neprovozovala talk-show, pořad Horké křeslo s politiky. Medea Kultur je samostatná firma. Ora print se nikdy nezabývala protidrogovými projekty. Šéfredaktorem časopisu Svět pojištěnce je slavný spisovatel Arnošt Lustig, já nikdy šéfredaktorem nebyl. Cena časopisu se odvíjí například od kvality redakce, redakční rady a v neposlední řadě také od kvality papíru. Samozřejmě že ho lze tisknout levněji například na toaletní papír, s horší kvalitou novinářské práce, kradením článků z internetu atd., ale to opravdu nebylo cílem objednavatele časopisu. V ceně časopisu byla i cena rozesílání jednotlivých čísel, dohromady více než deseti miliónů výtisků ročně přímo do poštovních schránek lidí, kteří jsou pojištěni u VZP. Když časopis nebudete rozesílat, ale hodíte do kanálu, také ušetříte desítky miliónů korun. U vzniku Zvěřinové kuchařky John nefiguroval. Zabýval se opravdu pouze ekonomikou vydávání časopisu. Reportáže točit nepřestal, naopak zase začal, když byl sesazen do pozice redaktora pořadu Na vlastní oči poté, co se nelíbilo ani to, že rok dělal „jen šéfa projektu“ pořadu. Z žádných afér se nemusel oklepávat, protože nepravdám, které o něm někteří novináři šířili, se soudný člověk musel smát.
Zbývá se jen zeptat: Nemá si novinář ověřit, jestli náhodou nešíří nesmysly, když se na závěr svého článku ptá: Znají případní voliči Věcí veřejných příběh novináře Johna, jenž chce kandidovat i do Poslanecké sněmovny? Bylo by fajn, kdyby se s příběhem Radka Johna napřed seznámil sám, než se vlastními smyšlenkami totálně zesměšní.
Nikdy jsem nepodnikal s vínem. Odešel jsem z Novy jako osmý z devíti klíčových novinářů pořadu Na vlastní oči, kterým se nelíbilo, jak je pořad veden. A to poté, co jsem byl v září roku 2007 sesazen z pozice šéfredaktora pořadu a vládu nad publicistikou Novy převzala redakce zpravodajství. Zrušení pořadu Na vlastní oči, po kterém zbyly dvě neodvysílané reportáže týkající se vysokých českých politiků je dostatečně objasněno. Nejlépe v článku Oslepené vlastní oči, který vydal časopis Ekonom na podzim minulého roku. (http://m.ihned.cz/c4-10005650-38209130-700000_ekodetail-oslepene-vlastni-oci).
Novinařiny jsem nezanechal, píšu pro magazín Koktejl a Vínorevue konečně také o něčem hezkém.
Společnost Ora print, pro kterou jsem za deset tisíc měsíčně dělal konkrétní úkol, organizoval vydávání časopisu se zdravotnickou tematikou a nic jiného, nikdy neprovozovala talk-show, pořad Horké křeslo s politiky. Medea Kultur je samostatná firma. Ora print se nikdy nezabývala protidrogovými projekty. Šéfredaktorem časopisu Svět pojištěnce je slavný spisovatel Arnošt Lustig, já nikdy šéfredaktorem nebyl. Cena časopisu se odvíjí například od kvality redakce, redakční rady a v neposlední řadě také od kvality papíru. Samozřejmě že ho lze tisknout levněji například na toaletní papír, s horší kvalitou novinářské práce, kradením článků z internetu atd., ale to opravdu nebylo cílem objednavatele časopisu. V ceně časopisu byla i cena rozesílání jednotlivých čísel, dohromady více než deseti miliónů výtisků ročně přímo do poštovních schránek lidí, kteří jsou pojištěni u VZP. Když časopis nebudete rozesílat, ale hodíte do kanálu, také ušetříte desítky miliónů korun. U vzniku Zvěřinové kuchařky John nefiguroval. Zabýval se opravdu pouze ekonomikou vydávání časopisu. Reportáže točit nepřestal, naopak zase začal, když byl sesazen do pozice redaktora pořadu Na vlastní oči poté, co se nelíbilo ani to, že rok dělal „jen šéfa projektu“ pořadu. Z žádných afér se nemusel oklepávat, protože nepravdám, které o něm někteří novináři šířili, se soudný člověk musel smát.
Zbývá se jen zeptat: Nemá si novinář ověřit, jestli náhodou nešíří nesmysly, když se na závěr svého článku ptá: Znají případní voliči Věcí veřejných příběh novináře Johna, jenž chce kandidovat i do Poslanecké sněmovny? Bylo by fajn, kdyby se s příběhem Radka Johna napřed seznámil sám, než se vlastními smyšlenkami totálně zesměšní.
petr1962 napsal(a):