Klimatologické zamyšlení nad projevem prezidenta v OSN
V poslední době jsem se zde dvakrát vyjádřil k připravovanému vystoupení pana prezidenta v OSN. Považuji tedy za vhodné se vyjádřit i teď a budu se snažit držet pouze těch částí, které se přímo týkají problematiky klimatu a klimatické změny.
Důsledky přijetí hypotézy o klimatických změnách jako o reálné, rozsáhlé, okamžité a lidmi způsobené hrozbě by byly tak enormní, že jsme povinováni „měřit dvakrát“, než učiníme jakákoli dalekosáhlá rozhodnutí. Obávám se, že se to neděje.
V zásadě lze s takto sestavenou myšlenkou souhlasit. Lidmi způsobená klimatická změna je opravdu jenom hypotéza. Přesněji řečeno - jedna z hypotéz. Další hypotézou je nulový vliv člověka na klima. Klimatická změna jako taková však hypotézou není. Je realitou. Jak s touto informací naložit je problém, jehož řešení není ani triviální ani přímočaré a „měřit“ bychom měli nejen „dvakrát“
Navzdory uměle a neoprávněně vytvořené představě o velkém rozsahu probíhajících klimatických změn, bylo zvýšení globálních teplot v posledních letech, desetiletích a stoletích v historickém porovnání velmi malé.
Ano, zvýšení globální teploty o 0,74°C je v historickém porovnání velmi malé. Naproti tomu však je tato změna velmi rychlá, a to hlavně v historickém porovnání. Za dobu měření můžeme dokladovat, že je rychlost změny enormní, ale hodnotit změny klimatu pouze na těchto datech je málo. Na odvozených datech (tzv. proxy data) vidíme, že změny byly v historii Země podstatně výraznější, ale tato proxy data jsou v podstatě průměrné charakteristiky, kde několikastupňové změny teploty probíhají v časové doméně staletí, tisíciletí, …
Ale zpět ke konstatování, že je změna globální teploty aktuálně velmi malá. Pan prezident několikrát porovnával změnu globální teploty se změnou teploty, kterou zažíváme při cestování. Ano, člověk celkem v pohodě zvládá změnu i více než o 10°C v krátkém čase. Jak to však zvládá příroda? Fauna a flóra? Bakterie, sinice a viry? A jak energetika? Doprava? Zemědělství a různé druhy výrobních procesů? Já bych změnu teploty o 0,7°C přirovnal ke změně nadmořské výšky o cca 100 m. Pořád je to změna malá? Ale ono přece nejde o tuto změnu a její velikost, ale o dopady této změny. To už je však jiná kapitola.
Jeho důsledky na člověka a jeho aktivity jsou v podstatě zanedbatelné.
To je dlouhý spor, který nemá řešení. Jaký vliv má vlastně klima na lidské konání a jednání? Je člověk dnes odolnější vůči projevům počasí než dříve? Každý umíme přinést důkaz, který podpoří náš názor na věc. Ano, jsme odolnější … Ne, jsme zranitelnější … V obou případech bychom měli být připravenější a snažit se být ještě odolnější, popřípadě méně zranitelní.
Hrozba spojená s hypotetickým budoucím globálním oteplováním vychází výlučně z velmi spekulativních prognóz, nikoli z vědecky ověřené minulé zkušenosti a z rozpoznání jejích trendů a tendencí. Tyto prognózy vycházejí z relativně krátkých časových řad relevantních proměnných a z prognostických modelů, které se neukázaly být dostatečně spolehlivými při objasnění vývoje v minulosti.
Spekulativními prognózami jsou zde pravděpodobně míněny modelové projekce. Každý model je jen model, žádný není přesným obrazem reality (minulé, současné ani budoucí). To však klimatologové říkají zcela jasně. V modelech je řada nejistot. Existují dnes desítky různých modelů. Pro každý z nich desítky jednotlivých simulací pro různá nastavení parametrů (pokud si nejsme jisti některým nastavením, dělají se opakované výpočty vždy s poněkud jiným nastavením tak, aby se "prošel" celý interval nejistoty v určení daného parametru). Celkem jsou tedy k dispozici řádově stovky modelových simulací z různých modelů s různým nastavením parametrů. I tak ale drtivá většina modelů signalizuje kvalitativně podobný vývoj. Odhady se mírně liší kvantitativně a dávají jistý "vějíř" možných budoucích vývojů. Modely tedy nedávají informaci o tom, jaké bude klima, ale s jakou pravděpodobností bude budoucí stav klimatu (např. teplot) v určitém intervalu hodnot. Vše je to navíc počítáno pro různé scénáře budoucího vývoje koncentrací skleníkových plynů, protože v současné době nelze dostatečně spolehlivě předpovědět, jaký bude další vývoj tohoto parametru. Z tohoto pohledu jsou výsledky naprosté většiny modelů vzájemně konzistentní a věrohodné.
A pokud jde o vědecky ověřenou minulou zkušenost? Výsledky některých dnešních zpracování jsou natolik unikátní, že je nemáme s čím porovnat. Řady pro porovnávání máme opravdu krátké. Přesto v kombinaci s analýzou proxy dat klimatologové své prognózy hodnotí, analyzují a zveřejňují. A věřím, že jsou připraveni o svých závěrech diskutovat.
V rozporu s mnoha sebevědomými a samoúčelnými výroky ohledně příčin probíhajících klimatických změn žádný vědecký konsensus neexistuje.
Existuje. Nejedná se o shodu zcela jednomyslnou, ale to snad ani nikdo neočekáváme. Mě osobně tato vědecká shoda, která je explicitně vyjádřena letos ve zprávě IPCC, překvapila. Ale uznávám, že se jedná o názor, který mezi klimatology převládá (a dá se doložit například rozborem poměru různých izotopů uhlíku v atmosféře). Zároveň to nepovažuji vůbec za důležité. I kdyby člověk ovlivňoval svou činností globální klima pouze z několika procent, tak je třeba se nad tím zamýšlet. Právě proto, že nemáme vědecky ověřenou minulou zkušenost, která by nám jednoznačně říkala, že 0,74°C je malá změna.
OSN by měla zorganizovat dva paralelní mezivládní panely o klimatických změnách a publikovat dvě konkurenční zprávy.
Recenzované publikace, ze kterých zprávy IPCC vycházejí, jsou veřejně dostupné, stejně jako samotné zprávy IPCC. Panel IPCC nepracuje na objednávku, ale snaží se hodnotit publikované relevantní výsledky. Co by hodnotil druhý panel?
Zvolme si proto adaptaci, nikoliv pokusy řídit globální klima.
Tady musím vyjádřit naprostý souhlas. Následuje citace z MfDnes ze 3. února 2007, kde jsem připravil malé zamyšlení na téma Klimatická změna očima klimatologa. Na závěr svého zamyšlení jsem napsal: „Na základě těchto faktů připravujme adaptační opatření, podporujme nové technologie šetrnější k životnímu prostředí a zvykejme si na extrémní projevy počasí. V padesátých letech minulého století jsme se snažili poroučet větru a dešti. Dnes se snažíme bojovat proti klimatickým změnám. Člověk by neměl poroučet přírodě, ani proti ní bojovat. Je však nutné a potřebné omezovat vliv lidského konání na přírodní systémy.“
Toto své vyjádření z 3. února 2007 mohu i dnes podepsat a zopakoval jsem ho i v dnešním rozhovoru pro Mf Dnes.
Důsledky přijetí hypotézy o klimatických změnách jako o reálné, rozsáhlé, okamžité a lidmi způsobené hrozbě by byly tak enormní, že jsme povinováni „měřit dvakrát“, než učiníme jakákoli dalekosáhlá rozhodnutí. Obávám se, že se to neděje.
V zásadě lze s takto sestavenou myšlenkou souhlasit. Lidmi způsobená klimatická změna je opravdu jenom hypotéza. Přesněji řečeno - jedna z hypotéz. Další hypotézou je nulový vliv člověka na klima. Klimatická změna jako taková však hypotézou není. Je realitou. Jak s touto informací naložit je problém, jehož řešení není ani triviální ani přímočaré a „měřit“ bychom měli nejen „dvakrát“
Navzdory uměle a neoprávněně vytvořené představě o velkém rozsahu probíhajících klimatických změn, bylo zvýšení globálních teplot v posledních letech, desetiletích a stoletích v historickém porovnání velmi malé.
Ano, zvýšení globální teploty o 0,74°C je v historickém porovnání velmi malé. Naproti tomu však je tato změna velmi rychlá, a to hlavně v historickém porovnání. Za dobu měření můžeme dokladovat, že je rychlost změny enormní, ale hodnotit změny klimatu pouze na těchto datech je málo. Na odvozených datech (tzv. proxy data) vidíme, že změny byly v historii Země podstatně výraznější, ale tato proxy data jsou v podstatě průměrné charakteristiky, kde několikastupňové změny teploty probíhají v časové doméně staletí, tisíciletí, …
Ale zpět ke konstatování, že je změna globální teploty aktuálně velmi malá. Pan prezident několikrát porovnával změnu globální teploty se změnou teploty, kterou zažíváme při cestování. Ano, člověk celkem v pohodě zvládá změnu i více než o 10°C v krátkém čase. Jak to však zvládá příroda? Fauna a flóra? Bakterie, sinice a viry? A jak energetika? Doprava? Zemědělství a různé druhy výrobních procesů? Já bych změnu teploty o 0,7°C přirovnal ke změně nadmořské výšky o cca 100 m. Pořád je to změna malá? Ale ono přece nejde o tuto změnu a její velikost, ale o dopady této změny. To už je však jiná kapitola.
Jeho důsledky na člověka a jeho aktivity jsou v podstatě zanedbatelné.
To je dlouhý spor, který nemá řešení. Jaký vliv má vlastně klima na lidské konání a jednání? Je člověk dnes odolnější vůči projevům počasí než dříve? Každý umíme přinést důkaz, který podpoří náš názor na věc. Ano, jsme odolnější … Ne, jsme zranitelnější … V obou případech bychom měli být připravenější a snažit se být ještě odolnější, popřípadě méně zranitelní.
Hrozba spojená s hypotetickým budoucím globálním oteplováním vychází výlučně z velmi spekulativních prognóz, nikoli z vědecky ověřené minulé zkušenosti a z rozpoznání jejích trendů a tendencí. Tyto prognózy vycházejí z relativně krátkých časových řad relevantních proměnných a z prognostických modelů, které se neukázaly být dostatečně spolehlivými při objasnění vývoje v minulosti.
Spekulativními prognózami jsou zde pravděpodobně míněny modelové projekce. Každý model je jen model, žádný není přesným obrazem reality (minulé, současné ani budoucí). To však klimatologové říkají zcela jasně. V modelech je řada nejistot. Existují dnes desítky různých modelů. Pro každý z nich desítky jednotlivých simulací pro různá nastavení parametrů (pokud si nejsme jisti některým nastavením, dělají se opakované výpočty vždy s poněkud jiným nastavením tak, aby se "prošel" celý interval nejistoty v určení daného parametru). Celkem jsou tedy k dispozici řádově stovky modelových simulací z různých modelů s různým nastavením parametrů. I tak ale drtivá většina modelů signalizuje kvalitativně podobný vývoj. Odhady se mírně liší kvantitativně a dávají jistý "vějíř" možných budoucích vývojů. Modely tedy nedávají informaci o tom, jaké bude klima, ale s jakou pravděpodobností bude budoucí stav klimatu (např. teplot) v určitém intervalu hodnot. Vše je to navíc počítáno pro různé scénáře budoucího vývoje koncentrací skleníkových plynů, protože v současné době nelze dostatečně spolehlivě předpovědět, jaký bude další vývoj tohoto parametru. Z tohoto pohledu jsou výsledky naprosté většiny modelů vzájemně konzistentní a věrohodné.
A pokud jde o vědecky ověřenou minulou zkušenost? Výsledky některých dnešních zpracování jsou natolik unikátní, že je nemáme s čím porovnat. Řady pro porovnávání máme opravdu krátké. Přesto v kombinaci s analýzou proxy dat klimatologové své prognózy hodnotí, analyzují a zveřejňují. A věřím, že jsou připraveni o svých závěrech diskutovat.
V rozporu s mnoha sebevědomými a samoúčelnými výroky ohledně příčin probíhajících klimatických změn žádný vědecký konsensus neexistuje.
Existuje. Nejedná se o shodu zcela jednomyslnou, ale to snad ani nikdo neočekáváme. Mě osobně tato vědecká shoda, která je explicitně vyjádřena letos ve zprávě IPCC, překvapila. Ale uznávám, že se jedná o názor, který mezi klimatology převládá (a dá se doložit například rozborem poměru různých izotopů uhlíku v atmosféře). Zároveň to nepovažuji vůbec za důležité. I kdyby člověk ovlivňoval svou činností globální klima pouze z několika procent, tak je třeba se nad tím zamýšlet. Právě proto, že nemáme vědecky ověřenou minulou zkušenost, která by nám jednoznačně říkala, že 0,74°C je malá změna.
OSN by měla zorganizovat dva paralelní mezivládní panely o klimatických změnách a publikovat dvě konkurenční zprávy.
Recenzované publikace, ze kterých zprávy IPCC vycházejí, jsou veřejně dostupné, stejně jako samotné zprávy IPCC. Panel IPCC nepracuje na objednávku, ale snaží se hodnotit publikované relevantní výsledky. Co by hodnotil druhý panel?
Zvolme si proto adaptaci, nikoliv pokusy řídit globální klima.
Tady musím vyjádřit naprostý souhlas. Následuje citace z MfDnes ze 3. února 2007, kde jsem připravil malé zamyšlení na téma Klimatická změna očima klimatologa. Na závěr svého zamyšlení jsem napsal: „Na základě těchto faktů připravujme adaptační opatření, podporujme nové technologie šetrnější k životnímu prostředí a zvykejme si na extrémní projevy počasí. V padesátých letech minulého století jsme se snažili poroučet větru a dešti. Dnes se snažíme bojovat proti klimatickým změnám. Člověk by neměl poroučet přírodě, ani proti ní bojovat. Je však nutné a potřebné omezovat vliv lidského konání na přírodní systémy.“
Toto své vyjádření z 3. února 2007 mohu i dnes podepsat a zopakoval jsem ho i v dnešním rozhovoru pro Mf Dnes.