Odolná generace
Velmi nehezky se vyjádřila o Obamových agentech prostitutka, která s nimi v Kolumbii strávila noc. Tak to alespoň uvádí titulek jedné dnešní zprávy na internetu. Označení, jimiž je počastovala, však mohla adresovat též jiným skupinám – nejen amerických – občanů.
Pane ministře Pospíšile,
kdybych byl jen trochu podezíravý, těžko byste mě přesvědčoval, že rodina Langerova na Vás nemá nic v rukávu. Alespoň v souvislosti s případem řidiče Smetany a otykadlených politiků.
Sexistický magistrát
Ve dnech, kdy televizní zprávy přinášejí série obrázků ničemů, lišících se jen v tom, že dosud nebyli obžalováni, že už byli dopadeni, nebo že jsou hledáni a v případě dopadení jim hrozí až... a kdy na internetu mnohem zajímavější než hlavní zpráva je reportáž o dámě, která si nechala udělat plastiku hýždí, aby byly stejně krásné, jako její obličej, by bylo trestuhodné kazit si zrak i náladu těmito zvěstmi. Hodí se pak zabrousit do cizích luhů a hájů, kde jsou zprávy v zásadě sice stejně pitomé, ale nevyvolávají nauseu.
Co to čtete, princi?
Mám v knihovně zvláštní oddíl nazvaný AŽ BUDU V PENZI s dodatkem: a bude pršet. Jsou tam samá klasická díla, která bych si skutečně rád přečetl, a zatím jsem nenašel čas, nebo spíš trpělivost. První jsem tam před lety umístil Proustovo Hledání ztraceného času, když jsem na sedmatřicáté stránce prvního dílu zjistil, že hrdina žužlá stále tutéž sušenku, kterou si vložil do úst na straně jedna. Představa, že ji snad konečně spolkne až na straně stodvacetčtyři, mě odradila.
Proč někomu tolik vadí posun času o pouhou hodinu
Týden před vánočním svátky roku 1897 napsala osmiletá Virginie O´Henlon dopis do redakce deníku The Sun v New Yorku.
Nespavci – 120 hodin spánkové deprivace
Třetinu života prospíme a dodnes pořádně nevíme, proč se to děje. Snad nejuznávanější je hypotéza, která říká, že spánek je zapotřebí k tomu, aby během něj tělo trochu vychladlo. Mozek totiž usilovně pracuje i v nejhlubších fázích spánku, kdy ležíme „v bezvědomí“, při snech má dokonce vyšší spotřebu kyslíku než za plné bdělosti.
České řešení: zběsilá nepřipravená akce po jedenácti letech ticha
Tento týden jsem se dočetl v novinách, že „pacient má nově právo sepsat takzvanou „living will“, tedy dispozici, ve které stanoví, jakého postupu se mají lékaři držet v případě, že třeba nebude schopen komunikovat, že takový dokument musí mít úředně ověřený podpis a bude pak platit pět let a že žádaný postup nesmí vést k ukončení života lékařem.“
Není dobře člověku samotnému
Jednomilimetrový červ zvaný hlístice oblá (Cenorhabditis elegans) je snad nejprozkoumanější ze všech živočichů. Má podivné sexuální zvyklosti, což už samo o sobě může být pro vědce zajímavé a je to mozkový gigant vlastnící přesně 302 neurony, mezi nimiž existuje několik tisíc spojů. Přesto se chová tak, že je možné říci, že má již cosi připomínající sociální emoce. Když je všeho hojnost, žije si hlístice v pohodě sama, pokud však přijdou doby zlé, shluknou se hlístice do houfu. V něm pak i za cenu „utahování opasků“ (tak to popsal Antonio Damasio) přežívá sice ve zhoršených podmínkách, ale přežívá. Kdyby zůstala sama, nepřežila by.
Digitus impudicus
Je zajímavé, kam se věci dostanou, když se jich zmocní věda. Před nedávnem naši vědci oznámili městu a světu, že letos 21. prosince konec světa nebude, ani kdyby čert na praseti jezdil. Kde tu informaci sehnali, zatím tají. Možná by mohli mít problémy jako Asange a jeho pomocník. Možná, že na to přišli sami a nechtějí to prozradit, aby pak nebyli sami sebou navrženi na cenu Bludného balvanu za věštění, jež zatím nebylo uznáno jako plnoprávná vědecká disciplina.
Nedělej ty vánočky tak kolosální,
aby se ti nerozpadly vlastní mocností. To údajně říkala Werichova babička jeho matce. Ikarský mýtus a varování věže z Babylonu jsou neustále aktuální, navzdory tomu, že se tváříme, že se nás už dávno netýkají. Zatraceně se nás týkají, protože mluví o tématu zvaném „hranice“, tématu týkajícím se všech oblastí lidského počínání.
