Někteří policejní psychologové se domnívají, že dosavadní postupy rozpoznávající pravdivé a nepravdivé výpovědi především na základě projevené nervozity, nejsou zcela spolehlivé; nervozita a všechny její zevní projevy samy o sobě nemusí vycházet z nepravdivosti výpovědi, ale mohou být důsledkem situace, na kterou vypovídající není zvyklý. Došli naopak k závěru, že podstatné je opakující se převyprávění události, kdy pravdivě vypovídající svědek/obviněný postupně přidává další detaily, jak se mu vybavují, zatímco lhář svoji verzi stále opakuje nebo dokonce zestručňuje.

„Dobrý lhář vám vylíčí neuvěřitelné množství podrobností při první výpovědi, ale jeho výpověď se už dále neobohacuje a nemění, pokud ji vypráví znovu“, říká Kevin Colwell, ze Southern Connecticut University. Profesorka psychologie Cheryl Hiscock-Anisman (pracující také pro Pentagon při vyšetřování terorismu) z university v La Jolla, zahájila svou kariéru již jako malá holčička, která jezdila na pracovní večeře se svým otcem. Ten se jí po večeři vždy ptal, který partner jeho jednání se jí zdál věrohodný, a který nikoli.

„Opouštíme metodu hodného a zlého policajta,“ říká doktor Bull z Vrij University v Portshmoutu. „Vyšetřování se podobá spíš klábosení na baru a má to trochu ze stylu poručíka Columba, kde předstíráte, že jste téměř idioti, a současně sbíráte cenné důkazy.“ Lháři mají svou historku připravenou a nedokáží ji obohatit skutečnou upřesňující vzpomínkou nebo podrobností, zatímco opakování reálné příhody vynáší na povrch další detaily, na které si vyprávějící při první výpovědi nevzpomněl.

Psychologové testovali tuto metodu na vysokoškolácích, pro které připravili modelovou situaci, v níž studenti mohli zajít do pracovny učitele a tam podniknout některou z následujících akcí: buď ukrást otázky, vyměnit svůj test, nebo být poctiví. Pro „dobré lháře“ byla vypsána odměna 20 USD. Nicméně při dodatečné výpovědi, rozpoznali „vyšetřovatelé“ pravdu či lež v 34 případech ze všech 38 situací.