... Až se to nedá vydržet

První rekord nového roku padne hned 4. ledna, kdy mají otevřít mrakodrap Burdž Dubaj. Kvůli konkurenci je zatím tajné, kolik přesně měří, ale osm set metrů nejmíň. Jde o další div světa, tisk bude vzrušen a lidstvo s ním. Z toho, co dovede a co si může dovolit. Sto let po Titanicu nic nového. Když před měsícem vyplula Oasis of the Seas, asi pětkrát větší než Titanic, taky všichni žasli, že na palubě se dá surfovat na umělých vlnách a korzovat parkem s dvanácti tisíci živými rostlinami.

"Slovo roku" se sice vyhlašuje až na jeho konci, ale jeden silný kandidát už je jasný teď: totiž "limity". Limity jako něco, co provokuje k překonání. Co tu je od toho, aby se překračovalo - protože to umíme a máme na to. Postavit nejvyšší mrakodrap, pořídit si velké auto, klidně Hummera, sešlápnout plyn k podlaze, skočit salto s pěti vruty, mít otevřeno 24 hodin sedm dní v týdnu. A pokořit i ty nejvzpurnější limity, uhelné severočeské. Kdo chce vidět, jak vypadá "můžeme si to dovolit" v praxi, ať vyleze na kopec nad zámkem Jezeří a prohlédne si odtud krajinu s velkolomem Československé armády.

2010, to bude těžký rok. Uměle přerušená volební kampaň se vrátí s ještě větší silou, jen proložená olympiádou a mistrovstvím světa ve fotbale. Billboardy (jiný kandidát na slovo roku) budou pršet zdánlivě bez limitu, stejně jako jejich tupost. Politici si to přece mohou dovolit. Mimochodem, propagace kartičky opencard stála podle auditu (další slovo roku!) 132 milionů, čili asi tolik, jako - podle oficiálních čísel - docela slušná volební kampaň. Tady něco nehraje. Je očividné, že jeden údaj by měl být nižší a druhý naopak vyšší.



Masáž

Lepší život pro obyčejné lidi, slibovali vloni oranžoví. Pěkné, kluzké heslo, jako od pojišťovny. Co asi myslí volební kreativci tím "lepším životem"? Uskromněte se, mírněte se, zpomalte, neplýtvejte, nespotřebovávejte? Samozřejmě, že ne. Ačkoli tři čtvrtiny Čechů se v průzkumu podepsaly pod uvědomělé tvrzení, že "reklama podporuje zbytečný konzum", lepšímu životu z reklamních sloganů limity jedině překážejí (zpomalit, když jinak nedáte, můžete o víkendu na chalupě). Není sníh? To nás nezastaví, uděláme přece umělý, bez lyžování nemůže být život lepší. Za den tak středně velké lyžařské středisko spotřebuje asi desetkrát tolik elektřiny, co jedna domácnost za celý rok. Ale dokážeme to. Když prolomíme limity a zvětšíme Temelín, tak určitě.

Hlavním symbolem lepšího života je stavění. Růst, který je vidět. Nové nemovitosti se světáckými názvy v angličtině. Dálnice posetá exity, logistický park a průmyslová zóna přinesou víc hlasů, než kolik jich ubere kus ztracené země. Kdyby se tunel Blanka otevřel ještě před volbami, nemuseli by si v pražské ODS vůbec lámat hlavu s nějakými aférami.

Většina voličů, jako v supermarketu, čeká na akční slevy. (Ódu na radost si naposledy přivlastnila reklama na vánoční výprodeje, ale Devátá dobře poslouží i v předvolebních videích.) Když nás koupíte, dostanete třináctý důchod anebo jedno balení navíc, dárek zdarma. Pak ho klidně vyhoďte, můžeme si to společně dovolit. Teleshopping uměla levice vždycky líp, proto letos vyhraje. Nechá nařezat půl milionu růží a objede republiku v těžkotonážním trucku. Až bude kázat o ekologii, přesedne na volební vlak nebo na tramvaj. Může si to dovolit.



Absurdní daň

Typická zpráva z loňského roku: Dálnici D1 zatarasil kamion, který vezl devět set dánských selat na výkrm do Rumunska. A na Vysočině se nad ránem převrátil na bok. Většina nebohých čuníků zahynula, navzdory rutinní informaci médií, že nehoda se obešla bez zranění. Nad tím, proč je potřeba vepře trápit transportem napříč Evropou, kolik takových nezbytných kamionů s pětadvacetitunovým nákladem vůbec jezdí, obtěžuje a hrozí, a jak je možné, že se to všem - zdánlivě - vyplácí, se jako obvykle téměř nikdo nepozastavil.

Je to celé absurdní i normální zároveň. Daň za lepší život pro obyčejné lidi. Asi jako když se na stromečku houpou ozdoby Made in China, co na nich na pohled nepoznáte, že jsou z umělé hmoty. Radši byste si připlatili za ty české, skleněné, ale nějak nevíte, kde je koupit. Nemáte čas je shánět. A kdoví, jestli se ještě vůbec dostanou. A vlastně vám na tom přestává záležet. Nebo ne?

Jan Lipold, Aktuálně.cz