Násilí: Strahov, tanky a na moc dlouho potlačené životy

20. 08. 2008 | 06:00
Přečteno 4543 krát


Vzpomínky na srpnovou okupaci ve mě, kromě specifických obrazů, ještě vice než obyčejné dny navozují povědomí o fundamentálních rozdílech mezi dnešním životem a dusnem, neuvěřitelnými limitacemi života za totality. V srpnu započatá okupace, coby vrcholný příklad násilí, pak právě násilí evokuje jako podstatnou charakteristiku nakonec přece jen poraženého režimu.

Násilí první

S aranžmá zvaným diktatura proletariátu jsem se setkal poprvé, když jsem “pochopil”, že náš táta, renesanční člověk, architekt s kanceláří úplně dole Na Můstku, “nepochopil dobu”, která velela, aby předal, bez náhrady, zástupcům lidu, svojí firmu. A tak se po pár letech na Borech vrátil v rakvi, v 52 letech, prý po “nezdařené operaci slepého střeva”, jak uvádělo oficiální sdělení a jak mě to, tehdy 4-letému, řekla maminka. Musím dodat, že Bory zde není FN Bory*, ale to zařízení vedle. Teprve až po listopadu 89., od svých starších polorodných sourozenců**, také uprchlíků před komunismem, čili "die Fluchtinge" nebo "refugees", ne tedy "vystěhovalců" čili emigrantů, jsem slyšel, jak hrozně zbitý v té rakvi vypadal. Malého kluka takovému pohledu na tátu vystavit nechtěli.

"Strahovské události", zase násilí

Zcela bezprostředním svědkem násilí dané lidovlády jsem se stal v říjnu roku 1967, kdy jsme, jako vysokoškolští studenti, prchali z Nerudovy ulice až na “nástupní plochu” před “spartakiádním” stadionem na Strahově, mezi “kolejními bloky”. Viděl jsem řádné i neřádné oddíly prodloužené ruky lidovlády pendreky mlátit ty, kteří jim byli nadosah. Obzvláště šokující pro mě byly scény, kdy betonové dílce “nástupní plochy”, jsa v socialistickém stavu, tedy pokřivené a nerovné, byly příčinou, že někteří před SNB prchající o ně zakopli, upadli a tak na ně začaly pendreky padat skutečně nemilosrdně.

Proč taková brutalita? Protože další výpadek elektrického proudu toho podvečera vedl “kolejáky” ven a frustrace s trochou hecování vedly k “Pojďme na Hrad!”? Skandování “Chceme světlo!”? Doba byla pregnantní, dobře nakousnutá sjezdem spisovatelů a zasedání ÚV státostrany, která zřejmě měla strach, nemělo konce. Tudíž “zásah”, popotahování, postihy studentů.

Pak se zrodil KRAS, Kolejní rada areálu Strahov, nezávislá studentská samospráva. Od té doby, jako tiskový tajemník KRASu, až do jara 1969, kdy normalizační MŠ ČSSR, olomoucký profesor Hrbek, dostal rezort, tedy i koleje pod kontrolu, jsem prožíval euforii Pražského jara, s geopoliticky naivní nadějí, že ani po invazi a okupaci “přece nemůžou věci zatlačit zpět”. “Jménem pěti tisíc Strahováků žádáme …”

Třeba říct, pokud se i vzpomínek týká, že venkov, i ten blízký, vzdálený jen 25 km od středu Prahy, kde bydlela moje matka, “výmysly zkažených vysokoškoláků” někdy nechápal a proto nás moc nepodporoval, nevidíc náš vděk za to, co prý dostáváme. Tím pochopitelně nemysleli rány pendreky, vyhazovy některých ze školy a tak.

null
null


21. srpen a okupace, viditelné znásilnění celé země

A právě za návštěvy u matky, která měla tu čest živit rodinou jako hradlařka na dráze, nikdy tedy už jako původně konstruktérka, designérka interiérů, jsem se dozvěděl, že všechny ty obavy, Čierná pri Čope, atd. se v noci na 21. srpna naplnily. Další, tentokrát už zcela masivní demonstrací násilí, navíc na celé zemi. Tedy s výjimkou Pragováků, Biľaka, Indry a spol.

Matka přišla z noční, vzbudila mě a říká: “Utekli nám králíci a jsou tady Rusové!”, což zůstává jedním z milníků skutečného projevu relativity a bezprostředních priorit. A to už některé Rusy v noci na dráze viděla, s tanky a “hranatými maringotkami”, jak potom zpíval Kryl, na vagónech, směr Praha. Mám dojem, že jsem jí tehdy doopravdy moc nepomohl s naháněním mláďat králíků zpět do jim přiděleného životního prostoru, nastartoval jsem skútr čezetu a prchal, jak se dalo, do Prahy, na Strahov.

V KRASu jsme věděli, že to není dobré, nicméně, jsme chtěli, jako skoro všichni, věřit, že se kolo dějin přece nedá vrátit zpět. Hektické koordinace s jinými studentskými organizacemi, argumentace s okupanty na tancích a kolem jejich aut-maringotek na Václavském náměstí a všude jinde. Končilo to vždy stejně, nebo skoro stejně: vytáhli PRAVDU, tady to píšou: U vas jesť kontrarevoluciji. Vzpomínám si také na to, jak nás šokovaly otevřené náklaďáky s volně loženými, nakrájenými krajíci opravdu, ale opravdu tmavého, určitě pravého, moskevského chleba. Vot progres!

Náš pokoj na bloku 8 byl plný pachu po lepidle, praxe ze Studentského podniku prací a služeb Pražského jara, kdy jsme si slušně přivydělávali vylepováním plakátů pro kulturní programy se teď hodila na neplacenou, stále vice riskantní činnost vylepování “nepovolených” posrpnových plakátů.

Večerní cesty ze Strahova na Hanspaulku, kam jsem musel doprovázet svojí přítelkyni, budoucí manželku, tu, která se spolu se mnou později dopustila nejen “trestného činu opuštění republiky” ale i “ohrožení zdravé výchovy nezletilých dětí”, tím, jak jsem si v roce 1990 na Obvodním soudu pro Prahu 6 v našem spisu přečetl, že jsme jim odepřeli možnost “socialistické výchovy”, byly, z pohledu zpět, nezodpovědným jednáním mladých lidí.

Nejenže někdy bylo ze tmy večera slyšet pár výstřelů z automatických zbraní, ale každý přechod z osvětlené do neosvětlené části ulice nás vedl k opravdovému pocitu strachu, když jsme napoprvé ve Střešovicích a pak ještě několikrát zjistili, že ti středoasijští vojáci “patrolují” na ulicích, z nějakého důvodu postávajíc právě v neosvětlených úsecích. Vzpomínám si, jak jsem si moc přál, aby obrysy sukně mé přítelkyně byly patrné i na dálku, aby si – podobně jako s “omylem” s Národním muzeem, které pak bylo zkropeno dodnes viditelnými zásahy kulek - nějaký saldát nemyslel, že na něj jdou dva chlapi, kontrarevolucionáři.

Říkali jsme si, jako mnozí „Lidé jsou jednotní, okupanti nic nezmohou“. Určitě byli, určitě načas, ikdyž se pak už nemohli, jsa jako my postupně všichni „znormalizováni“, projevovat. Na podzim 69. vrátil z návštěvy Paříže a z brigády na vinobraní v Burgundsku. S představou, že se nějak bude pokračovat, hlavně ale kvůli své budoucí manželce. „Ty nevíš, že jsou zavřené hranice?,“ ptala se rodina s údivem. Nebyl internet, mobily a moje francouzština nebyla ani tehdy taková, abych někde v novinách vyštrachal, jakou kulisárnu strana a vláda v ČSSR ve věci (ne)platnosti pasů a doložek provedla.

Trvalo to pak dalších 9 let, dost příprav, než se nám podařilo překročit hranice tábora socialismu. Naštěstí s oběma malými dětmi, což dalo největší práci. Oficiálně, tedy to, co jsme jim říkali v Bartolomějské, kde nám 14-tidenní doložku do Rakouska nakonec vydali, „v rámci shánění materiálů“ k postgraduálnímu studiu historie architektury a umění.

Režim, ani cestou velvyslanectví ČSSR ve Washingtonu, na mě a na mé aktivity zdá se nikdy nezapomněl, a tak jsem byl několikrát poučen, že vydání mě turistických víz „není v zájmu ČSSR“. Poslední zamítnutí přišlo v prosinci roku 1989, to jsem byl už ale zpět v USA poté, kdy systém neměl zřejmě věci zkoordinované, a na vojenské misi ČSSR v Západním Berlíně nám víza vystavili.

Po násilí 17. listopadu, už sametově, přišla svoboda

A tak s berlínskou zdí právě padlou, Prahou ještě s opuštěnými Trabanty, jsem měl dojem, že schválením tryzny za Jana Opletala si režim, se studenty - jako za strahovských událostí - v ulicích, kdy navíc Poláci, Maďaři a východní Němci byli s demontáží komunismu už tak daleko, opravdu, ale opravdu toho 17. listopadu koleduje.

Domů, tedy do druhého domova, v USA, jsem se vrátil 14. listopadu, 4 dny poté na týdny přikován k televizi, s rostoucím pocitem, že „je třeba něco dělat“. V lednu 1990 jsem proto dal do Washington Post inzerát. A tak se 2. února v georgetownské knihovně sešlo asi 70 lidí, které, většinou bez rodinných kořenů v Československu, spojoval zájem o pomoc té báječné zemi Sametové revoluce a byla založena celoamerická, neetnická organizace, American Czech and Slovak Association.

Oproti podzimu 67., jaru 68., to tentokrát vyšlo! Potlačené a odložené naděje, životy, se konečně začaly realizovat.*** A zbytek je, jak se říká, historie. S de facto celou Evropou v míru, příležitostmi a možnostmi, které všichni máme, není konečně naivní být, skoro jednoznačně, optimistou.


______________________________________________________________________________________________________________________________
Poznámky:

*) Jak by si V+W ve svých dopisech, jejichž 1. díl díky stále energické Medě Mládkové vyšel a který si v těchto dnech čtu, řekli, „interstingly enough“, tedy "vskutku zajímavé" (protože si rodný jazyk pilně prokládali hlavně angličtinou, s původním nebo jakkoliv hravě a umně pokřiveným spellingem), z Borů, tedy z jejich lepšího konce, z fakultní nemocnice, mě laskavý osud nakonec dal ten nejlepší dar, moji současnou manželku a matku naších tří malých dětí.

**) Se svými polorodnými sourozenci, kteří byli skutečnými oběťmi komunismu, kdy byli třeba dva z bratrů vyhozeni z kněžského semináře a pak navíc vězněni, nikdo nevpuštěn na vysokou školu, tři uvrženi do vazby po Majálesu na Petříně, atd., jsme bohužel za celá léta v ČSR a ČSSR o sobě vůbec nevěděli. Až po 89., zase cestou inzerátu, tentokrát jejich - v Lidové demokracii - kterým nás hledali, jsme se všichni, uprchlíci, setkali.

***) V tomto kontextu sdílím pocity jiného „pamětníka“, 1.7.2008 v pořadu „Host dne“ na TV Prima interviewovaného hejtmana Jihočeského kraje, Dr. Jana Zahradníka, který je popisuje takto: „Myslím, že ta atmosféra v mém nitru je, já si to pořád vybavuji a pořád si říkám, zaplať Pán Bůh, že jsem se dožil těch porevolučních dob a mohu žít ve svobodném světě, což mnozí mladí lidé si neříkají, tuhle hodnotu srovnání nemohou mít.“

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy