Před pár dny byla na adrese www.vyzkum.cz zveřejněna Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2012. Uvádí informace z oblasti výzkumu a vývoje v historických souvislostech až do roku 2011 včetně.Data, která se zde objevují, jsou už nějakou dobu známa a jsou velice zajímavá. Víme, že v roce 2011 byly výdaje na výzkum a vývoj nejvyšší v historii samostatné České republiky.

Došlo k mimořádně vysokému meziročnímu nárůstu výdajů, i když o ten se zasloužily zejména strukturální fondy EU. Z celkových téměř 71 mld Kč investoval přes 42 mld. Kč soukromý sektor, výdaje státu přesáhly 27 mld. Kč. Rostly také inovační aktivity ve firmách, zejména v chemii, farmacii a v IT sektoru.
Pro nás v Technologické agentuře je to zajímavé čtení i z jiného důvodu: Ti, kteří jsou mimořádně úspěšní v programech agentury, jsou úspěšní také v mezinárodních projektech, především v sedmém rámcovém programu EU. Jmenovitě jsou to ČVUT Praha, VUT Brno, VŠCHT Praha a Karlova univerzita. Z výročních zpráv těchto škol dále plyne, že zejména techniky jsou také schopny uplatnit výsledky svého výzkumu na trhu. Česky: prodat to, co vymysleli a vybádali. V jejich výročních zprávách se tato položka jmenuje „transfer znalostí“.
To, co jsem v analýze nenašla, ale pro hodnocení výzkumu a vývoje by určitě bylo zajímavé, jsou některé další údaje ze statistiky. ČSÚ v roce 2011 poprvé regulérně sbíral údaje o tom, jak jsou ti, kteří se zabývají výzkumem, schopni výsledky tohoto výzkumu zpeněžit. Naprosto nejlépe to jde soukromým organizacím. V roce 2011 získaly prodejem výsledků výzkumu 14,1 mld Kč, z toho 6,5 mld Kč domácím firmám a 7,6 mld Kč zahraničním subjektům. (Jedná se pouze o zpravodajské jednotky ČSÚ, které se v daném roce prováděly výzkum a vývoj.) Veřejné organizace - vysoké školy a veřejné výzkumné instituce jsou v poněkud jiné pozici. Výzkum a vývoj nejsou jejich jediné role v systému vědy, výzkumu a vzdělávání, nicméně schopnost prodat to, co umí a co (většinou z veřejných peněz) vybádaly, je také vyčíslitelná a tím prokazatelná. V roce 2011 to bylo 760 mil. Kč na státních a veřejných vysokých školách a 1,7 mld. Kč v Akademii věd ČR.
Pokud se pak podíváme, kolik prostředků ze státního rozpočtu bylo investováno do jednotlivých oblastí, dojdeme k tomu, že vložená stokoruna od státu přinese vysokým školám v prodeji znalostí 7 korun, více u technických vysokých škol, nejvíce, 18 korun ze stovky, u ČVUT. U Akademie věd je to také rozdílné. Celkový přínos je asi 21 korun, z toho skoro 20 korun je z výsledků jediné instituce, z Ústavu organické chemie a biochemie. Ve firmách je efekt největší, protože to, co stát do podnikatelského sektoru vloží, se vrátí nejméně 2,6krát. I když v tomto ukazateli je to složitější – prodávají i ti, kteří příliš vysokou podporu od státu nemají.
Mimořádně názorným příkladem toho, co všechno podpora státu výzkumu a vývoji znamená, je příběh profesora Holého v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Celoživotní bádání pana profesora a týmů v jeho okolí ze začátku znamenalo pouze náklady pro stát. Dnes přináší 1,5 mld korun z celkových 1,7 mld, které jsou ziskem Akademie věd. Kdyby v České republice v minulosti existovaly podmínky pro dopracování nápadů až do praxe, tedy to, co je hlavním předmětem současného úsilí, byly by výsledky ještě daleko lepší. Podle nekrologu prof. Holého v Hospodářských novinách má firma založená v USA na jeho nápadech 4000 zaměstnanců a 4 miliardy dolarů hrubého zisku ročně. Pamětníci přitom vědí, že „dotáhnout do konce“ výsledky práce z ÚOCHB kdysi odmítly velké farmaceutické firmy. Našlo se však „pár bláznů“, kteří to riskli a založili firmu (říká se jí spin-off?). Akorát ne v Česku, ale v USA.
Zpráva o komercializaci výsledků výzkumu, tak jak plyne ze statistiky, mi připadá jako dobrá zpráva. Pokud má být česká ekonomika konkurenceschopná, tedy srozumitelněji česky „v Česku se má lidem žít lépe“, potřebujeme základní výzkum, který okamžitě nenese velký efekt, ale jednou ho přinese, výzkum a vývoj, který se uplatní v ekonomice v průběhu několika let a inovace, viditelné téměř okamžitě. Bylo by určitě dobré, abychom měli v rozumné míře toto všechno a aby z toho všeho měli prospěch hlavně lidé v naší zemi.
Nastává období diskuse se o rozpočtu na výzkum a vývoj pro rok 2014. Výše uvedené mi přijde skoro jako tři pruty Svatoplukovy. Tak snad bychom mohli se nehádat a pracovat ke společnému cíli.
A kdyby se v příští analýze objevila i další čísla ze statistického výkazu VTR 5-01, obrázek o systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR by byl úplnější.