Prožíváme skutečně ústavní krizi?
Co se vlastně stalo? Byly vypsány předčasné volby na základě zákona, který jde mimo rámec Ústavy ČR a který se tedy chová jakoby ústava neexistovala. Tento zákon č. 195/2009 Sb. je identický se zákonem, na jehož základě byla rozpuštěna Poslanecká sněmovna a vypsány předčasné volby v roce 1998. Tehdy ale nikdo nepodal návrh Ústavnímu soudu s poukazem na jeho protiústavnost a volby tak proběhly. Nyní se tak stalo. A Ústavní soud na základě podání jednoho poslance učinil předběžné opatření a vytvořil tak prostor ke svému rozhodnutí.
Nutno konstatovat, že již v době schvalování předmětného zákona č. 195/2009 Sb. existovala stanoviska ústavních právníků i politiků, kteří se domnívali, že zvolený postup je v rozporu s Ústavou ČR a neměl by být schválen. Existovalo také v té době vážné varování soudců ústavního soudu, že cesta zvolená v roce 1998 by se neměla opakovat. Nelze tedy nyní tvrdit, že jednání pana poslance Melčáka je významně překvapivé a reakce Ústavního soudu neadekvátní. Politické strany zvolily riskantní cestu k předčasným volbám.
Parlament tento risk schválil a výsledek nyní vidíme. Osobně mne mrzí, že Senát nesehrál svou nejdůležitější roli, totiž roli strážce Ústavy, a až na některé senátory podlehl tlaku politických stran a mimoústavní zákon schválil. Přitom v Poslanecké sněmovně leží již od roku 2001 senátní návrh změny Ústavy řešící rozpuštění Poslanecké sněmovny. Senát tento návrh schválil již v roce 2001 a znovu v roce 2006 (t.č. sněmovní tisk č.75). Ani v jednom případě jej Poslanecká sněmovna neprojednala až ke konečnému hlasování.
Ústava ČR je zákon, který za 16 let své platnosti prokázal, že je napsán dobře a je funkční. Existují však jeho slabá místa. Jedním z nich je právě rozpouštění Poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb. Pro tento případ by mělo platit obecné pravidlo, které umožní hladké řešení této, v našich politických poměrech, se opakující situaci.
Ještě bych ráda vyjádřila svůj názor na tvrzení, že předčasné volby jsou v zájmu občanů a z toho lze vyvodit, že jejich co nejrychlejší konání je ve veřejném zájmu. Veřejný zájem se ale definuje opravdu velmi obtížně. Lze například také tvrdit, že v zájmu občanů ČR je funkční, přehledný a stabilní právní řád a především respekt k Ústavě ČR! Proto by mělo být dodržování Ústavy a přehledný právní řád veřejným zájmem. A již máme dva protichůdné veřejné zájmy a který má přednost? V zájmu občanů ČR je nejen dospět k volbám (z hlediska občanů je lhostejné budou-li o nějaký týden dříve nebo později), ale volbami docílit existenci vlády, která bude moci realizovat tolik potřebné reformy a čelit ekonomické krizi. Mám bohužel obavy, že změna Ústavy, kterou Parlament zřejmě schválí, nezaručuje vznik vlády, kterou nyní ČR tak nutně potřebuje.
Jsem přesvědčena, že daleko spíš než ústavní krizi prožíváme potvrzení správně nastaveného systému brzd a protivah. A ten je zárukou fungující demokracie.
Soňa Paukrtová
Nutno konstatovat, že již v době schvalování předmětného zákona č. 195/2009 Sb. existovala stanoviska ústavních právníků i politiků, kteří se domnívali, že zvolený postup je v rozporu s Ústavou ČR a neměl by být schválen. Existovalo také v té době vážné varování soudců ústavního soudu, že cesta zvolená v roce 1998 by se neměla opakovat. Nelze tedy nyní tvrdit, že jednání pana poslance Melčáka je významně překvapivé a reakce Ústavního soudu neadekvátní. Politické strany zvolily riskantní cestu k předčasným volbám.
Parlament tento risk schválil a výsledek nyní vidíme. Osobně mne mrzí, že Senát nesehrál svou nejdůležitější roli, totiž roli strážce Ústavy, a až na některé senátory podlehl tlaku politických stran a mimoústavní zákon schválil. Přitom v Poslanecké sněmovně leží již od roku 2001 senátní návrh změny Ústavy řešící rozpuštění Poslanecké sněmovny. Senát tento návrh schválil již v roce 2001 a znovu v roce 2006 (t.č. sněmovní tisk č.75). Ani v jednom případě jej Poslanecká sněmovna neprojednala až ke konečnému hlasování.
Ústava ČR je zákon, který za 16 let své platnosti prokázal, že je napsán dobře a je funkční. Existují však jeho slabá místa. Jedním z nich je právě rozpouštění Poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb. Pro tento případ by mělo platit obecné pravidlo, které umožní hladké řešení této, v našich politických poměrech, se opakující situaci.
Ještě bych ráda vyjádřila svůj názor na tvrzení, že předčasné volby jsou v zájmu občanů a z toho lze vyvodit, že jejich co nejrychlejší konání je ve veřejném zájmu. Veřejný zájem se ale definuje opravdu velmi obtížně. Lze například také tvrdit, že v zájmu občanů ČR je funkční, přehledný a stabilní právní řád a především respekt k Ústavě ČR! Proto by mělo být dodržování Ústavy a přehledný právní řád veřejným zájmem. A již máme dva protichůdné veřejné zájmy a který má přednost? V zájmu občanů ČR je nejen dospět k volbám (z hlediska občanů je lhostejné budou-li o nějaký týden dříve nebo později), ale volbami docílit existenci vlády, která bude moci realizovat tolik potřebné reformy a čelit ekonomické krizi. Mám bohužel obavy, že změna Ústavy, kterou Parlament zřejmě schválí, nezaručuje vznik vlády, kterou nyní ČR tak nutně potřebuje.
Jsem přesvědčena, že daleko spíš než ústavní krizi prožíváme potvrzení správně nastaveného systému brzd a protivah. A ten je zárukou fungující demokracie.
Soňa Paukrtová