Krasobruslař Tomáš Verner prý chtěl svým vystoupením v KLDR „zpestřit život prostým Severokorejcům“.

V Pchjongjangu mu ale tleskali jen funkcionáři strany, která desítky let děsí své poddané a mučí je hladem ve jménu komunistické ideologie smíchané s orientální mystikou.

Žádné velké překvapení. Člověk nemusí mít diplom z koreanistiky, aby si spočítal, že k „prostým“ lidem se velmi pravděpodobně prostřednictvím propagandy dostala jediná informace. A to, že světoví sportovci přijeli vzdát hold jejich vůdci.
Vernera je snadné morálně soudit: za exhibici od Severokorejců dostal prý slušně zaplaceno. Podle sekretáře Českého krasobruslařského svazu Karla Oubrechta dokonce nadstandardně. Kromě honoráře v řádu tisíců dolarů prý Severokorejci proplácí i letenky, což prý u podobných akcí není pravidlem.

A to všechno v době, kdy diplomaté KLDR potichoučku žebrají u západních velmocí, jimž jindy hrozí jadernými zbraněmi, o prosté potraviny.

Celá věc má ale ještě jeden háček. Tomáš Verner není soukromník, který obchoduje se svým bruslařským uměním, ale je také sportovní reprezentant Česka.

Severokorejci si hvězdy světového krasobruslení pro své spíš politické, než sportovní exhibice vybírají také na základě výsledků v mezinárodních soutěžích, na nichž Verner točí piruety v reprezentačním dresu.

A od Českého krasobruslařského svazu za to pobírá také nějaký, byť ne závratný, plat dotovaný z veřejných peněz.
Svým způsobem tak na oslavách krutosti reprezentoval nás všechny a vstoupil na poli politiky, i když si to odmítá připustit.
Nebyl sám, v Pchjongjangu slavil možná 69., možná 70. narozeniny Kim Čong-ila i s bruslařskými hvězdami z Francie a Ruska.
Česká zahraniční politika si ale přece jen zakládá na své citlivosti vůči lidským právům všude ve světě. I kvůli své vlastní zkušenosti s totalitou.

Čeští diplomaté mimo záznam říkají, že Severokorejci Prahu žádají o zprostředkování umělců nebo sportovců na kimovské oslavy pravidelně. Z české ambasády v Pchjonjangu ale většinou vypadne odměřené diplomatické ne.

Představitelé režimu se prý nevzdávají a pozvánky rozesílají na vlastní pěst. A každoročně doputují i na Český krasobruslařský svaz, který zároveň podobné cesty na vystoupení po světě schvaluje.

Kývli i na Vernerovu cestu. Českého ministerstva zahraničí se neptali. To by pravděpodobně znovu slyšeli doporučující ne, jak Aktuálně.cz řekl i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Vernerův případ také není jediný. Už dříve ve stalinistickém skanzenu exhibovali i další čeští bruslaři. Šlo ale podle agentur o nemedailová jména, která nevzbudila takovou pozornost.

Navíc za tři roky může česká veřejnost řešit podobnou otázku, pokud pořádání hokejového šampionátu zůstane v roce 2014 Lukašenkovu Bělorusku.

V době rusko-gruzínské války v roce 2008 dokonce ministr zahraničí Karel Schwarzenberg navrhoval, že by se měla bojkotovat olympiáda v ruském Soči, která také proběhne za tři roky. I když nutno říct, tehdy šlo spíš o dobovou strategickou výhružku, než o reálný návrh.

Ministerstvo zahraničí teď možná vyjadřuje svůj údiv nad bruslařovou krasojízdou v KLDR a ukazuje, že vnímá politický rozměr sportu, ale žádné páky na sportovní „ambasadory“ stejně kromě doporučení nemá. Možná by ale nějaké doporučující osnovy nebyly od věci.

Sport totiž je obrovské politikum. Těží i z pochopitelné slabosti sportovců, které většinou v případě politicky citlivých hřišť přemůže touha zúročit svůj trénink a splnit si své celoživotní sny.

Vždyť olympiáda je jen jednou za čtyři roky! říkali čeští sportovci, když před třemi lety odjížděli do komunistické Číny. A snadno si každý namluví, že skok daleký, stejně jako čtverný nebo na lyžích nemá přece nic společného s politickou ideologií.
Jenže zvrhlé režimy si společně se sportovci kupují přesně to, co jim chybí nejvíc: krása fair-play, radost a mezinárodní přítomnost, kterou jim demokratické země v jiných případech důsledně odpírají.

Tomáš Verner pravděpodobně a pochopitelně mezi náročnými tréninky a cestami po světě nemá čas meditovat nad diplomatickým rozměrem svých trojitých axlů.

Do Koreje ho přivedly pravděpodobně hlavně peníze. Medailovou přípravu z veřejných peněz rozhodně nezaplatí, musí si ji i vyjezdit. A díky jeho úspěchům získává body i Česko, to je nutné říct.

Přesto ho někdo – ať už sportovní funkcionáři nebo české úřady – měly upozornit, že na Kimovu oslavu s sebou veze i kus České republiky a nás všech, kteří se velmi často kimovského režimu upřímně štítí.

Tento díl Sportbaru psala Tereza Nosálková, Aktuálně.cz