Na břicho šlápnul svému protihráči plzeňský fotbalista Petržela v premiérovém kole jarní části první ligy. Míč už poletoval jinde a rozhodčí nic neviděl. Televizní kamera ale tuhle ´prasárnu´ zprostředkovala celé republice. Věřím, že se dívali i funkcionáři disciplinární komise ČMFS. A že udělají jedinou věc, kterou mohou.

Aby bylo přetahování o titul mezi Viktorií Plzeň a Spartou Praha co nejvíce spravedlivé, pozvou si Petrželu na své příští zasedání a dají mu odpovídající trest.

Tak nekompromisně jako to udělali poté, co sparťan Řepka plivl na začátku sezony 2010/2011 na hráče Slovácka Volešáka. Rozhodčí se díval jinam, kamera nikoliv.

Řepkovi vystavila disciplinárka stop na tři zápasy. Volešák sparťanského kapitána vyprovokoval, když mu záludně dupnul na nohu po odehrání míče.

A jak vyprovokoval protihráč Petrželu? Vyhrál s ním férově souboj.

Soudím, že disciplinárce nezbývá nic jiného, než poslat na pěkných pár zápasů na tribunu rovněž Petrželu. A na jak dlouho? Osobně považuji šlápnutí na břicho za nebezpečnější útok než plivnutí.

Natož tragikomickou ´převlékačku´ ve Španělsku, za niž letenské opory Kadlec a Pekhart inkasovaly od disciplinárky dvouzápasový distanc.

Petržela otiskl kolíky své kopačky do břicha protihráče. Kdyby si tohoto unfair zákroku rozhodčí všiml, plzeňského záložníka a reprezentanta by bezpochyby vyloučil.

Nestalo se, a Petržela zápas v rozporu s pravidly dohrál. Jak by všechno dopadlo, pokud by Plzeň bojovala proti nebezpečnému Hradci pouze v deseti, je ve hvězdách. A výsledek 2:1 pro Viktorku už nikdo nezmění.

Fotbalové zákony však poskytují disciplinárce šanci učinit spravedlnosti zadost alespoň dílčím způsobem.

Miloslav Lubas