Otevřené díkůvzdání fotbalovému darebákovi ze Slovácka, který to konečně řekl za nás. Za všechny poflignované Čechy z roku 2011.

Milý Peťo Švancaro!

Ani nevíš, jak tě mám rád. Nedřív jsi udělal podfuk, levárnu. Vyčóroval jsi v prvoligovém mači bekovi Baníku míč svou šikovnou ručkou. Porušil jsi bezprecedentním způsobem fotbalové zákony. A díky tomu dalo tvoje milované Slovácko málem Ostravě rozhodující branku.

Po zápase ses na TV kameru ke své křivárně přiznal. Pyšně přiznal. Označils ji navíc plným právem člověka z třetího tisíciletí za chytrost. A dodals to hlavní, že každý má přece své fligny.

Slovo fligna se mi tuze líbí, ačkoliv jsem ho slyšel poprvé.

Vzhledem k tomu, že z tebe, ty kluku upřímná moravská, vypadla fligna v souvislosti se zakázanou hrou rukou – fotbal není rugby, víme, páni rozhodčí – pak bych ani nepotřeboval česko-hantecový slovník.

Ale ať tomu rozumí i má maminka.

Fligna rovná se lest. Fligna rovná se finta. Podraz. Viz: Jak zkalil Žanek Husa v Pakostnici (hantecový popis upálení Mistra Jana Husa v Kostnici): "Žany, bacha, je to fligna, vyložená podělávka, blbče, když jim na to hópneš…“

Fligna. Nic hezčího pro to, co se nesmí, jsem ještě nikdy neslyšel.

A spojit flignu s chytrostí, to je teprve něco.

Přesto Peťo, budeš muset překousnout nějakou tu drobnou kritiku.

I když fligna na soupeři, kterého potřebuješ připravit o body, není z hlediska vyššího principu mravního zločinem.

Ale vzkazovat fotbalovým žáčkům s pomocí pořadu Dohráno, aby vyhrávali flignami, to by se z obrazovky asi dělat nemělo. Pro formu, víš, Peťo?

I když jasně, ty jsi z obliga. Je to hlavně vina České televize, že před ten rozhovor s tebou nedala hvězdičku, nebo ho alespoň nevysílala až po dvaadvacáté hodině.

Nebo, že tam nějaký ten chytrý hlasatel okamžitě rezolutně neprohlásil: "No tohle je vrchol všeho svinstva, co ten Švancara řekl. My jsme tady v redakci proti tomu. Tohle si přece žádný sportovec nemůže dovolit a jsme zvědaví, jak ho klub i Českomoravský fotbalový svaz potrestají."

Myslím ovšem, Peťo, že na tu tvoji ´špicovou flignu´ disciplinární řád nepamatuje. Nemluvím teď o té ruce, ale o tom, jak jsi o své špinavosti mluvil jako o chytrosti.

Pokud se nepletu, tak mezi tvé fligny patří i nafilmované pády ve velkém vápně. A jednou jsi, tuším, někomu slušně namlel loktem.

I když ses dušoval, že jsi za to nemohl. Ale po tvé upřímné zpovědi o důležitosti fligny pro úspěch ve sportu, ti nevěřím. Nezlob se, nejde to. Fakticky ne.

Nebudu ti už věřit nikdy. I kdybys ležel na zemi ve velkém vápně s přeraženou holenní kostí. Nebo s prasklou lebkou. S urvanou achilovkou, s prošláplým kolenem.

Známe své pappenheimské. A jejich fligny.

Nerad bych tě ale „zfajroval“ jak Žanka v té Pakostnici 6. července 1415.

Tvé otevřené vyjádření o tom, že každá špatnost je dobrá, pomůže-li mně a mému týmu, totiž přináší mnohem více kladů nežli záporů. A svými filozofickými rozměry přesahuje fotbalová hřiště.

Vždyť kdyby se dokázal ke svým flignám přiznat na férovku každý jako ty, oč lépe by se nám žilo.

Politici by nás nerozčilovali, když zatloukají své fligny, jako by se za ně styděli. Jakoby drancování veřejných rozpočtů bylo špatné. Není. Je to přece chytré.

Nevěrní manželé své fligny tají taky. Manželky rovněž. Tady alespoň doma… Řečeno pěkně pokočí - Pí...t někde bokem je chytré. Ve světě ubývajících radostí se hodí každý koitus. Natož orgasmus.

Taky zloději, lupiči a vrazi o svých flignách mlčí.

Jakoby na nich bylo něco špatného. Jakoby se nestaly celospolečenskou normou.

Je přece chytré někomu ubližovat, když mně osobně je z toho pak moc hezky.

P. S. Promiň, že jsem ti, Peťo, tykal. Ale nic zlého na tom přece není. My flignaři jsme přece jeden drek. A nebudeme si hrát na nějaké ošlajfkované trubky.

Miloslav Lubas