To tedy byla slovenská bída na prvním mistrovství světa v hokeji, které krásná malá země pod Tatrami pořádala. Češi taky chtěli víc než ´jenom´ bronz.

Ale kdybych chtěl být škodolibý, mohl bych taky napsat, že Slovákům pomohla domácí půda k historickému úspěchu. Protože z několika posledních šampionátů světa dopadli v Bratislavě daleko nejlépe. Pěkné desáté místo…

Ale nechci. Tak to prostě někdy chodí ve všem. Že když nejvíce chcete, tak nejméně můžete.

Prožil jsem v Bratislavě pár docela upracovaných, ale koneckonců i pěkných dní. A odvážím si odtud poznatek mnohem důležitější, než je umístění v tabulce mistrovství světa.

Češi přáli úspěch Slovákům. A Slováci Čechům. Tedy většinou.

Jedna mladá slečna, taková namalovaná pipina ve značkových hadřících, po vítězném skandování ´Češi, Češi´ ve Fan Village v Bratislavě jedovatě utrousila: „Češi peši do Prahy…“

Tak jsem opáčil: „Ale slečno, nejsme před druhou světovou válkou. “ Protože jako starší člověk jsem mluvil skoro před třiceti lety s jedním pánem, jehož Slováci právě tímhle pokřikem z Bratislavy vyprovázeli po rozdělení Československa. K čemuž tedy tenkrát hodně pomohlo hitlerovské Německo.

Tuším, že v někdy březnu 1939. Ale je to už dávno.

Teď žijeme v jiné, mnohem lepší době. Ryze československé rozdělení proběhlo již bez německé účasti v roce 1993 ve velmi přátelské a konstruktivní atmosféře. Zvláště, pokud vezmeme na zřetel, jak se dělily jiné slovanské federace.

V roce 2011 přicestovalo na hokejové mistrovství světa do Bratislavy za dva týdny tolik Čechů, jako už dlouho ne.

A odvážím se tvrdit, že rázem jsme si – byť poněkud nevědomky - důrazně zopakovali, jak k sobě patříme. Češi nemají k nikomu tak blízko jako ke Slovákům. A naopak.

Proboha, už nikdy ne v jednom státě. Ať si to každý zvelebuje, nebo kazí v tom svém. S Topolánky, Grossy, Paroubky, Kalousky a Bárty. S Mečiary, Fici, Sloty a Dzurindy.

V nerovném federálním manželství bychom si určitě zase lezli na nervy.

A tak už z Prahy pozdravuji do svých oblíbených hospod v Bratislavě – U Pribilinca a do Oravky (čti Orauky).

U Pribilinca… Vzpomínáte si ještě? Ten ´rychlochodec´ vybojoval pro nás v Soulu 1988 zlatou olympijskou medaili v atletice. Chodec Jozef Pribilnec. Mateřský oddíl Dukla Banská Bystrica.

Z Bratislavy si vezou bronz Plekanec a spol. Snad nikoho za řekou Moravou na západ neurazím, ale tahle česká hokejová medaili z MS 2011 je bezpochyby taky slovenská.

Za to, jak nám ji v Bratislavě přáli. Viděl jsem a slyšel jsem.

Fandili nám, jako mnoho z nás jim v roce 2002, kdy jejich krásnou malou zemi rozzářilo hokejové zlato ze Švédska. Řeknu Vám, vzalo mě to tenkrát u srdce.

Stejně jako to, když Slováci zbabrali už skoro skoro vyhranou bitvu o bronzové medaile loni na olympiádě ve Vancouveru. Fú, to byla rána. Ještě to bolí.

Miloslav Lubas, Aktuálně.cz