Začne vás bolet třeba ucho, chcete se bolesti zbavit, a tedy jdete k lékaři. Zajímá vás, zda onen lékař je nebo není nositelem vysokých morálních kvalit nebo etických hodnot?

Zda žije ve spořádané rodině, nezahýbá manželce, řádně vychovává děti apod.? Myslím, že právě o toto vám v této chvíli nejde. Jde o to, aby onen lékař byl kvalitním odborníkem a řádně vyřešil váš bolestivý problém. Není tomu u politiků alespoň trochu podobné? Mohu být obviněn, že se zasazuji o tolerování nemorálních kroků některých politiků, ale není tomu tak. Chci pouze vyslovit názor, že morálka a kvalifikace jsou dvě rozdílné věci a zaměňovat je k ničemu dobrému nepovede.
Představa některých, nejnověji K. Janečka formulujícího hnutí „pozitivní evoluce“, že novou a lepší politiku přinesou jen morálnější a jaksi lepší lidé, nemá žádné racionální zdůvodnění. V jeho konkrétním případě pak ze dvou důvodů: jeho pozitivní evoluce snad může nashromáždit občany, kteří jsou slušnější a morálnější, než mnozí dnešní politikové, ale spíše nashromáždí ty, kteří si to o sobě myslí, aniž by tuto skutečnost bylo možné jakkoliv verifikovat. Bývá tomu tak ostatně pravidlem u všech seskupení, která se o něco takového pokoušely a pokoušejí. Ale hlavně: politika není střetnutí dobra a zla, morálky a nemorálnosti. Politika je střetnutí zájmů. Naši političtí odpůrci nejsou méně morální, jen prosazují jiné zájmy. Z čeho plyne představa, že morálně nezpochybnitelná osobnost bude také kvalitním politikem, který dokáže prosadit nejrůznější politické zájmy, jak to lidé od politiků vyžadují?
Je to tradiční, již historické trauma české politiky. Mnohokráte jsme se domnívali, že když máme „pravdu“, musíme být také úspěšní v politice. Události v září 1938, březnu 1939, únoru 1948 nebo srpnu 1968, nás vždy znova a znova přesvědčovaly, že tomu tak není. Naše morální postoje byly zpravidla beze skvrnky. Měli jsme vždy objektivně pravdu, ale politiku (tedy své zájmy) prosazoval úspěšně někdo jiný.
Jistěže etické a morální hodnoty mnohdy determinují i politické postoje. Politika extremního nacionalismu, třídní nenávisti nebo xenofobie formulující usilování o vyhlazení odpůrců, je bezpochyby motivována i zvrácenými etickými kategoriemi, ale je to v naší dnešní situaci náš problém? Je eticky hodnotnější a morálně ospravedlnitelnější usilování o minimalizaci a deregulaci všech činností státu, který by měl zajišťovat jen minimální obsluhu společnosti s tím, že je ponecháno na občanech, aby se sami postarali o své potřeby, nebo je morálnější usilování o silný a tedy na daně náročnější a nákladnější stát, který zajistí občanům na určité úrovni rovný přístup k širokým vymoženostem bez preference jejich sociálního postavení ve společnosti? To nebo ono je pro někoho výhodné nebo nevýhodné, ale je to otázka morálky?
Zdá se mi být zřejmé, že s pozitivní evolucí se nám rodí nikoliv politické seskupení prosazující nějaký konkrétní politický zájem, ale nová církev, neboť právě jen posláním církví je shromažďovat spravedlivé a věřící v novou, lepší budoucnost na základě učení o zásadní změně volebního systému, který způsobí, že „hluší budou slyšet, slepí prohlédnou a chromí se uzdraví“ (abych použil biblické přirovnání). Jen je třeba ještě vysvětit, proč politik zvolený v jednomandátovém volebním obvodu, tedy politik schopný osobně přesvědčit voliče svým zjevem a vystupováním, bude po všech stránkách nejen morálně kvalitnějším, ale lepším správcem věcí veřejných, než politik bez osobního šarmu zvolený na kandidátce politické strany. Pak už nás asi bude čekat jen světlá budoucnost….

(Psáno pro LN 13. 12. 2012)