Nedávné události ve Frenštátě, tedy neomluvitelné počínání jednoho z nájemců (?) bytů v obytném domě a následná tragédie vzbudily zájem veřejnosti o problémy, která jinak nejsou často ve středu pozornosti.

Nedávné události ve Frenštátě, tedy neomluvitelné počínání jednoho z nájemců (?) bytů v obytném domě a následná tragédie vzbudily zájem veřejnosti o problémy, která jinak nejsou často ve středu pozornosti, totiž zájem o vztahy mezi obyvateli obytných domů a bytů, ať již nájemních, družstevních nebo ve vlastnictví jednotlivých osob. Nejen, že se zabývám touto problematikou celá léta, ale učinil jsem v nedávných dnech i aktuální osobní zkušenost, když jsem se na pozvání deníku Blesk účastnil chatu s občany, kteří se na tuto problematiku z hlediska práva, ale i z hlediska obyčejné lidské ohleduplnosti a slušnosti, dotazovali. A věřte mi: zdaleka to není tak jednoduché a přímočaré, jak by se z povrchních komentářů (i frenštátské události) mohlo zdát.
Tak část občanů poukazovala na bezohledné chování majitelů psů, jejichž zvířata ruší ostatní obyvatele hlukem, a část občanů si stěžovala na nepřející sousedy, kteří hystericky nepřiměřeně reagují i na občasné zaštěkání miláčka dětí a rodiny. Někteří se s obavami dotazovali, zda ke koupi psa potřebují souhlas sousedů v domě, a jiní požadovali, aby o právu chovat v obytném domě zvíře se rozhodovalo hlasováním na schůzi obyvatel domu. Ale k vážnějším věcem. Část občanů poukazovala na své sousedy, kteří nesmyslným zamítáním všech nových nápadů a nesouhlasem s jakýmkoliv vylepšováním stavu domu brání zlepšování podmínek k bydlení. Ale stejně početná část vlastníků bytů a družstevníků si stěžovala na to, že požadavky movitějších sousedů na úpravy v domě přesahují jejich finanční možnosti a staví je před možnost, že o své bydlení přijdou.
Ohledně chování pana A. B., který snad svým chováním způsobil frenštátskou tragedii, byla rozpoutána mediální vřava jednoznačného odsudku. Jak také jinak, že? Ale není vhodné a snad i spravedlivé ptáti se po příčinách událostí? Není snad v oněch příčinách překrytých mediální vřavou skryto poučení a výstraha, aby k podobným událostem již nedocházelo?
A tak se ptám: je pravdou, že dluh pana A.B. vznikl v převážné míře tak, že Společenství vlastníků bytů v tom později zničeném domě odhlasovalo úpravy domu (výměnu oken), se kterou pan A.B. nesouhlasil, protože na ní neměl peníze? Nezřídilo Společenství vlastníků (tedy sousedé pana A.B.) v domě pod jeho bytem prodejnu potravin a ryb, která nesnesitelně zvyšovala vlhkost v jeho bytě a jeho stížnosti zůstávaly zcela marné a bez odpovědi? Stěžoval si marně pan A. B. na hluk z této prodejny a na prodej alkoholu mladistvým? Je pravdou, že jeho dluh ve prospěch tohoto Společenství vlastníků činil 140. tisíc Kč, a pro tento dluh mu byl exekutorem prodán jeho byt, takže jej jen dny dělily od bezdomovectví?
Nic netvrdím, nic neobhajuji, nehledám žádné důvody, omluvy a vysvětlení. Jen se ptám na základě dopisu, který mně, jako místopředsedovi ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny, neanonymně, poslal jeden z frenštátských občanů. Já sám na odpověď na tyto otázky nalézat nemohu, ale snad by mohl pomoci některý z těch novinářů, kteří odmítají slova pana prezidenta o části médií, která se podílejí na mediálních masážích a manipulaci s veřejným míněním. Ne proto, abychom snad omluvili jednání pana A. B. Ale abychom věděli, jak se k sobě máma a nemáme chovat.

(Psáno pro Britské listy, 11.3.2013)