Zpravodajskému týmu TV Prima zřejmě nestačilo, že se již jednou zesměšnil před odbornou právnickou veřejností, ale i před trochu myslícími laiky, když před nějakým časem odvysílal ve zprávách reportáž o tom, jak uspořádání Justičních her, tedy sportovního utkání, kde se utkávají představitelé různých právnických profesí, významně narušuje – podle představ redaktorů TV Prima – nezávislost justice.

A tak ve zpravodajství 20. 1. 2009 v této reportáži bylo pokračováno, tentokrát s pokusy o rozhovory s jednotlivými účastníky těchto her. A bylo opět zdůrazněno, že jde o významný zásah do nezávislosti právních profesí, jejichž příslušníci by se vůbec stýkat neměli, aby společně – jak moderátor TV Prima uvedl - nekuli pikle. Podle představ redaktorů TV Prima je asi nelepším místem k tomu, aby se na společném postupu při řešení jednotlivých případů právníci mezi sebou domlouvali, tj. kuli pikle, běžecký závod na lyžích na 15 km, nebo večerní posezení v jídelně hotelu. Nikde se patrně, podle představ redaktorů TV Prima, advokáti, soudci a exekutoři domlouvat nemohou….

Dám redaktorům TV Prima několik typů na další reportáže: mohou např. kontrolovat, zda se na ples např. Městského soudu v Praze nebo kdekoliv jinde nevetřel nějaký advokát, nebo dokonce, bůh mě netrestej, nějak soukromý exekutor, aby zneužil zdejšího veselí a ve víru tance dojednal s přítomnými soudci příznivé řešení svých kauz. Ale nezůstávejme při zemi: bylo by jistě dobré zjistit, jak fungují manželství uzavřená mezi advokáty a soudkyněmi (nebo opačně), a tyto jistě podivné svazky, když už je nemůžeme (jak říkal major Terasky: „Keď máme, čo robiť, tu demokraciu“) přímo zakázat, alespoň je podrobovat přísné kontrole. V útulné ložnici (byť i manželské) se jistě kují pikle lépe, než při lyžařském slalomu…

Ale vážně: každé dítě však, po zkušenostech z kauz tzv. justiční mafie, u nás ví, že o jednotlivých případech se nejlépe jedná v ostravských kavárnách nebo v cukrárně, kousek od budovy soudu. A nikdo se nemusí obtěžovat cestovat na sportovní utkání. Je jistě jen věcí TV Prima, co ze svých studií předvádí na našich obrazovkách. Ale trochu rozumu by to snad chtělo, ne?

To však TV Prima vůbec nestačilo. Ve stejné zpravodajské relaci odvysílala pořad o tom, jak liberecký Dopravní podnik vyzrál na černé pasažéry, tedy na neplatiče pokut. Nenechává jejich přestupky projednávat soudem, ale „arbitráží“! Že u nás žádná „arbitráž“, jako instituce neexistuje, redaktorům TV Prima nevadí, a že každý má ústavní právo na to, aby jeho věc byla projednána před soudem, pak zřejmě nevadí ani onomu dopravnímu podniku. Ve skutečnosti nejde o žádnou „arbitráž“, ale o projednání věci rozhodčím soudem, resp. před rozhodcem, což je institut, zřízený u nás zák. č. 216/1994 Sb. O rozhodčím řízení. Že se ona instituce, která rozhodce podnikům nabízí, sama sebe nazývá „Arbitrážní institut ČR“, na věci nic nemění. Jde pouze o snahu alespoň názvem vytvářet dojem, že jde o nějakou oficiální státní instituci. Tak tomu ve skutečnosti není. Jde o normální podnikatelský subjekt zřízení podle obchodního zákoníku (v..o.s), tedy veřejnou obchodní společnost, založenou nikoliv za účelem hledání a nalézání práva, ale za účelem zisku. Jak myslíte, že jednání před rozhodcem, placeným Dopravním podnikem, asi černí pasažéři dopadnou? Korunu tomu ovšem nasadí soudce okresního soudu, který si v reportáži pochvaluje „pružnější a rychlejší“ řízení před takovým rozhodcem (proč takové není české soudnictví? Zřejmě také proto, že soud musí dodržovat zákony a ctít práva žalovaných, nejen žalobců) a zákonnou procesní obranu účastníka řízení odmítá jako nepřípustné „laborování“. To jsme to v Čechách s tím právem dopracovali….

K tomu, aby věc mohla být projednána před rozhodcem (a nikoliv před soudem), je ovšem zapotřebí, aby s takovým projednáním souhlasili obě strany a má-li být počínání onoho Dopravního podniku jen alespoň trochu formálně v souladu s právem, moc by mě zajímalo, jak onen neplatič s projednáním své věci před rozhodcem souhlasil. Nechci se domýšlet , ale bylo by velmi na pováženou, kdyby tento souhlas byl dlužníkovi nějak „podstrčen“, nebo kdyby snad onen Dopravní podnik měl souhlas s projednáním věcí rozhodcem předem uveden v obecných přepravních podmínkách (jak se dnes stává u nejrůznějších obchodních společností zcela pravidlem), takže s projednání čehokoliv nikoliv před soudem, ale před rozhodcem, kterého si onen dopravce sám vybere, dává jaksi souhlas každý, kdo jeho služeb použije.

Nejde přece jen o „černé pasažéry“, ale o práva kteréhokoliv občana tohoto státu!. U společnosti zakládané podle obchodního práva, tedy za účelem zisku (na kšeft), o nějakém nezávislém posouzením věci, nebo dokonce o jednání v souladu s právem, (rozhodce nemusí být právník !) je možné hovořit jen velmi opatrně. Každý si může takovou společnost, vydávající se za „arbitráž“, nebo dokonce za „rozhodčí soud“, nejen založit, ale i koupit.

Právo na prodej, to je stav, do kterého se zde zvolna dostáváme! Za potlesku těch, kteří (jako ve zmíněném pořadu TV Prima) vyjadřují nadšení nad dobrým nápadem, kdy se rychle rozhoduje bez možnosti odvolání a s okamžitou vykonatelností, těch, kteří netuší, že jednou může stát za jejich dveřmi exekutor, který jim sebere majetek, o čemž rozhodl rozhodce, o kterém nikdy neslyšeli a s nímž se nikdy nesetkali. Mimochodem: právě skutečnost, že se rozhodce vůbec nemusí vidět nebo se setkat s tím, o jehož právech rozhoduje, se redaktorům TV Prima moc líbila. To je ta pravá nezávislost právního rozhodování. Jenom nejezdit společně na lyže!