S pozoruhodným nápadem přišel starosta Prahy 5, M. Jančík: hodlá z obecních peněz rozdat každému nájemci obecního bytu pět tisíc korun českých. Proč ne, každý potřebuje peníze, ovšem tento, v pravdě neotřelý nápad, má hned několik „háčků“.


Především háček politický: nápad pana Jančíka byl okamžitě některými politiky ODS a novináři, především z MfDnes, označen za populisticky levicový. Je ovšem levicový právě jen tak, jak chtějí tito pánové levici čtenářům a posluchačům vylíčit. Jako nezodpovědnou, rozhazovačnou partaj, která by těžce získané peníze jen rozdávala beze smyslu a bez potřebnosti. Tak tomu ovšem není, levicového na tomto nápadu není vůbec nic. Pomoženo má být, podle nás, jen tomu, kdo to skutečně potřebuje, tedy tomu, kdo by se bez takové pomoci dostal do takové sociální situace, kterou od něj nelze spravedlivě požadovat.

Jednou ze skutečností, které charakterizují situaci v bydlení u nás, a činí ji obtížně řešitelnou je, že v bytech s regulovaným i neregulovaným nájmem bydlí lidé nejrůznějšího sociálního postavení a nejrůznější úrovně příjmů. Žádné plošné řešení, které by se týkalo všech, nic neřeší.

Druhý háček se mi zdá mnohem závažnější. Pan Jančík se údajně rozhodl k takovému kroku, neboť shledal, že situace mnohých nájemců obecních bytů v Praze je, s ohledem na nesmyslný růst regulovaného nájemného, již neúnosná. A že lidé potřebují pomoc. To má jistě pravdu, ale proč by se to mělo týkat jen nájemců bytů v domech, které jsou ve vlastnictví obce? Situace nájemců bytů v domech soukromých majitelů je snad lepší? Nikoli, často je mnohem horší. A tito lidé nejsou snad obyvateli obce? Z jakého rozumného důvodu by obec neměla pomáhat i jim? Pokud obec z obecních peněz poskytuje pomoc občanům, kteří to potřebují, mělo by se to snad týkat všech občanů, bez ohledu na to v jakém domě, bez svého zavinění, a dokonce i bez svého přání, náhodou žijí.

Pokud se na Praze 5 k takovému kroku odhodlají, jistě to mnozí obyvatelé, z pochopitelných důvodů, uvítají. Ale ke smysluplnému řešení složité situace v bydlení u nás to rozhodně nepřispěje.

Psáno 13. 2. 2010 pro Právo