Trest za tykadla na volebních plakátech je ostuda všech členů a voličů ODS
1000 lidi na Facebooku veřejně schvaluje čin Romana Smetany, za který si on sám má jít sednout na 100 dnů vězení. Pomaloval plakáty 3 politických subjektů. Jen jedna strana, ODS, se k soudu obrátila s nárokem na náhradu škody. Smetana zaplatil vyčíslenou "škodu" na volebních plakátech v částce 15 500 Kč. Odmítl se jako součást občanského protestu odvolat nebo se jinak právně bránit. Soudkyně Langerová, manželka jednoho z pomalovaných politiků, ho nakonec odsoudila ke 100 dnům vězení.
Dočkají se bývalí příslušníci StB spravedlnosti?
V červnu 1989 zbili tehdejší příslušníci pražské Státní bezpečnosti (StB) Petra Placáka, jednoho z nejaktivnějších oponentů komunistického režimu v jeho posledních letech. Letos na začátku ledna pak začal Obvodní soud pro Prahu 7 projednávat případ skupiny Antonína Prchala, takzvaného bicího komanda. Vyšetřování sice bylo zahájeno už na konci roku 1989, ale před soud se tito příslušníci StB dostali až díky Placákovu opakovanému trestnímu oznámení.
V červnu 1989 příslušníci StB Antonín Prchal, Ladislav Irovský, Petr Vrbický a René Špringer, který mezitím zemřel, naložili Placáka, jednoho z organizátorů protestních demonstrací za zachování Stromovky, do auta a odvezli za Prahu do křivoklátských lesů. Tam ho fyzicky napadli, uráželi a nechali na lesní cestě desítky kilometrů od domova. Nebyl to jediný případ fyzického násilí, jehož se Prchalova skupina před listopadem 1989 dopustila.
Co jsou dnes novináři?
Úvaha: co když za marast naší společnosti, za blbou náladu a pocit, že se nedá nic změnit, můžou novináři. A to proto, že je to vesměs lína banda zakompexovaných hňupů, kteří nejsou schopni přehodnotit svůj pocit na zakadě faktů.
Co stojí za tunelem v Mostecké uhelné společnosti?
Již několik měsíců sdělovací prostředky propírají aktivity ministerstev financí a spravedlnosti, státních zastupitelství, policie i soudů ve věci švýcarského trestního řízení nad částí privatizačních manažerů Mostecké uhelné společnosti. Hovoří se o tom, jestli a jak má Česká republika nárokovat nějaké peníze z kont, která jsou Švýcarskou prokuraturou blokována. Dnes o tom bude dokonce jednat Vláda ČR.
Myslím, že by stálo za to připomenout malinko z faktů, jak to vlastně s privatizací dolů na severu Čech v 90 letech minulého století bylo. Tenkrát v podstatě na občanku vláda privatizovala doly, stroje a další zařízení s podmínkou, že nový vlastník zajistí, aby na vzniklý fond pro pozemní úpravy po vytěžených dolech odcházela pravidelně část ze zisku. Ovšem zdá se, že tento fond není. O tom pravidelně informovala ve svých zprávách pro Vládu ČR Bezpečnostní informační služba. S touto informací Vláda nikterak nepracovala. Vyšetřování v ČR skončilo s tím, že se nic nestalo. Třeba tyto řádky přimějí některého z novinářů, aby se těmito fakty zabýval.
Ochranný svaz autorský - jde o vyděrače nebo jenom o lumpy?
Léta pořádám k různým příležitostem hudební vystoupení. Asi nejznámější je kulturně společenská slavnost pod názvem Kozí mejdan, který pořádám od roku 2000 s roční přestávkou na pozemcích spojených se statkem Milkovice, kde žiji a chovám pro radost kozy a osly.
Kozí mejdan je nekomerční setkání lidí,kteří podporují kozy a svobodomyslný způsob života. Od začátku jsou stanovená pravidla, které tuto akci řadí mimo běžné festivaly, koncerty a mejdany, kterých je v naší republice celá řada. Jde především o to, že na Kozím mejdanu se nevybírá vstupné, nemají přístup stánkaři a dealeři, nejsou zde žádné reklamy a sponzoři. Nevystupují zde žádné kapely, které by byly OSOu zastoupeny, nevyplácí se žádné honoráře. Kozí mejdan je navíc jen pro zvané, tedy pro ty, co podporují kozy a svobodomyslný způsob života.
Hodně špatná práce Senátorů
Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) budí od svého vzniku rozporuplné reakce a za necelé čtyři roky existence se v jeho čele vystřídali čtyři ředitelé. Dle účastníků personálních veletočů jak v ÚSTR, tak v Archivu bezpečnostních složek (ABS) je lze srovnávat s praktikami totalitního režimu, k jehož zkoumání a varování před ním mají obě instituce sloužit.
Pohled na prožité historické události prostřednictvím rozhovoru
Z konce 80. let jste znám jako aktivista nezávislých iniciativ. Co Vás vedlo k zapojení se do opozičních aktivit?
To je relativně složitá otázka, že jo...Jak na ni jednoduše odpovědět s odstupem dvaceti let? Před dvaceti lety bych na ni dokázal odpovědět rovnou, ale na základě toho, jak člověk vnímá nové a nové informace a čím člověk víc ví, tak tím je víc smutný, že jo...Tak jako určitě to bylo z nějaké mladické nerozvážnosti a z radosti ze života. A bylo to taky, protože ta doba nebyla tak různorodá, jak je teď. V té době, co se týká těch mých aktivit, tak to bylo z důvodů toho, že jsem vlastně s nikým jiným nekamarádil než s lidmi...byli to starší lidi, já jsem byl v té době asi nejmladší, ale bylo to z důvodů toho...nedokážu to jinak vyjádřit než takhle, jak jsem teď řekl. Nevím, jestli je to srozumitelné.
Svazek StB proti Rádiu Svobodná Evropa zveřejněn
Zveřejněné dokumenty dokládají velký zájem, který o Rádio Svobodná Evropa komunistický režim projevoval. Rozvědka StB (krycím názvem I. správa MV) založila v roce 1955 operativní svazek s krycím názvem „Alfa“, který vedla až do konce osmdesátých let.
Nebojme se minulosti
Tak jsem po roce a půl vyhrál spor, v kterém mi ve správním řízení hrozila až 10 milionová pokuta. Dne 16. února 2011 toto rozhodnutí nabude právní moci. O co šlo? Zveřejnil jsem databázi z činnosti StB, nazvanou Evidence zájmových osob EZO, tedy databázi lidí, o které měla komunistická tajná bezpečnost z jakýchkoliv důvodů zájem. Součástí této databáze, která je umístěna na stránkách www.svazky.cz, je i odkaz na archivní nebo svazkové číslo, které slouží k lepšímu vyhledání případného materiálu v archivu.Udělal jsem to proto, že tak neučinil k tomu vytvořený Ústav pro studium totalitních režimů a jemu podřízená instituce Archiv bezpečnostních složek. Obě instituce naopak ústy svých ředitelů tvrdily, že databázi EZO nelze zveřejnit a že se nejedná o archiválii.
Zveřejnění materiálů StB není porušení zákona
Archiv bezpečnostních složek i Ústav pro studium totalitních režimů tají, co vlastně od státu na základě zřizovacího zákona převzal, a není schopen ani 2,5 roku od svého vzniku zveřejnit elektronické databáze. Vše svádí na možnou kolizi se zákonem na ochranu osobních údajů.
K věci dále ve svém rozhodnutí uvedl:
V případě archivů a archivních informací lze konstatovat, že tyto slouží k poznání vlastní minulosti, k lepší orientaci v ní atd. Pokud jsou tedy osobní údaje z archiválií použity v souladu s tímto účelem (čemuž dle názoru správního orgánu obsah stránek www.svazky.cz odpovídá), nejedná se o zásah do soukromí; naopak použití takto veřejně dostupných osobních údajů k jinému účelu (např. komerčnímu) by již v rozporu s právem na ochranu soukromého života bylo. Správní orgán dále přihlédl k rozsahu zveřejněných informací, které se týkají toliko identifikace osoby a čísla příslušného spisu nebo svazku (případně archivujícího útvar a problematiky). Informace soukromého charakteru vedené v příslušných svazcích o této osobě jsou poté chráněny § 10a zákona č. 140/1996 Sb.
Správní orgán proto dospěl k závěru, že Stanislav Penc svým jednáním neporušil povinnost stanovenou v § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., a nespáchal proto přestupek podle § 44 odst. 2 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. Celé rozhodnutí najdete zde.
Kdy se ÚSTR konečně rozhoupe a začne dělat to, co mu ukládá zákon a proč byl vlastně utvořen? Jsem přesvědčen, že se tak stane, až z Ústavu odejde Pavel Žáček jako královsky placený poradce a jeho parta slovenských kamarádů. K tomu by na základě naprosté nečinnosti měla odstoupit celá rada ÚSTR a svého místa by se měl vzdát i ředitel Herman, který za svojí veřejnou kariéru nedělal nikdy nic jiného než hlásnou troubu kde komu. V této aktivitě bohužel pokračuje i na místě ředitele ÚSTR a papouškuje věci, které by, kdyby mu skutečně šlo o zpřístupnění většiny materiálů represivních složek komunistického režimu, dělat nemohl. V této věci uvádím odkaz na dopis pana Hermana, v kterém se zastává tehdejšího ředitele ABS Bukovszkého a zprávu Komise odborníků ohledně digitalizace materiálů, v které je popsána celá řada zásadních pochybení. Materiál je zde.
