Tak nějak se se cítím po přečtení diskuze u tohoto článku na idnes.

V pondělí jsem byla ve 15:00 v Praze na Palackého náměstí.

Šla jsem tam, protože je pro mě životně důležitá možnost mít svoji soukromou porodní asistentku na péči předporodní, porodní i poporodní. Ideálně v kterékoliv mnou vybrané porodnici s rozumnou dojezdovou vzdálenností. Tu předporodní i poporodní umí moje tělo zvládnout stejně dobře i s pomocí lékařů a pediatra. Tu porodní ne. Kdo mě zná, ví, že naše čtvrtě bylo málem domarozeně. Ani ne primárně pro nějakou moji potřebu nebo touhu porodit doma, ale druhotně, pro neschopnost mého těla rodit při sebemenším vyrušení počínaje světlem a přítomností střídajícího se personálu konče. Moje porody potřebují jednu pečující osobu. Vzhledem k vytíženosti a provozu v porodnicích není takové péče v silách standardní směny, ale je v možnostech sjednané soukromé PA. Bohužel v ČR nemá taková PA možnost doprovázet rodičku v rodičkou vybrané porodnici. Musela jsem volit mezi porodem doma a cestou v únorové sněhové vánici z Prahy do Krkonoš. Jak a proč jsem se nakonec rozhodla a kde se Vítek narodil není podstatné, podstatné je, že se mohl narodit a také narodil způsobem šetrným k jeho i mému tělu, zdráv a do rukou „mojí“ PA.

Těžko se mi moje zkušenosti vysvětluje, obzvlášť někomu, kdo nezažil, komu to rodí jinak, vejde se s průběhem porodu a rychlostí porodu do tabulek a nepozastaví mu porod každá prkotina. Takových žen jako já, bude asi statisticky zanedbatelná menšina, ale existují a pro ně a jejich děti je možnost volby životně důležitá, protože i když jsou jejich komplikace z neindividuálního přístupu při porodu statisticky zanedbatelné, pro ně, jejich muže a jejich děti to zanedbatelné rozhodně není, protože jejich zdraví a zdraví jejich dětí je pro ně samotné 100% (protože jiné zdraví a jiný život nemají) a to, že jsou jen nějaké mizivé promile je neutěší.

K vhledu do situace popíšu jen závěr druhého porodu. Na konci porodu byl manžel vyhozen ze sálu s argumentem, že bledne. Začala jsem pak mít oběhové potíže ze syndromu dolní duté žíly. Žádala jsem o změnu polohy, tělo toužilo po kleku, nebyl mi umožněn, byla jsem osobami z personálu přidržena za ramena na lůžku, abych se nemohla zvednout a byla mi dána kyslíková maska. Nemohla jsem účinně tlačit, byla použita kristellerova exprese, uvažovalo se o kleštích, po porodu hlavičky nešla ven ramínka. Dopadlo to dobře, syn je zdráv.

Já nechtěla po tomto porodu žádné další dítě. Zřetelně jsem cítila celým tělem, jak moc to bylo o fous. Našla jsem informace o poloze na zádech a mechanismu porodu a rotaci dítěte, pro někoho, kdo netuší co mám na mysli, je dobrá animace třeba tu. To ještě neřešilo „plachost“ mých porodů, ale jen potíže s vytlačením dítěte v druhé době porodní řešitelné změnou polohy při tlačení. Pak jsem našla informace, bohužel v angličtině, ale i tak lepší než nic, o tom, že nejsem jediná s tímto problémem, že existují rodičky, kterým se zastavuje porod jakýmkoliv drobným vyrušením, kterým může být třeba jen ostré světlo, v popisu jsem přesně poznávala své dva první velmi těžké porody včetně následného vyvolávání kontrakcí oxytocinem, špatnou rotací plodu při silných umělých kontrakcích, dál jsem našla informace o přirozeném porodu (tzn. porod s vyčkávacím přístupem, kde se monitoruje stav dítěte, častěji doplerem než CTG, ale je možnost to i střídat, a pokud nemá dítě potíže, do porodu se nezasahuje a vyčkává se, nechá se spolupracovat na rození jen tělo rodičky a dítě, součástí je svoboda pohybu v obou dobách porodních) a troufli jsme si na třetí dítě, našla jsem si porodní asistentku, která mi umožnila bezpečný přirozený a nerušený porod v Neratovicích. Potom i na čtvrté dítě. Třetirozená a čtvrtorozený se narodili v kleče bez mého poranění a bez porodního nádoru (otlak/otok hlavičky co měli první dvě děti). Když si představím, že by se tehdy u Apolináře standardním českým porodnickým způsoben nerodil drobnější druhorozený ale 4,29 kg třetirozená s o 3 cm větším obvodem hlavy, je mi ještě teď zle. Po porodu druhorozeného jsem porodila ještě dvě děti přirozeným porodem, šetrně vedeným vlastními porodními asistentkami. Myslela jsem si, že už je to za mnou, ale ta hrůza, bezmoc až skoro pocit znásilnění (ten moment, kdy mi fyzickou převahou tlakem na ramena bylo zabráněno se z pololehu otočit a normálně se nadechnout) z toho druhého porodu ve mně ještě pořád je. Jsem strašně vděčná za štěstí, které jsem měla, ale šíleně mě bolí, že hodně žen a dětí tohle štěstí nemá. Že rodiče netušili a že uvěřili svým průvodcům porodem, že takto v pololehu na zádech dělají to nejlepší pro své dítě.

Pro mě informace, díky tomu, že to druhorozený zvládnul, přišly včas. K čemu jsou mi ale informace, když nějaký úředník ví líp než já, co je pro mě a moje děti nejlepší a snaží se mě návrhem na rušení porodnic s individuálním přístupem a nepřijetím soukromých porodních asistentek do systému napasovat do situace, kdy bych s hypotetickým pátým musela cestovat do zahraniční porodnice, rodit neasistovaně doma, nebo přijmout takový přístup a průběh porodu, jako u prvních dvou dětí a modlit se, aby dítě bylo menší a zvládlo to. Nedejbože, kdyby můj porodní průběh podědily moje dcery. Kde je to propagované bezpečí pro dítě a matku?!? Děkuji nechci. Vím, že sytý hladovému nevěří, ale proč většina u menšiny (menšinou je v tomto myšleno statisticky zanedbatelné procento žen, které potřebují při porodu individuální péči, protože ta standardní pro ně není vhodná, neboť u nich způsobuje porodní komplikace) nemůže přijmout, že přemýšlejí a že i pro ně je dítě a jeho i jejich zdraví tím nejcennějším co mají.

P.S. Na demonstraci jsem měla džíny a mikinu značky Tom Tailor a vlasy jsem si myla předevčírem. Batole mělo nepromokavou větruodolnou podzimní kolekci z Tchiba a koženou obuv s goretexovou membránou. Práci obou soukromých asistentek jsem si platila ze svých úspor, protože nejsou v systému veřejného zdravotního pojištění.

P.P.S. Pro méně pozorné čtenáře znovu opakuji, můj největší problém byl v tom, že jsem chtěla rodit v PORODNICI se soukromou porodní asistentkou (placenou z vlastních úspor, pokud by chtěl někdo argumentovat nadstandardem hrazeným z pojištění) a přitom jsem nechtěla ohrožovat dítě ani sebe dlouhým cestováním. Smyslem včerejší demonstrace nebyly porody doma, ale možnost porodu s předem vybranou porodní asistentkou kdekoli, většinově tedy v PORODNICI (ideálně v nejbližší bydlišti rodičky). Menšinově i porody jinde než v porodnici, tedy v porodních domech a doma.

Eliška Syrovátková