V současné době zažívají Čechy opět po jedenácti letech ničivé povodně, nejsou sice tak rozsáhlé jako v roce 2002, mnohé se za ta léta změnilo, také teče mnohem méně vody, přesto se současná povodňová opatření jeví jako neúčinná.

Mýtus o kaskádě
Na začátek textu bych chtěl uvést na pravou míru mýtus o tom, že Vltavská kaskáda byla vybudována k zastavení povodní. Ani původní ani pozdější projekty si nekladly za cíl primárně ochranu před povodněmi. Původní plán počítající s usplavněním počítal s malými nádržemi podobnými těm v Štěchovicích a Vraném, v období první republiky se do popředí dostal zájem hydroenergetický, v obou případech je ochrana před povodněmi jen bonusem. Tento mýtus možná vznikl v době dostavby VD Slapy, kdy byl k dispozici objem v podstatě prázdné a nehotové přehrady.

Povodně
Povodně můžou mít několik příčin a podle toho jsou rozdílné i jejich následky a průběhy, zatímco jarní způsobené táním sněhu se dají předvídat měsíce dopředu a je možné na ně poměrně dobře připravit přehrady, na lokální povodně způsobené přívalovými dešti se v podstatě nejde připravit, také však zasáhnou jen malou oblast a trvají krátce.

Současné povodně jsou však způsobeny dlouhodobým deštěm, na ten sice lze přehrady Částečně připravit, ale ani to nemusí stačit. Obzvlášť, pokud některé významné toky přehrady nemají vůbec a tedy je v podstatě nemožné je regulovat, následně může regulace jiného toku způsobit i katastrofu a to v případě, že z důvodu mírnění povodně na jednom toku musí nakonec pro zachování bezpečnosti přehrad začít odpouštět vodu, pokud se blíží vlna na druhém toku.

Opatření
Proti povodním je nejlepší volit dlouhodobá a stabilní opatření, nikoliv budování nouzových hrází, ať už z pytlů, nebo z kovových profilů. Ovšem tato opatření mohou povodeň ještě zhoršit, to pokud je tok sevřen hrázemi, které průtok vody urychlují, sice tak je část území chráněna, ale voda se více bude rozlévat na nižším toku, v podstatě je to pokračování kanalizace řek, která je za současné stavy také částečně odpovědná. Hráze by se tedy měly navrhovat jinak, než v současnosti, místo toho obehnat jimi řeku, by se jimi měly obehnat obce (pokud je to možné), měly by pak zůstat v suchu, zatímco by se voda kolem neškodně rozlila a tím se zmenšila vlna níže na toku.

Hráze jsou jedním, ale nikoliv jediným způsobem ochrany území další možnost je zadržení vody v nádržích. Bohužel (nebo bohudík) v naší zastavené krajině není příliš mnoho míst, kde by se daly velké přehrady stavět, navíc i pokud by taková místa byla, tak by stejně přehrady sloužily nejspíš k produkci elektrické energie, tedy by jejich vliv na povodně byl patrně nedostatečný.

Jelikož pro jejich výstavbu, kde by se nedotkla příliš mnoha lidí v podstatě u nás není, mělo by se tedy přistoupit k výstavbě polderů – suchých nádrží. Tyto je možné stavět i na lokalitách, kde se klasické přehrady nevyplatí.

Existuje projekt přehrady na Berounce, ten však patrně nikdy nebude realizován, tedy pokud se tedy neobjeví další totalitní režim, který by ji vystavět chtěl. Právě neregulovaná Berounka představuje jeden z vážných problémů. Ovšem existuje možnost vybudování polderu u Nezabudického mlýna. Pokud by byla maximální hladina na hodnotě 250m.n.m., vzniklo by asi 10 km dlouhé jezero, které by snad bylo schopné zmírnit nejhorší přival vody. Toto omezení maximálního průtoku by mohla v konečném důsledku ovlivnit i maximální hladinu v Labi, která by nemusela stoupat do takové výšky. Ovšem jeden polder nestačí, v Čechách, ale i na Moravě a ve Slezsku existuje mnoho míst, na kterých by šly tyto nádrže, které by se plnily jen v případech vážného ohrožení, postavit. Zůstaneme-li v Čechách, tak by bylo možné postavit polder například na Lomnici nad Ostrovcem a na dalších lokalitách.

Praha
Koryto Vltavy v Praze má jeden závažný problém, vlastně jsou to problémy tři, který způsobuje, že kapacita koryta je malá, respektive že jsou v něm překážky. Na toku se na území hlavního města vyskytují tři pevné jezy, dva v centru a třetí u elektrárny na Štvanici, ty za všech okolností tvoří překážku v proudění vody.

Pokud by tyto jezy byly pohyblivé, bylo by možné je sklopit, aby vodě nebránily v průtoku. Toto sklopení by okamžitě zvýšilo průtočný profil koryta a tím ovlivnilo hladinu Vltavy. U Štvanice by nebyl problém vybudovat moderní pohyblivý jez, důvody jsou zde spíše ekonomické – finanční náročnost investice. Ovšem v centru je problém o trochu jiný.

Oba jezy leží v oblasti, která je stále poměrně turisticky frekventovaná, zejména u Karlova mostu by moderní pohyblivý ocelový jez působil lehce nepatřičně, navíc při hradící výšce menší než metr by se ani asi nedal realizovat. Co by však mohlo jít realizovat by byl jez vakový, který se skládá z vodou naplněných vaků, které lze podle potřeb napouštět a vypouštět a tak regulovat hladinu, zásah do vzhledu oblasti by byl menší a navíc takový jez lze i pro tuto výšku realizovat.

Labe
Labe odvádí z Čech většinu vody a představuje jediné alespoň částečné spojení ČR s mořem, proto by mu měla být věnována zvýšená pozornost. Přirozeně se u něj koncentruje nejvíce průmyslu, tím pádem i obyvatelstva, je to důležitá vodní cesta a je také poměrně významné z hlediska hydroenergetiky. Protíná hraniční pohoří a vytváří tak jakousi přirozenou bránu do Čech, je tedy zcela přirozené, že kolem něj vedou mezinárodní železniční trať a silnice. To činí tuto oblast velmi citlivou na jakékoliv povodně.

Jelikož je z obou stran sevřené, není možné vybudovat paralelní koryto, jako je tomu třeba na Moravě, Dyji, nebo Dunaji. Ovšem co by bylo možné, je rozšíření v některých úsecích, to by jednak v nich zvýšilo kapacitu, a také umožnilo nějaké tisíce kubických metrů zadržet. Toto opatření by však vyžadovalo, zejména směrem k státní hranici, patrně i odstřely a zpevnění břehů, navíc by to patrně negativně ovlivnilo plavební podmínky a poslalo problém jen o kus dál. Kde by ale mělo být Labe bezpodmínečně rozšířeno je úzký úsek hned pod Střekovem, u elektrárny v Mělníku, kde by mohlo vzniknout jezero s určitou retenční kapacitou. Tato elektrárna by navíc vzhledem ke zranitelnosti vodou měla pouze dosloužit. Také by bylo vhodné vybudovat odlehčovací koryto okolo Neratovic, aby bylo zabráněno vytopení Spolany.

Polabské rybníky
Ještě v 19. století se nad Lázněmi Bohdaneč rozkládala soustava velkých rybníků, ty byly dnes nahrazeny lesy. Jak je známo z jižních Čech, tak jsou rybniční soustavy schopné zadržet nemalé množství vody. Pokud by se tyto rybníky obnovili, čemuž by nemuselo nic bránit, nebo pokud by na jejich místech vznikly poldery, a pokud by byl z Labe vybudován kanál s dostatečnou kapacitou, pak by tato soustava mohla snížit škody například v Kolíně.

Čištění toků
Všichni jsme se mohli z televizních záběrů přesvědčit, kolik materiálu řeky nesou, zeminy bývá tolik, že se voda má barvu cihel, popřípadě šedo-černou, to záleží na okolním terénu, jaké půdní typy se vyskytují. Ale podstatné je to, že tento materiál se musí někde usadit. To se stává jednak v přehradách, ale i v řekách. Jenže sedimentace probíhá neustále, každou vteřinu řeky z jednoho místa odnáší a na jiném ukládají materiál a koryta se pozvolna zanášejí.

Toto zanášení koryt vede k tomu, že klesá jejich kapacita a tím dochází k vylití i při menších průtocích, než v minulosti. Navíc tak klesá maximální možný ponor, což například na Labi negativně ovlivňuje dopravu. Pokud by bylo Labe pravidelně čištěno od nánosů, tak na rozdíl od plánovaného jezu, by došlo jak ke zlepšení splavnosti, tak ke zlepšení kapacity koryta.

Problém s čištěním koryt je ten, že u velkých řek není možné použít standardní techniku, aniž by byl snížen průtok. V minulosti se však k těžbě písku a sedimentů používaly jak korečkové, tak sací bagry, neměl by být problém jejich opětovné nasazení na toky.

Návrh osídlení
Toto je plně v kompetenci jednotlivých obcí, aby bylo možné škody z povodní minimalizovat, musí být v územních plánech přihlédnuto k tomu, zdě leží oblast v záplavové zóně, v některých oblastech se toho dosahuje špatně, ale pokud je taková možnost, nemělo by k rozvoji obcí docházet směrem k řece, ale směrem do vyšších poloh, kam voda za povodní nedosahuje.

Závěr
Povodní se zbavit nemůžeme, ale můžeme se pokusit o minimalizaci jejich dopadů, nelze však sázet jen na jednu kartu, která sice malé oblasti ochrání, ale problémy způsobí v jiných. Aby bylo úspěšně možné zmírnit dopady povodní na obyvatelstvo a infrastrukturu, je nutná kombinace různých opatření. Jak opevnění obcí hrázemi, tak vymezení ploch, kde se může voda rozlit a nastoupat i do několikametrové výšky. Ovšem ani tato opatření nebudou k ničemu, pokud budou hlavní toky zanesené a nebudou se pravidelně čistit, částky investované do čištění mohou v konečném důsledku být menší, než škody způsobené povodněmi. Ale ani pokud postavíme poldery a vyčistíme řeky, nebude to k ničemu, pokud se budou dále obce rozrůstat na místa s výškou nad hladinou řeky menší, než je hladina alespoň stoleté vody. V neposlední řadě by se mělo maximum současných splavů mělo nahradit pohyblivými jezy, které je možné spustit, nebo vytáhnout nad hladinu (záleží na konstrukci), aby nebránily průtoku vody.

Karel Schweitzer