Zdeňka Svěráka znám jen z jeho filmů a vážím si ho nejen jako umělce, ale i jako moudrého a citlivého člověka, který chápe a respektuje lidské hodnoty. Proto jsem dlouze přemýšlel o tom, jak se můžeme tak lišit v názoru na "radar". Ctíme stejné hodnoty, pokud jde o dobro a zlo, a protože jsem stejně starý, věty jako "Keho si tu mala, Maryšo?" a "starej lotr Babinskej" ke mě mluví vzpomínkami na mládí. Jak se můžeme nacházet na opačných stranách barikády?

Vrtalo mi to hlavou a došel jsme k závěru, že to musí být jinou osobní historií po Pražském jaru. Tehdy jsem vycestoval, a octl se v New Yorku, asi se stejně vyjeveným pohledem, a odpovídajícími pocity, jaké jsem viděl o dvacet let později, to už na americké TV, na tvářích Němců, kteří právě prorazili Berlínskou zdí a dostali se po prvé na Západ.

Dnes jsme všichni - ti co odešli, ti co zůstali, i ti co odešli a po pádu komunismu se vrátili - částí téže západní civilizace. Prožili jsme podobnou cestu za západní civilizací, jen s jiným jízdním řádem. Ta naše civilizace je částí nebezpečného světa, světa, který obsahuje nejen teroristy, ale i jaderné zbraně. Zbraně pod kontrolou zemí jako je Rusko, Indie a Čína, které s námi soutěží o suroviny . Zbraně se mohou dostat do rukou malých zemí, jako je Pákistán či Írán, ale i do rukou teroristů. O tomto nebezpečí hovoří Zdeněk Svěrák [viz ZDE] a v tom se shodujeme: Nebezpečí je skutečné, a velmi se nás týká, ať již žijeme v Česku, ve Francii nebo v New Yorku.

Potřebujeme spojence a argumenty o ´cizím vojsku´ na ´výsostném českém území' by byly směšné, kdyby nebyly smutné. Jsem rád, že tentokrát těmto nebezpečím Česká republika nečelí sama, že jsme částí toho, čemu Zdeněk Svěrák říká západní křesťanská civilizace, co já bych asi nazval Severoatlantická aliance. Tady se začínají objevovat rozdíly, snad jen v terminologii, jež mohly být způsobeny životem v Americe , v mnohorasové, mnohoetnické společnosti.

Tady, v Česku jsem slyšel názor, že "Američani sou rasisti". Jistě, že někteří stále jsou, ale situace se změnila více, než je zvenku vidět. Je to vidět například ve filmu "Hairspray" z roku 2007 [Viz Odkaz 2, dole], což je pohled na léta šedesátá v Americe, očima Ameriky dnešní. Je to vidět i z toho, jaké máme kandidáty na prezidenta. V Česku je společnost víc homogenní, a otázky tolerance, nejen rasové, ale i národnostní a náboženské jsou méně palčivé. V Americe to nejsou jen zákony, a "politická korektnost" ale každodenní realita.

Většina lidí pracuje s lidmi. kteří mají jiný odstín pleti, jinou víru a mluví jinou angličtinou. Třeba mluví jinak, protože že se narodili někde v komunistické Východní Evropě. Takže, ta západní civilizace, které jsem členem, už není jen křesťanská, a ti teroristi s nimiž jsem ve válce nejsou zvláště muslimové. Naopak, očekávám, že skoro všichni občané Spojených státu, i ti, kteří tam přivandrovali z muslimských a komunistických zemí, jsou se mnou, jsou na stejné straně barikády.

Povšimněte si v [odkazu 3 dole] jak pečlivě hovoří o náboženství Republikánský kandidát na prezidenta, aby nevyloučil občany jiné víry. Je to takový zvláštní mnoho-národnostní mnoho-věrný lid, řekl by asi Karel Čapek, a já bych jen dodal "Zaplať Pánbůh".

Myslím, že v tomhle bych se nakonec s panem Svěrákem domluvil. Jeho film "Kolja" ilustruje, že nesoudíme člověka podle příslušnosti k etnické skupině. Ale ve video-klipu slyším tuto logiku: „Ti, co zosnovali útok 9/11, byli muslimové. Iráčané i a Íránci jsou muslimové .

Richard Clarke, který byl Bushův poradce pro boj proti terorismu, vysvětlil v interview v TV seriálem '60 minut' jak se tato "logika" dostala do vědomí světa:
"Zjistěte, zda Irák v tom měl prsty", řekl president Bush, když slyšel o 9/11“.
Clarke řekl "už jsme to vyšetřovali - nijak to nesouvisí" (viz ZDE).

"Napsali jsme o tom zprávu", řekl Clarke, a ta přišla zpět s poznámkou "Špatná
odpověď, najěte souvislost".

Pokud přijmeme Clarkeho svědectví, tak, za prvé, president Bush nevěděl, že 9/11 se stane, což vyvrací populární konspirační teorie, které poletují po internetu, a za druhé, že nejdůležitější ze všeho pro něj bylo najít důvody a podporu pro útok na Irák. V tom president Bush neuspěl. Rada Bezpečnosti útok neschválila, nejen pro odpor Ruska, ale i Francie. Pane Svěráku, slyším ozvěny této manipulace ve Vašem projevu. Pokud vidíme muslimské země jako blob na mapě, hrozí nám celý blob. Tedy, jsme ohroženi Íránem“ .

Nepřekvapuje mě, když tohle slyším od takového Klvani, který také říká mladým lidem "Nech se west" a "Tak Chutná swoboda", ale Váš závěr mi stále vrtá hlavou, a tak se stále sám sebe ptám: „Kdy se mé názory začaly měnit, lišit od těch českých, pro něž jsem si vybral Vás jako representativní příklad slušných a moudrých Čechů?“ Určitě ne prvních pět let v Americe. To jsem měl potíže vůbec rozlišit ty dvě strany, Demokraty a Republikány. Je dobře, že jsem nemohl volit. Viděl jsem situaci, tak ji popisujete dnes: Americká vláda mě chrání před zosobněným zlem, a proto podporuji tuto vládu. To znamená vrchního velitele a tím je dnes president Bush. Vrchní velitel má přístup k posudkům celé armády odborníků a k informacím, které jsou, a musí být utajené. Nemá to smysl nechat rozhodnout někoho, kdo tomu rozumí líp?

Jak kdy.

Tak třeba, jedná -li se o to zda se má postavit most přes řeku, nebo někde nějaká přehrada, tak ty technické parametry jistě a rádi přenecháme odborníkům.

Ale otázka zda má krajina zůstat neposkvrněná, pro potěchu všech milovníků přírody, to je otázka jiná, to je otázka politická, kterou má občan nejen právo, ale i povinnost rozhodnout sám. Ve svobodné zemi občan nese odpovědnost za činy své vlády. V případě velké země, jako je třeba Německo nebo Amerika, ta morální zodpovědnost je veliká. Celá Amerika, nejen Ti kteří volili presidenta Bushe, je zodpovědná za zločiny proti lidským právům a ústavě, které se během jeho vlády odehráli.

A doufám, pane Svěráku, že neříkáte "To se nás Čechů přece netýká". Vy totiž máte hlas, od té doby kdy se tato zemička stala částí této západní civilisace. Toto jsem si uvědomil po těch prvních pěti letech v Americe, co jsem nevolil. Nestačí podporovat vládu, je třeba se také přičinit, o to aby ta vláda jednala správně, aby to byla spravedlivá vláda. Shodou historických okolností, tato zemička se stala jazýčkem na váhách mnohem většího společenství. České rozhodnutí o radaru může ovlivnit volby amerického prezidenta, a tím celou západní civilizaci.

Pokud jste zatím takto neuvažoval, dovoluji Vás přivítat, jako plnoprávného občana Severoatlantického společenství. Máte tedy morální povinnost se na činy vlády dívat kriticky a srovnat je se svým standardem dobra a zla. V tomto se liší toto dnešní naše společenství od toho bývalého, které dal dohromady Stalin. Jsme jen lidé, a dopouštíme se chyb. Koncentrák na Kubě, myslím ten v zálivu Guantanámo, to byla chyba, které se Amerika dopustila, jak právě rozhodl Nejvyšší soud.

Ne všichni s tím souhlasí, protože ne všichni mají stejný standard dobra a zla a stejné zkušenosti.

Otázka je kterou Ameriku chcete mít jako spojence? Bushovu, nebo tu, která trvá na tom, že člověk PODEZŘELÝ z terorismu, má právo na řádný soud. Toto uvážit není přece slabost či přehnaný soucit se zločincem. Nejsem pacifista a podporuji trest smrti za jisté zločiny. Ale ty tvrdé tresty jsou jen pro ty, kteří byli řádně odsouzeni, ne pro ty, kteří vypadají, jako že by něco mohli provést. Říká se tomu Habeas Corpus a je to jedním ze základů západní civilisace přes 400 let.

Pár potřeštěných teroristů nás přece nevystraší natolik, abychom se toho vzdali?. Zvláště nás, kteří si pamatujeme, jak to chodilo za komunistů. Právní záruky a rozsudky porotou, bylo první, co komunisté zničili, když se dostali k moci. Češi na rozdíl od Američanů, kteří o tom jen četli v novinách, si pamatují, jak totalitní stát funguje. Nedělám zde rovnítko. Ve Spojených státech právní záruky stále máme, jak právě ukázal nejvyšší soud. Nicméně, i Spojené státy někdy zaváhají. Jedno údobí chyb se odehrálo 1947-1952 za dob senátora McCarthyho, druhé, ještě horší údobí 2000-2008 za presidenta Bushe. Přiznám se bez mučení, že kdyby mě nějaký vyšetřovatel mlátil hlavou o zeď, bylo by mi to jedno, jestli mluví anglicky, nebo rusky, nebo česky, či egyptsky, Měl bych mu to za zlé a ani bych se ho neptal zda je křestanem.

To druhé údobí chyb ještě neskočilo, a proto se ptám, pane Svěráku, kterou Ameriku chcete mít za spojence? Tu Bushovu, anebo tu, která pojede podle své ústavy i v těžkých časech? Ta hysterie údobí McCarthyho nebyla náhodná. Byla to reakce na to, že Stalin získal jaderné zbraně. Nejen americký generál Curtiss LeMay chtěl ztrátě jaderného monopolu zabránit preventivní válkou se Sovětským svazem. Generál MacArthur měl podobné nutkání ohledně Číny.

Když o tom čtete v Americe, ani Vám nepřijde, že bychom tu dnes asi nebyli, ani Svěrák, ani já, kdyby to americká vláda tehdy nechala na těch generálech. Po dlouhé a důkladné diskusi se Amerika rozhodla proti preemptivnímu útoku na Stalinovo Rusko, na Sovětský svaz a jeho satelity. Důvody proto byly i prakticke, vojenské, i morální.

Amerika se tehdy rozhodla pro strategii zvanou MAD = Mutual assured destruction.

Takže ono to nezačalo tím útokem 9/11. Otázka správné strategie je přes půl století stará. Docházím k závěru, že se od Zdeňka Svěráka liším v tom, jak vidíme Ameriku. Zdeněk Svěrák ji vidí jako blob na mapě, pojem, který není třeba dále analyzovat. Já mám těch detajlů až moc, a už abych Vás přestal s nimi unavovat. Zkrátka a stručně:

President Bush se dopustil tolika vážných chyb, že nevěřím, že tentokrát by odborníky vyslechl a všechny informace rozumě zvážil. To je to, co od vrchního velitele máme právo očekávat. Nedokázal to v pŕípadě Iráku, lze mu věřit s Íránem? Není to jen Irák. Otázka je to obecná: Je správné, zabít někoho, protože by nám mohl ublížit, napadnout zemi, protože by mohla vyvinout zbraně, které by nam mohly ublížit? Zabíjet se smí jen v sebeobraně, nebo jako přiměřená odveta. To je základ křesťanské teorie spravedlivé války, charty OSN a jiných zákonů, božských i lidských.

Žit s nebezpečím si vyžaduje odvahu, a pevné nervy, ale někdy je to správnější a lepší cesta, než jednat neuváženě, z paniky či strachu. Logická úvaha ukazuje, že stále žijeme v rovnováze zvané MAD, nejen s Íránem, ale stále i s Ruskem. První studená válka možná skončila, ale jaderné zbraně zde stále jsou. Rusku se přece nedá věřit. Bushově Americe přece také nedá věřit.

“Věřit, ale ověřovat” řekl prezident Reagan in 1989, když napětí studené války začalo klesat.

Ale nejde o víru. V té MAD hře jde o schopnosti systémů. Když Gorbačov propustil Východní Evropu za zajetí, také mu kdosi sliboval, že se tohoto území nevyužije k útoku proti Rusku. Nemá opravdu smysl Rusům vysvětlovat, že se radaru neužije proti nim. I když se jen začne stavět, Rusko nebude mít jinou možnost než začít další kolo zbrojení. On totiž ten "radar" není obrana proti Íránu. Rovnováha sil, v tomto případě tedy nerovmováha sil, je taková , že pokus o agresi by pro Írán a podobné státy byla sebevražda, To se týká i případné agrese proti Izraeli.

Takže se na rozdíl názorů u lidí, kteří chtějí aby svět, především ten západní, byl bezpečný, a na názor těch co tvrdí ze potřebujeme radar, musíme podívat podrobněji. Nemá smysl se hádat o slovíčka. Že je to systém obranný, že jde o deset raket.. Logika terorie her se nedá odkecat. Radar může sledovat stovky, možná tisíce raket současně. My nevíme kolik, a Rusové taky ne. I kdybychom nechali ruského důstojníka u ovládání radaru sedět, tak stále neví, co se děje a musí se bát. To je povaha hry MAD, že se obě strany bojí a slabší proto musí zbrojit apoň tolik, aby udržela rovnováhu. Pokud druhá strana nezpomalí, nemůže ani ta první, a naopak. Hra je symetrická.

Vojenská rovnováha během Studené války byle popsána v matematické teorii her modelem MAD. Ten byl základem smlouvy ABM, jímž se obé strany zavázaly nevyvíjet protiraketové zbraně a rakety typu MIRV a to proto, aby MAD rovnováha byla zachována. Technologický pokrok, řízené střely, situaci změnil a smlouva ABM byla vypovězena Bushem v roce 2001 a jako reakce i Ruskem.

Zde debata o bezpečnosti naší civilizace, naší země a našeho světa stojí dnes, v předvečer prezidentských voleb ve Spojených státech. Naše pozice je silnější, protože naše technologie je lepší než ruská. Někteři se ptají, zda nenastal čas se s tím problémem konečně vyrovnat, vyřešit to silou, preempcí, tedy prvním úderem

Tuto otázku si kladou ti Američané, kteří vidí bývalý Sovětský svaz a jeho bývalé satelity jako blob na mapě. Kladou si ji i Rusové. Pan Rumsfeld si tu otázku položil a pak tu starou novou taktiku vyzkoušel na Iráku. Nikoho nepřekvapilo, že se s novými přesnými bombami a raketami podařilo Irák rychle obsadit. Také se Rumsfeldovi podařilo přesvědčit nejen Íran, ale i další hráče, že proliferace (vlastní jaderné zbraně) jsou jejich jedinou záchramou. Od dob, kdy president Bush osobně převzal od OSN rozhodování, kdo smí a kdo nesmí mít tyto zbraně, jsme udělali velký pokrok: Podobně jako kdysi Talibán a Al Kajda, dnes Indie a Pakistán, “naši spolehliví spojenci” již nejsou pod naší kontrolou. Vyhrožují si navzájem. I regionální jaderné konflikty se nás velmi týkají, protože atmosféra naší planety se promíchá asi v osmi dnech.

Nová situace vede zpět k politice odstrašeni, k logice derrence, ke ostrategii MAD. I bez radaru jsme schopni odstrašit útočníky, ale ani s radarem si nemůžeme dovolit první úder.

I kdybychom do nového kola zbrojení dali o hodné víc než Rusko, zůstali bychom v logických kleštích hry MAD.

Takže, nejde zde jen o náš hlas v amerických volbách. Jde i o to abychom, řekli kdo jsme. Bushova filozofie, a on není sám, je založena na předpokladu, že na Klvaňovu výzvu "Nech se west" odpovíme hromovým "Ano, pane vrchní veliteli", aniž bychom se podívali do vlastního svědomí, všimli si strachu i hněvu a rozhodli se, kolik dobra a kolik zla, je kde. Lidé se učí z historie, a z minulých válek. Ironie dějin je v tom, že historie se neopakuje mechanicky. Zlo přijde někdy ze západu, někdy z východu, a někdy nebezpečí hrozí zevnitř. Hlas pro "radar" dnes, je hlas pro Bushovu politiku.

No, dobrá. Ale co když jsou tajné informace. Tak tajné, že ani paní Parkanová je neví. Ani kandidáti na prezidenta je neznají. Ví je jen Americký president. V tom případě by logické řešeni bylo počkat, až jednoho z těch dvou kandidátů zvolí presidentem. Pak mu totiž, jak je v Americe zvykem, udělají briefing, a všechna tajemství novému prezidentu vysvětlí. Radar by stejně nebyl funkční ještě několik let, takže posečkáním do ledna nic nezkazíme. Pokud nás i příští americký president o ten radar požádá, budu pro mu vyhovět.

Tím že počkáme několik měsíců nemůžeme nic ztratit, ale získat můžem celou zem. Tu, v níž žijeme, možná i tu na níž žijeme.

Nechci skončit na smutnou notu:

Za pár let, či desetiletí, až se pozapomene na Bushovu doktrinu preventivnich válek, mohou obě strany, velice pomalu a opatrně, začít snižovat schopnosti těch obraně/útočných systémů. To logika této hry dovoluje.

Peter Mikes

Odkazy

1. Text a video Zdeňka Svěráka tom jak "radar" je potřeba k ochraně Západní civilisace, který vedl k tomuto zamyšlení.

https://www.youtube.com/watch?v=rBk53jlJF48 video
http://www.protiraketam.cz/ text

2. Film Hairspray je "retro-musical" Je to pohled na léta šedesátá očima dnešní Ameriky.
Zde je anglický popis http://www.imdb.com/title/tt0427327/
Film má české titulky, ale na http://www.planetdvd.cz mají popis také jen anglicky. Film vřele doporučuji, nejen těm, kteří se obávají, že černoši budou poroučet Americe a že muslimové ovládnou celý svět. Je o toleranci a je docela srandovní.

3. video McCain diskutuje náboženství " America - country ´FOUNDED as´a Christian nation"
http://www.beliefnet.com/story/220/story_22001_1.html videoklip ZDE

4. Český politolog nevidí rozdíl mezi Demokraty A Republikány:
http://blisty.cz/art/41271.html "Barack Obama symbolem změny není" Daniel Veselý
ale americký odborník si je rozdílů dobře vědom:
http://blisty.cz/2008/6/20/art41308.html Wallerstein: "Jak skončí válka v Iráku"

Těm, kteří chtějí rozumět současné Americe, doporučuji studovat její historii. Třeba těchto 16 svazků,
THE HISTORY OF AMERICA http://www.smithtrust.com/htmlpages/Books.html a uvědomit si, že toto vše se stalo během pouhých dvou set let.
Pokud nemáte potřebný čas, tak toto poučné DVD ´Mlha války´ (Fog of War) s českými titulky na podává přehled té První studené války v jedenácti lekcích v 90 minutách.