„Vina“ psychodiagnostiky (odpověď J. Černému)

14. 01. 2010 | 14:36
Přečteno 7705 krát
Jan Černý zde (viz jeho blog Krmítko, násypka a žrádlo) otevřel zásadní téma institucionálního tlaku na umístění sociokulturně odlišných žáků do škol vzdělávajících podle vzdělávacího programu pro lehce mentálně postižené (RVP ZV LMP). Jan Černý ve zkratce identifikoval tři „pilíře“, které charakterizují současný neuspokojivý stav. „Krmítko“ (systém bývalých zvláštních škol), „násypka“ (systém školských poradenských zařízení) a „žrádlo“ (adaptace na nové systémy obstarávání krmiva, rozuměj především způsoby financování celého systému).

Rád bych se zastavil u druhého pilíře, autorem poněkud eufemisticky nazývaným „násypka“, tedy rolí systému PPP a SPC obecně a psychologického vyšetření zvláště. Předesílám, že jako psycholog pracující ve zdravotnictví se necítím být plně a detailně informován o současné poradenské praxi.

Souhlasím s autorem, že pracovníci systému PPP a SPC jsou pravděpodobně zatíženi stejnou mírou stereotypizace jako zbytek populace. To platí koneckonců o každém oboru a není důvod předstírat, že psychologové nebo speciální pedagogové jsou výraznou výjimkou. Ačkoliv u většiny pomáhajících profesí (psychologů, pedagogů, sociálních pracovníků...) veřejnost právem předpokládá, že tomu bude jinak. S další argumentací se však (i jako dlouholetý kritik stylu práce v psychologické diagnostice dětí z odlišného sociokulturního prostředí) nemohu zcela ztotožnit.

Za každým testem hledej člověka.
Nesdílím především autorovu představu o chybné konstrukci samotných psychodiagnostických metod. Laický pohled na používané psychologické nástroje mnohdy svádí k zjednodušujícímu úsudku a bez znalosti detailní práce s metodami může vyvolávat pochopitelné obavy z „obtížnosti“ testů či „nekompatibility“ diagnostických nástrojů s požadavky běžného života. Psychodiagnostika ovšem nepředpokládá, že každý dovede vyřešit všechny úlohy obsažené v testech, ani nepředstírá, že v testech tvoří přesný obraz reálného života, ale pracuje s normami běžnými pro různé populace. Diagnostické metody z „pravěku“ jsou pochopitelně průběžně upravovány a modernizovány, takže při zachování standardů psychologického testování jsou tyto metody velmi efektivní a výrazně zpřesňují klinický obraz získaný rozhovorem, pozorováním a dalšími technikami.

Mnohé diagnostické metody s dlouhou tradicí, které by mohly být autorem označeny jako „pravěké“, jsou právě díky této tradici a zkušenostem v používání pro diagnostiku cennější, než moderní ale nevyzkoušené metody, kde není možné se opřít o klinickou zkušenost kolegů. Sdílím autorovu skepsi z pokusů o překlad či konstrukci „sociokulturně nezatížených“ testů a snahu o jejich nalezení považuji za odvádění pozornosti od skutečných problémů diagnostiky dětí ze sociokulturně odlišného prostředí. Avšak v situaci absence mnohých základních psychodiagnostických metod a celkové chudosti testového portfolia v české psychologii nelze tuto aktivitu označit jako zcela nadbytečnou. Mimo jiné i z toho důvodu, že moderní testy kognitivních schopností velmi často přinášejí novější teoretické zázemí a poznatky o psychických funkcích člověka, které se obvykle jinak k českým psychologům dostávají se značným zpožděním.

Větším problémem, než samotná konstrukce testů, je nereflektovaný způsob jejich používání, který je v České republice i mezi odborníky značně rozšířen. Čeští psychologové historicky nemají zkušenost s příliš sociokulturně diferenciovanou společností a jsou tedy zvyklí, že psychologické testy, standardizované na mainstreamové populaci, jsou do značné míry vypovídající i u skupin stojících na okraji společenského „proudu“. Zahraniční zkušenosti s diverzitou sociokulturních skupin doposud nejsou v české psychologické obci plně akceptovány, nebo jsou z různých důvodů odmítány a denunciovány jako vycházení vstříc „politické či profesní korektnosti“, což je mnohem zásadnější překážkou pro praxi než samotná podoba psychodiagnostických nástrojů. Testy jsou ze své podstaty vždy sociokulturně ovlivněné, neboť hodnotí psychickou výkonnost optikou svého způsobu „konstruování světa“ – předpokládají konkrétní kategorie, schopnost číst schematická zobrazení, umět zacházet s materiálem a být obeznámen s principem „úkolové hry“.

Používání norem mainstreamové populace na populaci výrazně sociokulturně odlišnou (tedy hodnocení psychické výkonnosti odlišných sociokulturních skupin optikou svého sociokulturního okruhu), je pak chybou především metodologickou a odbornou, i když samozřejmě také „lidskoprávní“ a etickou. Samostatnou kapitolou by pak mohla být neschopnost, nemožnost či neochota doplňovat výsledky psychodiagnostických metod informacemi z běžného životního prostředí vyšetřovaných dětí a následná korekce výsledků, které s těmito informacemi nejsou kompatibilní. Pokud se dítě stará o celou rodinu a vyjde v testech na hranici typické pro lehkou mentální retardaci, jde evidentně o neadekvátní použití diagnostického nástroje a přednost při interpretaci musí dostat informace z běžného sociálního prostředí života dítěte, nikoliv z „umělého“ prostředí testové situace.

Předsudky napříč generacemi.
Při uvažování o determinaci myšlení a praxe podobou vzdělávání u starších kolegů z oboru je nutné si uvědomit, že v době komunismu byly genetické vlivy naopak marginalizovány a genetika jako obor byla (stejně jako psychologie) brána do značné míry jako „buržoazní pavěda“. Autor má ovšem evidentně v souvislosti s genetikou na mysli pseudovědecké představy o eugenice a determinaci sociálně konstruovaných psychických vlastností (inteligence apod.) u různých sociokulturních skupin. Tyto představy jsou podle mé zkušenosti rozptýleny napříč psychologickou obcí a nelze vysledovat nějakou významnou „generační“ zatíženost. Mimo jiné i proto, že systém pregraduálního a postgraduálního vzdělávání psychologů se v současnosti nachází v určité „krizi identity“, která problémy s tematikou vzdělávání budoucích psychologů spíše prohlubuje.

„Násypka“ může být i „řešením“.
Co se týče obecnější myšlenky přebujelosti systému PPP a SPC v České republice, kterou autorův text implikuje, je nutné si uvědomit, že náš systém pedagogického-psychologického poradenství tvoří ojedinělou síť odborníků s dlouholetými zkušenostmi, který by se v případě změny zakázky ze strany společnosti a vzdělávacího systému ČR od diagnostiky směrem k intervenci mohl stát významným pomocníkem pedagogů a pedagogických pracovníků. Podmínkou by ovšem byl ústup z orientace na individuální diagnostiku a práci s jednotlivci ve prospěch orientace na školu, třídní kolektiv a psychologickou intervenci v podobě dlouhodobé spolupráce se vzdělávacími institucemi. Koneckonců, v některých mikroregionech, které se vydaly cestou integrace a inkluze, se tomu tak děje již nyní.

Systém PPP a SPC podle mého názoru nefunguje jako „násypka“ pro školy vzdělávající podle RV ZV LMP kvůli stereotypům svých pracovníků a nekvalitním diagnostickým nástrojům. Daleko zásadnějším problémem je to, co autor analyzuje v ostatních částech textu, tedy podoba systémové (a společenské) zakázky na poradenský systém. Ta by se dala formulovat jako požadavek na segregaci dětí, se kterými si běžná škola za současných podmínek neví rady. U samotných testových metod je mnohem větším problémem, než jejich konstrukce, neadekvátní způsob používání.a značná míra „glorifikace“, na které se ovšem mnohdy více podílí laická veřejnost než samotní psychologové. Chybou všech psychologům včetně autora tohoto článku je prozatím nedostatečná komunikace s veřejností a zboření mýtu o „absolutní objektivitě“ psychodiagnostických nástrojů, který je v pedagogické praxi často pevně zakotven.

Závěrem budiž řečeno, že transformace celého systému poradenské péče je podle mého názoru v nejlepším zájmu všech, nikoliv pouze sociokulturně odlišných dětí. Diverzita v české společnosti, jak kulturní tak sociální, bude nadále vzrůstat a současný systém nemá kapacitu na tolik potřebnou institucionální podporu běžným školám. Segregované vzdělávání je po všech stránkách pro celou společnost nevýhodnější, dražší a méně kvalitní (jak je vidět i na zahraničních zkušenostech), nehledě na jeho jasnou diskriminační funkci.

Tomáš Nikolai
(autor je psycholog, pracuje na Hennerově neurologické klinice VFN a v Centru kognitivní neurologie FN Motol)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy